Je už málo času na velké chytací plány a rozpis úkolů na letošek ze dna chytacího koše vytahuje jih Moravy. Je několik úkolů, hlavně kolem slavíků tmavých, druh by dál na východ měl být početnější. Vezu kompletní výbavu i telefonní kontakty kolegů. Tak daleko za letními slavíky! Jsou tipy několika míst, zbytek se vystaví na zkušenostech.
A jaké to nakonec bylo?
Úkoly těžkly v odpovědích, veliká spokojenost. Zase jsem vyzkoušel, kolik možných rozkošatění uskutečnit lze v jediném výjezdu. Tolik báječných náhod, luxusní náměty k přemýšlení za úkol domácí. Ne, slavík je fenomén nevyčerpatelný!
Expedice, málem týdenní, ale neměla za úkol jen hrnout poznatky a profesně zrát. To by rámem pro obraz nesměla být jihovýchodní Morava! Cikády, vinice, vlhy, klenuté sklípky, na stole pokrájené hrušky v Hruškách, nervózní předvýchody slunce kol vinohradů. I Velička, při níž strach z nedávna přezurčela v momentě rozkoš nad nevídaným. Jen vysoké valy nad korytem udržují to varování. U soutoku s potokem kaskád od prohnaných nutrií to třpytí ledňáččím peřím a zobáky od šupinek. Místo, kam do sítě přes vodu, v krajině holé, najednou přiletí po trávě příbřeží droboučký rákosník z Finska. Mladý, takže nedávno kroužkovaný na přímém tahu! K radosti chytačů.
Kde jen kousek za mostem, po kukuřicích, třpytí se laguny stále nevsáklé vody. Lákající, vylovit z ruksaku síť s alespoň trošičku volnějším okem, k zachytání. K odmaskování, čím tato prostředí popravdě jsou. Plná planktonu, otisků stop, nutriího koridoru k loupení smáčených palic – předloupaných. Prohřáté vody.
A už se v soumraku ozývají! Znám jejich hlasy z červenské kosy daleko odtud i vzdálené časem. Bahňáci! Síť nešlo natáhnout účinněji, osnova čerstvě a prvně zašustila. Dlouhé nohy i křídla, zobáky, i cesta před nimi. Vodouši bahenní, kropenatí i bekasina otavní! Chřástal vodní, mazaní ledňáčkové, přes den v honbě za pulci, horský konipas, zastavený nabídkou, co se neodmítá. Hliník a nerez se podřizuje kleštím, čísla s písmeny schystána k promluvení. O dálkách, o pevných zákonech, o životě…
Po půlnoci už vzlíná z poříčí pod dohledem Bílých Karpat zpěv. Ke smůle všeho a všech vyšla i mlha ne příliš přátelské předpovědi. A tak, když nad ránem z produkce ubíráme do polohy chytací, sítě se třpytí v kapkách. A přitom tak bezvadná sestava vznikla, v přepěkné nabídce místa! Hrát se bude dál – ať to stojí, co to stojí! Vodu třeba sklepávat jak někde v horách, za chytání tamních. Ptáci se do záclon přeci jen zamotali, vzorek z té noci máme.
Kvakoš dosedl na kaluž pár kroků od sítě, při vyplašení ji těsně minul. Tohle Slavičí háj zatím nedovede. Vlhy z mlhy se chystaly opustit strom – nedávno ještě zavřených očí. Jak jinak? S křikem. Až vlétnou schytávat vážky nad lagunu, třeba se některá lapne. Nelapla. Zato o večeru druhém se předvedlo něco, přídavkem neslyšně vytleskaným. Slavíci s největší pravděpodobností mimoděk směrem k nám odkryli tajemství odlétání. O tom nejde ještě ani mluvit, taková klika! Do jejich zastávkového pobytu v místě se totiž navíc i sklopkařilo, což vydalo důkazy další. Ne, podobné výpravy nemohou skončit, dávají nad honorář velmi solidní spropitné.
