Noci prázdných rukou

Žádné komentáře u textu s názvem Noci prázdných rukou

Večerem voněl plotní plamének a mydlice, jako každý rok v létě. Vždy k hlavní cestě zajdu šňupnout si poctivě těch parfémů ptačího odlétání. Pak už ale rozvlékám sítě na třech pozicích a chválím louky za krásnou košili. Hrdé. Pak skládám tělo do proskleného příbytku na kolečkách a po půlnoc odpočívám. Noc běží tichá, teplá, bez rosy. Co je to platné, když ptáky nalákat nejde, kontroly jsou čisté. A ráno od kuropění vím, že kleště na hliník skoro nepohladím. Už ne, datum se vznáší vysoko. Radost mohu mít snad z toho, že jsem se v odhadu nemýlil a slavičí migrace proběhla přesně podle předchozích let. Ještě jsem údaje předtím v archívu poctivě studoval. Byl by v tom hrom, kdybych si nulu konečně nevykoledoval a nespatřil obraz začátků, kdy od prázdna našlapoval jsem k vrcholu. Takto si přesně svůj výzkum představuji. Oddřít poznatky, zasloužit si je. Jedině tak si jich budu vážit a zpětně nezlehčovat.

Sobotecký hupcuk už svítí poloránem v šínách, které se do nádraží trefují prudkým obloukem, jako by přístav svůj zjistily v poslední chvíli. Mám to tu moc rád, všechno dohromady. Lidé jím pojedou sestavovat embéčka do plechového města, v půl třetí zpátky. Já užívám času u sítí hlavní linie a přemýšlím od července, jak dostat co nejvíc unikátního krásna do hlavy. Nasušit na zimu, až bude hůř. Pak kousek k louce do sítě pinknul náraz, jdu tam zbytečně. Je prázdná. Na tuto dobu se nedobýval nikdo jiný jistě, než slavík. Mám ale vyzkoušeno, že k nářkům je o tom čase brzy. Pták se v druhé vlně z druhé strany po rozkoukání většinou vrátí, a byť třeba opatrněji, průlet zopakuje. Jenže já už ho slyším z vrbové kupky za mnou a je to slavík uherský! Užívám si severský hlas podrážděnosti a jen doufám, že v něm nakonec zase přeteče k rozletu a síť se pochlapí. Pochlapila, už si jej odnáším a kolem je klid, byl to jasně on.

Nakonec jiná se pochlapila též a dva rezavé přichytila. Toť vše, v háji vymeteno, budu už chytat během kroužkování jen sítí na můstku. Nic moc se nehýbe, cestují ale proužkatí rákosníci. Tak ještě pozapisovat je a zařízení se svěšuje též.

Louky jsou tuším ještě krásnější než včera a budu se z auta hodně otáčet. Večer jim ale poklonu můžu vyseknout zas. Ještě je čas..

Koho to baví – projekce letek „černého“ slavíka uherského. Jistě ne zcela učebnicová, ale do latě přírodu srovnat pokaždé toužíme my a stejně si ona dál zůstane silnou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

css.php