Jak to jen rozpoznat?

Žádné komentáře u textu s názvem Jak to jen rozpoznat?

Tři noci jako vejce vejci, dvě slabé a třetí zajímavá. Co na tom vypátrat, co za tím stojí? Že ptáci se „někde“ vezmou a do tmy konečně zase vstoupí.

Noční kontroly sice vyšly na prázdno, ale ráno slavíci byli. Vyhlížení nuly se odkládá na neurčito. Pět rezavých, dva černí. Vše omladina. A taky krásný modrák – další ze slavíků. Jsme na specializovaném médiu, mohli bychom při pátku každý jeden slavičí kroužek prodiskutovat. V hlavě je držím, samozřejmě. To hlavně proto, že v ní o tomto čase moc jiného nemám. Místa by bylo i na silnější odchyt. Skromnost mi ale hned u klávesnice jednu vyťala. Už pokračuji..

Viděl jsem věci v polotmě, které skončí v knize, tady je vyklopit nemohu. To bych nabízel akorát desky. Ale z noci nad ránem sletěl v prudkém klesu přímo do horní kapsy první lajny pták a já ho viděl. Jenom jsem nevěděl kdo to je. A trknout mne mohlo, naučil jsem se umění v horách, za nocí prosvícených. Kratičkým slavíkem byl modrák! Ano, několik se jich o sezóně pasivně přichytí. Tento je první letos. Má ještě měkké kosti, ale tuku, že snad chce obletět zeměkouli.

Cvakal na mne po jejich, až se v pytlících na hrušni příbuzní rozozývali. Všechny tři slavičí poplašné hlasy. Krásně by se je člověk od mluvícího stromu naučil.

Bylo zas bez rosy – ráno, rozkročené v lukách, kde květy do sebe strkají kvůli místu. Však už na ně přijíždí kosič. Bude to jiné, smutnější. Ale co.. Tyto malé tragédie jde přežít. Bezinky jen velmi opatrně černají a slavíci je letos unikátně nestihnou. Po strouze popoletuje bramborníček a já bych o něj stál. Vyslyšeno.

Pozice na můstku je vymyšlena parádně. Ptáci musí snížit let a tam visí síť. Mám ji tedy kvůli slavíkům, sleduji (je tichá), kolik jich přivádí za hlasem zdálky svodnice. Pokus to je zajímavý, protože ona přivádí.

Chytil se slavík s kroužkem odtud a výsledek takový jsem potřeboval. Byl v parku přítomen v noci před desíti dny. Vážím jej a znovu prohlížím tuk, ptačí prodlevě myslím rozumím. Prohlíží si mne, jako bychom se viděli prvně, kde cestoval ale nevyklopil. Škoda, velmi bych o to stál, i když tuším.

Dalším ze zajímavých je mladík, co přišel o část řady lokte. Ještě mu nová ani neroste. Něco po něm skočilo. Měl velikou kliku, i když se mu neodlétá svižně. I tady bych chtěl vědět víc, protože nevím mnoho, vlastně nic.

Ráno ptáci šli jak dlouho ne, ostatně, slavíci to už pod ránem naznačili. Ani spektrum jmenovat nebudu, snad jen připomenu dalšího starého krutihlava a to, že potom byl spěch balit.

Chytání je velenáročné, ale jsem zvyklý pro sebemenší krůček vpřed udělat v terénu cokoli. Večer by chtělo pokračovat. Vlna bude dobíhat.

Jeden z největších tmavých slavíků, co jsem měl v ruce. A je to na něm vidět. Takovým se to letí k Zimbabwe.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *