Musel jsem se tam vrátit.
V roce 1986 tu byli zjištěni prvně. Šel čas, časy různé, i pro modráčky horší i zlé, ale dneska jsou zpátky! A jsou tam čtyři zpěváci. To nikdy nebylo. Ony tam vznikly i nádherné biotopy a to je předpoklad úspěchu.
Modráček je jiný slavík, než ten rezavý, co přiletí třeba už pozítří. Je menší, barevnější – zpívat moc neumí. I chování má jiné, často vyletuje do vzduchu po způsobu skřivanů, úplně stejně, jak se tam za pár dnů začnou chovat rákosníci proužkovaní. Samečci se vznášejí nad rákosím, samičky v býlí staví hnízda. Je to pro ně nejdůležitější čas, ale na rozdíl od rezavých slavíků, tito si ho ještě jednou obvykle zopakují v létě. Budou hnízdit podruhé.
Hned vedle posedával vybarvený sameček bramborníčka černohlavého, i on tam patří. Je neuvěřitelné, když se někde udrží malý kout země bez zátěže, jak to tam žije.
Radost nemám z divokých vepříků a nemají ji ani jeřábi popelaví na okolí. Co se dá dělat.
Dám sem teď obrázky těch míst, abyste viděli, jak jsou obyčejná.
A to je další z nich.
