Pavel Kverek
Jakmile se dny začnou dvacátému srpnu vzdalovat, historie napovídá, že nic velkého se již na slavičí noční obloze nestane. Více poletí modráci, tu a tam nějaký slavík tmavý, obecní už by měli klepat na bránu Středomoří.
Tři noci jako vejce vejci, dvě slabé a třetí zajímavá. Co na tom vypátrat, co za tím stojí? Že ptáci se „někde“ vezmou a do tmy konečně zase vstoupí.
Pokračovat ve čtení „Jak to jen rozpoznat?“Že by dnes už přišla? Když včera ne? A co se pak stane, pověsím sítě místo na tyče na hřebík v kabinetu?
Letos to bude následovně: Pokusy musí prověřit migraci zdejší oblastí (jindy jsem vyjížděl i jinam) a pokud možno do vyznění tahu. Přinejmenším, do vyznění prázdnin. Takový obraz mi chybí. Z toho je jasné, že jedna nula snažení neutne – a navíc – dobře vím, že mladé nuly nemají váhu, nevydrží. Přejede je vždy ještě nějaký poloúspěch a ty celkový obraz dotvářejí.
Pokračovat ve čtení „Pošťuchování nuly“Večerem voněl plotní plamének a mydlice, jako každý rok v létě. Vždy k hlavní cestě zajdu šňupnout si poctivě těch parfémů ptačího odlétání. Pak už ale rozvlékám sítě na třech pozicích a chválím louky za krásnou košili. Hrdé. Pak skládám tělo do proskleného příbytku na kolečkách a po půlnoc odpočívám. Noc běží tichá, teplá, bez rosy. Co je to platné, když ptáky nalákat nejde, kontroly jsou čisté. A ráno od kuropění vím, že kleště na hliník skoro nepohladím. Už ne, datum se vznáší vysoko. Radost mohu mít snad z toho, že jsem se v odhadu nemýlil a slavičí migrace proběhla přesně podle předchozích let. Ještě jsem údaje předtím v archívu poctivě studoval. Byl by v tom hrom, kdybych si nulu konečně nevykoledoval a nespatřil obraz začátků, kdy od prázdna našlapoval jsem k vrcholu. Takto si přesně svůj výzkum představuji. Oddřít poznatky, zasloužit si je. Jedině tak si jich budu vážit a zpětně nezlehčovat.
Pokračovat ve čtení „Noci prázdných rukou“Tak, na tabuli nám někdo vyryl kosočtverec. Primitiv, ani si touhu pořádně nerozvrhl. Co se dá dělat, vydržel potisk dlouho. Můžeme areál oplotit, důvod najdeme, ale proč trestat lidi, pro které investici rádi podstupujeme.
Pokračovat ve čtení „Do háje!“Vítám nyní především strádající část příznivců, doteď to byly stále jen měřené milimetry, teď nabízím příběh.
Je čerstvě po akci, kafe ve mně už znovu objevilo život, pojďme za prvním dnes chyceným slavíkem a zastavme onu báječnou chvíli, jak to jen půjde.
Je to tu samý slavík, pojďme si říct o několika jiných tahounech z noci.
Pokračovat ve čtení „O peří ve vedlejší roli tahové noci“Jestli má být zvolen děj v mém zaměření nejúchvatnější – pak to jsou chvíle letního tahu slavíků. Nakazil jsem se už tehdy v horách (Rýchory, Labská, ČHS), co to ale je proti nočnímu chytání po nížinách, proti Slavičímu háji! Když přijde noc jako dnešní, hlava toho nechce s rozedněním nechat. Hrušeň v čele listnaté flotily našeho parku hýří barvami po pytlících, v nichž k přestávce doveslovávají slavičí křídla. Jeden za druhým se přijde ukázat za prstýnek. Když koukám na obraz plný šňůrek, napadá mne – odkud odevšad se ti ptáci mohli sejít. A pak se po nich už dívám jak odlétají, než večer z kotliny vypadnou nadobro.
Pokračovat ve čtení „V průvanu křídel“Naprosto přesně probíhá letos průtah slavíků tmavých, zpoždění nikde nevidím. Jsou sice noci, kdy se nechytí žádný, pak ale přijde taková dnešní a čtyři na seznamu jsou. Určování věku je ovšem mnohdy oříšek. Vím dávno, že někteří snadní nejsou.
Zejména kvůli hostům byla večer instalována síť na můstku, abychom nekroužkovali jen samé slavíky. Jedna z hlavních sítí hned po natažení kolem první ranní zachytila pěnici vlašskou, není v místě rozhodně první svého druhu chycenou.
Až neskutečně musí vypadat noci jako dnešní, kdyby člověk mohl viset v balóně pár stovek metrů nad hájem. Ještě že možnost je sledovat migraci alespoň přes vzorek chytaných ptáků dole. Jsou tyto noci ale na druhou stranu však silně zlomyslné. Během pár týdnů vyvedou ptáky z oblasti ve většině.
