Už jenom týden a sejdeme se
V hodině duchů jsem stál na balkóně a pak vyšel na zahradu. Od půlnoci daleko a k ránu podobně. Na teploměru nad rumpálem studně mínus jeden pod nulou – říkám si – je to ještě dobré. Obávané tři nebudou. A nebyly. Noc přešla k ránu, byl jsem na nohou a na stupnici mínus dva. Ty zahradě neublíží.
V Slavičím háji se o Vítání ptačího zpěvu sejdeme příští sobotu.
Stromy z velké části už odkvetly, ale něco zbyde. A věřím ve slavíky! Dokonce si myslím, že přes víkend už budou. Ti dva, kteří moji oblast už navštívili, kroužky neměli. Jsou mi neznámí, ale to neznamená, že nemohou být zdejší. Nemám oblast prokroužkovanou, nejde to.
Na ty staré s kroužky teprve čekám. Do konce dubna bývají doma všichni známí, pak už přilétají jen mladí, co si na cestách nevěřili.
V Slavičím háji uslyšíme kukačky, snad už tam budou. Vrátily se pěnice černohlavé, hnědokřídlá i pokřovní už byla slyšet. Zpívá budníček menší a v infotabuli znovu hnízdí modřinky. Na okolí rehci domácí a konipasi bílí. Ti v sousední deponii. Nad loukou v druhé části parku zpívá skřivan. Moc už jich není. Věrní strnadi obecní už hnízdí, ti tu byli po celou zimu a já si to na ně pamatuji. Jsou to šviháci.
Nad sousedním rybníkem, za teplých večerů, plném žabích hlasů, nyní v tom chladnu létají vlaštovky.
Věc, na které záleží.
Do křoví jsem nainstaloval suché větve v místech, kde prorostou vegetací a nad nimi je světlina. Ano, tam slavíci podle plánu pak staví hnízda.
Vydržím na hnízdištích do toho světa koukat celé hodiny, pochopit to dokonale pohledem slavíků.
Máme tu čápy!
Na komíně v Kněžmostě, kam jsme v roce 14 usadili vykovaný hnízdní koš a upletli hnízdo, se objevili čápi. Nejprve se poprali tři a pak zbyl pár. Zůstane? Dneska ráno tam ještě byl a v poloze nad sebou. Je to nadějné!
