Jakmile se dny začnou dvacátému srpnu vzdalovat, historie napovídá, že nic velkého se již na slavičí noční obloze nestane. Více poletí modráci, tu a tam nějaký slavík tmavý, obecní už by měli klepat na bránu Středomoří.
Nepoznal jsem to večer, v noci už ovšem ano, že dít se před svítáním a během něho budou opravdu věci. Dva slavíci (první byl tmavý) chycení přímo z noci, to se moc často nestává. Před posledním usnutím jsem říkal – když se shora trefí hned dva do sítí, bude to asi padat. Že padali, ukázalo hned pološero. Sítě sice chvílemi zmatkovaly, ale ve finále pětadvacet pytlíků na hrušni viselo. A k tomu zas slavík modrák. Návštěva, co přišla, mohla si vyfotit hned všechny tři druhy. Přes jejich zem nikdy slavík tmavý nejspíše nepoletí, leží od tahu na západ.
Nečekal jsem takový počet, průtah slavíků obecných by měl pomalu končit. Ukazuje to i zastoupení starších ptáků v odchytu. A co je změnou výraznou – všichni jsou „velcí“, protože ztloustli. Znát to je už při vyplétání a v pytlíku potom zejména. Poté při skórování tuku i na váze. A taky ve vzduchu při odlétání, jsou opravdu velcí.
Je milé takové překvapení, nemám však zážitky. Člověk si postavy neprohlédne jak by chtěl, musí se smekat. I tak musela být pro hlavní nápor síť na můstku sesoukána a rákosinoví ptáci značný čas nechytáni. Prvně v historii.
Pás oblačnosti se sice nasouvá od jihozápadu (proti tahu slavíků), ale mám pocit, jako by ptačí konvoje zareagovaly právě na to. Před tím bylo poměrně klidno. Kdyby dnes nepršelo… ..už ale prší.
