Další díl letního seriálu.
Šňůra chytacích dní se vine prázdninami, protože počasí drží. Drželo. Dnes ještě snad bude. Schéma je stále stejné, osvědčilo se již před lety. Těším se vždycky, když mám v terénu hotovo, až si lehnu a okny kol dokola uvidím po čihadle. Pak už hlavu nechám, ať jde kam chce. Vložen do tahu. Nevěřil bych nikdy, že to může být tak krásné, času nelituji. Téma si jej bere opravdu dost.
První velký neúspěch – v síti jsem večer nedostihl lišaje a tak jen můžu volit mezi pryšcovým a svízelovým. Byl poměrně světlý, rád bych viděl toho vzácnějšího. Ale i tak jej z parku ještě neznám. Utíkal jsem, ale stejně prolezl dřív okem. Jedna tráva ještě stojí a tady je kamej z ní. Orosená.
Mlha se o půlnoci rozhostila a že už nikam nepůjde. Co s takovou návštěvou, bude to nepříjemné. Sítě v jednom kuse sklepávat od kapek. Ale noc stejně dala. Po mém soudu až překvapivě. A modrák zase navrch!
Je mezi desítkou hnědých jeden zpětný kříženec, tentokrát přecházející víc v slavíka obecného. Ale znovu parádní, jsou to úžasní opeřenci.
Dnes byli i staří, právě i hybrid byl víceletý. A pak jsem narazil na přízrak, který mne potká zhruba jednou … ..za pět let. Tisíce okroužkovaných nestačí k tomu, abych správně určil slavíka do věku! Chvíli se za událostí třesu, chvíli usmívám – co se stane, když promáchnu, nic. Neskutečný zjev nad ránem v síti. Deset minut jsem hlavu prosil o výkon důstojnější – nic. Myslím, že byl mladý, ale vím to zhruba na 49%. Pokaždé mne podobná situace usadí a nemusím mít strach, že bych nad vědou zpychl. To byl tedy slavíček!
