Zaměřeno na slavíky

Střemchy zešílely! Za chvilku snad budou kvést! Trnky a slivoně jsou v plné síle, byl čas znovu vyzkoušet pár lokalit. Jel jsem ke Koprníku za Agro. Jedna, dvě, tři, čtyři – ani pátá slavičí houština nic nedala. Ve vzduchu to ale bylo! Zastavuji na Budách, jdu loučkou ke stodole na pobřeží rybníka Pátek. V šotu, který pouštím je situace, kdy se dva slavíci přezpívávají, není to asi pro tento čas právě nejlepší. Zdálo se mi ale po kratičké přehrávce, jako by se cosi k textu ještě přidalo. Típnul jsem to rychle a užíval si podezření. Ani jsem tak dlouho čekat nemusel, „dal to“ ze střemchy za chviličku! Na síť tam je „lajna“ řadu let a tak jsem ji tam do toho povětří vypnul rychle. „Šel“ překvapivě přímo na hlas, ale pod linkou. Tak jsem mu to položil dolů a než jsem poodešel, byl už o kus dál v kapse, ani jsem ho neviděl. Hliník nepřítomen! To je docela překvapení a už se začínám bát! Tuk č. 5-6 a slavík bez kroužku?!

Zažil jsem kdysi „prvního“ slavíka v Bousově u rybníka. Už jsem to tady někde psal. Začalo mrholit a přišel večer. Vůbec jsem ho z vrby do sítě nedostal. A ráno byl pryč! Vyslovím to tedy: Mohou být ti první průtažní? Toť otázka! Na Horce to nebylo jinak. Kdy táhnou zjara dvouletí, to už vím. Ale i tohle může být zajímavé. Jen kdyby byl čas, za těmi prvními chodit. Ti první jsou „hodně drahá sranda!“ A navíc máme v kovárně fofr.

A teď k tomu tukovému skóre: Využíval jsem tabulku pro CES a aplikuji stupnici i na slavíky. U bodu 4-5 je ale problém. Slavíci to mají na jaře, když tuk „spalováním“ ubývá tak, že tuk je sice nápadně nad polovinou pokryvu břicha, ale nikam nad tělo už nevystupuje. Furkula je podle schématu „v pohodě“.

Dám pár momentek, asi bez komentáře.

Bylo to nádherné chytání. Už jsem dojel jenom na Horku, tam zatím ten časný z loňska není. To mne zajímá.

Energetici tam mají navíc svítivě osprejované křoví, jestli do toho vlezou v hnízdní době, budu protestovat. Myslím, že času mají přes zimu víc než dost. Nechápu, proč se člověk musí pořád s někým dohadovat; nebylo by lepší chodit sklopkařit s klapkami na očích? Nebylo, to bych za chvilku neměl kam a za kým chodit. Když už mne příroda vzala do učení, musím ty lekce nějak uhradit. Letos jsou „po smrti“ zatím čtyři slavičí plácky, jeden po holoseči už ale zase zmlazuje a to bude slavíkům za rok už vyhovovat. Ať samozřejmě podle svých plánů zmlazují, ale ať to dělají, jak je třeba!

Hlásí se zájemci na Vítání ptačího zpěvu i docela z daleka. To je taky síla! Tuhle akci bez honoráře ještě zvládneme – tedy spíš ještě zadotujeme, ale stojí to za to. Vždyť lidi tam taky chodí zadarmo a nikdo jim nic neplatí. I proto jsem už ale nepřistoupil na podzimní akce, ikdyž lidi se dotazují. Už bych asi zkrachoval a Tom se mnou! Musí se to někde zastavit.

Zástih prvního (v republice třetího) slavíka jsem hned poslal do novin na web. Bude tam zítra a MBnoviny jsou asi jediné, které takovouhle zprávu lidem přinesou. Teď už začnou slavíci přibývat i na webu ČSO, jsem o tom přesvědčen, začnou totiž samovolně zpívat (bez provokací). Dřív byla i tato příletová data ošizena právě skutečností, že nikdo ty nejčasnější nezahlédl a nezaslechl. Ono se jim první tři dny většinou moc nechce. Ten dnešní ale malounko „po nabuzení“ sám od sebe začal. První ruční letka (-1mm), pěkně to letos začíná! Ale ostatní brka v pohodě. Zpěv podivně „tvrdý“, ale to je tím, že jsem vypadl z formy a mistr asi taky.

V Hrušovanech u Brna by měl, podle kolegy Zdeňka Kalába, být už od 4. dubna slavík! Myslím si, že slavíky zná a přestože se na webu jistá polemika objevila, já v tom nevidím nic nemožného. Bylo by však dobré místo, které je podle Zdeňka současně hnízdištěm, prověřit znovu. Dubnové datum (5.4.), povětrnostní podmínky a průběh návratu jiných migrantů, situaci nahrává. Noci jsou už velmi nadějné. Ať už to na Moravě dopadne jakkoliv, vyprovokovalo mne to k průzkumu místních hnízdišť. Zítra nebo pozítří tam vyrazím. Z toho je jasné, že s modráčky již musím končit, dva dny chytání stačí.

Ikdyž matematicky je zdůvodnitelné navštěvovat slavičí místa vícepárová, zkušenosti mám jiné. Třeba navštívit i malé slavičí plácky, v loni to byla Horka. Příběh si můžete v archivu vyhledat. Ještě před tím Dolce – ovšem tam hnízdívají klidně i tři páry. Už to brzy přijde!

Jedinec s výraznými skvrnkami i rozhraním pelichání. Nejblíže rozhraní je dokonce patrné na skvrnách, jak se na vnějším praporu obrušují/vylamují. Pozor, později po příletu se stává, že po skvrnách najdeme u nevyměněných LK pouze vylámané špičky per!

U tohoto modráčka dále zaujala již zduřená kloaka (večer zpívající) a také zhojená rána na břiše (bude dále zkoumáno). Tukové zásoby neznatelné.

Ukázkové křídlo po kompletním pelichání. Krovky jednobarevné a stejně široké.

U tohoto modráčka zaujal stav tukových zásob. Samička měla tuk obou sledovaných míst dobře patrný, ikdyž již zčásti již spotřebovaný.

Ukázkové křídlo po kompletním pelichání. Tuk jen velmi nepatrný. Kloaka v klidu.

Velmi zajímavý jedinec, který možná řadě jiných kolegů pomůže z problémů. Jedná se o mladého samečka s nevýrazným zbarvením štítu. Důležitým znakem pohlaví je modravá brada, která v budoucnu oddělí a ohraničí hvězdu. Kdo chytá jarní dvouleté MM, dá mi za pravdu, že rozdíly v zbarvení štítu jsou opravdu značné. Vždy ve vztahu k datu zástihu (barvy se oděrem vyvíjí-rozsvěcují). Je provokativní otázkou, zda „břídilové“ jako je tento, nejsou mláďaty až z druhých hnízdění. Tukové zásoby nevýrazné, půjde o „poflaku“ z středně vzdáleného okolí. Kloaka v klidu.

Samice, určena jako starší dvou let, byla retrapem. Jedno z RP má u špice skvrnku (i na fotografii jsou naznačeny jakési „skvrnky“ u 3.-4. LK). Kroužek na pravé noze, silně zablácený, musel být před identifikací omyt. Vyřešením dat (budou samozřejmě též zaslána stanici) se ukázalo, že pták byl označen jako mládě (Juv.), v roce 2009 na Žehuňském rybníku (NB). Můžeme se někdy k tomuto výsledku vrátit a přidat ostatní zkušenosti s přesídlováním mladých modráčků po Čechách, které mám v záznamech. Tento je unikátní v tom, že jde o samici. S tukem je na tom stejně, jako modráček č.2 (samice). Víme-li, že jde o tříletého jedince, znovu si připomeňme zbarvení křídel. Mohou některé zjištěné skvrnky opravdu upomínat na šat po první výměně? Vzpomeňme na průtažného modráčka z 27. března!

Rozptyl mláďat modráčků středoevropských je znám, i mnou dosažené výsledky to dokládají. Na Červenském rybníku zpíval jeden den v druhém roce svého života například sameček, označený v hnízdě u Mělníka.

Opakovaně upozorňuji, že tento slavík se stává bezkonkurenčně nejprobádanějším z kvarteta, co se týče výsledků kroužkování. A bude jich přibývat!

Nový rybník má novou tvář – respektive staronovou! Bývávaly časy, kdy tam druh hnízdil a tím jak se sameček snažil nezavírat zpěvník s večerem, lákal k pobytu i další průtažné. Často jsem tam v poslední době už nechodil a velký přehled tedy nemám, ale včera to tam bylo opravdu vzrušující. A užil jsem si „klasiku“. Jen tak se dá totiž za těch pár hodin objektivně zjistit stav modráčků na lokalitě. Výsledek: 3MM + 2FF jsou za 2×2 hodiny sklopkaření víc než skvělé! Posledním ptákem, s ohnivě přeťatým rýdovákem, byla samička, s kroužkem odjinud.

A jak rychle dnes ta „pošta“ funguje, už se přihlásili i kroužkovatelé. Výsledek to je kvalitní.

Narovnám sem pět výsledků „sklapnutých sklopek“, vy si je zatím nasledujte a v noci k nim široce podiskutujeme.

Pojďme se vrátit ke knize „Atlas migrace“, která je vážně „vlajkovou lodí“ československých kroužkovatelů. První škodou je uzávěrka pro dosažené výsledky kroužkování (rok 2002). Měl jsem tehdy za sebou rovných dvacet let, která dnes hodnotím jako „upracovaná a slabší“. Nebudu nic předstírat, v mojí specializaci to tak prostě je. Výsledky, v knize obsažené, v mnoha ohledech dnes nahlížím košatěji. I proto tato revize.

Začněme radši u slavíka tmavého (str.571), tam toho bude méně.

O možném či nemožném hnízdění druhu jsem toho tady na stránce napsal dost, můj pohled je jasný a nic nového nemám. Čas a náhoda jistě brzy ukáže.

Smíšené hnízdění – to už je jiné téma! Tady rok od roku přiskakuji k cíli, kterým o pěkný kus přede mnou poměrně úspěšně prošli němečtí kolegové. Mám od nich jednu unikátní výhodu – jejich zájmová území byla nasycena oběma druhy slavíků, u nás to tak není a to se zdá být fenoménem zejména pro výskyt životaschopných hybridních jedinců – přímých potomků. A tady doplňuji zmínku z textu, že nejen že u nás „nelze vyloučit občasné hnízdění smíšeného páru…“, dokonce jsem přesvědčen, že se tak děje poměrně často. Zajímavější to v Česku narozdíl od Německa je právě pro značnou absenci slavíka tmavého, ale jak je vidět, smíšené páry se dohromady složit dovedou. Anebo taky ne! My totiž počítáme vždy ono „potvrzené“, ale kolik je neúspěšných roztouženců či všehoschopných provokujících partnerek, odsouzených k degradujícímu vychladnutí?! Jak se dokáží poučit do příští sezóny? Nebudou riskovat a upraví své chování podle řádu – tedy zmizí? A nebo uspěli a „sleví“ i příště? Právě takové záznamy opakovaného výskytu máme kupříkladu z archívu kolegy Štancla. A už bychom, s dávkou jasnozřivosti, mohli začít doplňovat i údaje jiné a klidně pro alternativu opačnou. S tím, co jsem stačil k dnešnímu dni nastudovat, by mnohé zřejmě i klaplo.

S problematikou českého křížení rezavých slavíků souvisí i věc další – a sice jarní průtah.

V knize je to zmíněno, jen třeba hlasitěji vyslovit, že koncem května tudy mnoho tmavých slavíků již nikam cíleně nesměřuje. Kteří někam patřili, stihli již překročit státní hranici.

Výskyt v sušším prostředí, než nárokuje slavík tmavý, je uveden správně – ovšem – stále častěji se přesvědčuji, že existují ptáci, osídlující biotopy relativně vlhké.

Příletová data, uvedená v knize, jsou již v zkoumané oblasti Mladoboleslavska překonána a to jednoznačně. V knize stojí „první SO se u nás objevují zpravidla v druhé polovině dubna …“ Byť je výskyt 10. dubna v zkoumané oblasti zatím jediným v první dekádě apríla, 12. dubna už jich je víc a do půlky měsíce se jich vejde zajímavě dost. Ale jsou opravdu roky, kdy to tak brzy staří samci prostě nestihnou. Příčinu hledám.

K výsledkům kroužkování (protože jsem měl možnost vyjádřit se dříve) učiním poznámku pouze k zástihu z Itálie. Je na škodu, že chybí k datu okolnosti, opravdu si tamní lovec mohl nahlášení ponechat do doby, kdy už nebylo po čem střílet (bylo by zajímavé zjistit, zda výsledků toho data není víc). Je však jisté, že slavíci (zejména na jaře) Apeninský poloostrov využívají, na Maltě je chytání v „domcích“ velmi oblíbené. Desátého ledna v oblasti Umbrie se zdá být však za normálních okolností podivné.

Věrnost místu narození i hnízdění je u slavíků sice opravdu vysoká, ale jsem směrem k statistikám a grafům, vztaženým k živým organismům, velmi zdrženlivý. Procenta skládající „koláč slavičího chování“, neposkytují věrnou představu o skutečné situaci. Pracují s údaji kroužkovatelů – spíše specialistů, jejichž zkoumané území pojme druhý (do 10 km), spíše však první (do 5 km) rádius záběru. Dobře vím o čem píši, možné výsledky dále než oněch zmiňovaných 11 kilometrů, nejsem schopen takřka získat. Mám-li takový, jde o dílo náhody. Oproti tomu pilně schytávám místně příslušné jedince a hráběmi jim píši „věrnosti“. I přes ony početné „plusy“ lze očekávat logicky obrovské množství absencí, o kterých si nedovolím prohlásit, jsou-li úmrtím, mojí neschopností či přesídlením „za humna“. A třeba i něčí, už docela jiná! Závěrem však souhlasím s tím, že postihnout jakkoliv nejvěrněji tento dynamický „materiál“ jsme jako kroužkovatelé z podstaty věci povinni!

V roce 2003 se přijel kolega Jarka Klápště optat, nebude-li vadit, když se svojí ženou začnou chytat v Podolí, na Mnichovohradišťsku. Nevadilo mi to, přestože šlo o místo nejzazšího výskytu slavíka obecného v oblasti. Věděl jsem, že s ním se dokáži vždy na čemkoliv dohodnout. Jarka vloni bohužel zemřel. V ornitologii si na něj mnozí vzpomněli, tady na Turnovsku si nevzpomněl nikdo. Tak jsem mu alespoň věnoval článek v sborníku Od Ještěda k Troskám. Jeho ženě jsem jej předevčírem odvezl, abych ji potěšil. Chtěl jsem za návštěvu získat výpis slavíků v Podolí pochytaných, a paní Pepička mi je vyhledala a poštou čerstvě poslala. Odvezl jsem si i unikátní chytací zařízení, které Jarka nikdy nepoužil a dostal jej od jiné (již nežijící) legendy – Zdeňka Jóna, s kterým byli přátelé. Měl vůbec, jako významný ornitolog této oblasti, po republice řadu věhlasných přátel a byl jsem vždy šťasten, když se z chytacích akcí na Českolipsku u nás v podvečer zastavili na kafe. Sedávali jsme pak v pergole a v těch dvou nadšencích jen zvolna dohasínaly chvíle od sítí. Teď jsem v tašce koukal na náčiní chytače, které pověsím v kabinetu na čestné místo. Jak chytře vymyšleno bez pevných spojů! Pradávné sklopky – tak to je sen! Doma jsem se však těšil na výkaz slavíků a ten nakonec promluvil řečí, s kterou jsem vůbec nepočítal.

Slavíků manželé nenachytali v tom nádherném místě za Hradištěm zase tolik, navíc, když ze seznamu vyloučím jednoleté „potulkáře“, zbude opravdu málo. Tam to ale vězí, tam jsem ten objev vyhmátl! Jako ty zlatinky v odplaveném písku, jichž jen pár – ale jak potěší!

Nejprve si ale blíže představme ono místo za hoškovickým letištěm. Menší rybník s buření, přecházející v ještě divočejší zahradu statku. Podél cesty další lemy křovisek s tonoucími ovocnany. Že by tudy podél Českého ráje netáhli do Polska tmaví slavíci? Klápšťovi je samozřejmě nachytali – a znovu vyloučíme tohoročního jedince a už začneme hodnotit. Ještě poznamenám, že hnízdiště slavíků to je sporadické.

Slavík tmavý (M+1.K): chycen 21. května 2005 – co si o něm myslet? Nebyl jsem u toho, ale začátek III. dekády května je provokativní. Mohl tam být i v dalších dnech? Nevíme.

Slavík tmavý (F+1.K): chycena 4. června 2007 – tak to už je ale opravdu síla! Určena podle nažiny, co to znamená, je jasné. Teď už zbývalo projít v seznamu jen slavíky obecné. Chytací místo u rybníka znám, pokud tam slavík hnízdil, nebylo jich víc, než jeden pár na pobřeží.

Slavík obecný (M+1.K): chycen 4. června 2007 – tedy ve stejný den (!) na stejném místě! Nevím, kolik desetin procenta oželím na možnost, že spolu ti dva nehnízdili! Jiného slavíka tam v chytacích dnech nezastihli. Dopíšu ještě slavíka, zřejmě jednoho z posledních, kterého Jarka v životě stačil okroužkovat. Tady je.

Slavík obecný (M+1.K): chycen 9. května 2009 – pokud byl pták starší dvou let, velmi pravděpodobně v místě hnízdil. Nemám přehled o chytacích dnech kroužkovatelů, nejsou však ve věci důležité.

Závěr: Zdá se, že se díky pečlivosti v kroužkovacích denících manželů Klápšťových podařilo zpětně dohledat případ, kterých – jak tvrdím – nemusí být nijak málo a které tolik svádějí k domněnce o hnízdění slavíků tmavých! Zatím jsem se vždy „bohužel“ dostal „pouze“ k smíšeným párům a v případě uherské samice to začalo tehdy u staré Metuje, s partou milých kolegů z VČP. Jim zejména tedy prostřednictvím slavičího blogu sděluji, že problematika českých slavičích kříženců dostává v mém výzkumu po letech zajímavý rozměr. Dnes jsem totiž obdržel od jiných milých spolupracovníků mail, že článek o zástihu hybridní samice (podepřený analýzou), byl konečně, v zemi největších slavičích znalců, posuzovateli přijat! Tak to je opravdu milé a povzbudivé.

Poznámka: Do příletu „Klápštěho slavíka“, který je dosud rekordmanem v časnosti (10.4.), zbývá úsměvných DESET dnů! Návštěva v Železném Brodě přispěla ještě k jednomu vyjasnění, týkalo se právě tohoto letitého CESového slavíka od Žabakoru. Tušíme proč v tak vysokém věku přesídlil jinam. Ale to snad až někdy jindy, až nebude o čem psát.

Ověřil jsem, že tahová zastávka pod Kněžmostem ještě stále platí. Tady je důkaz!

Hned zkraje sezóny to však rozviklalo moje vědomosti, ikdyž připouštím, že modráčci to mohou mít trochu jinak, než rezaví slavíci. A na rovinu říkám – zkušeností s nimi zase tolik nemám. Kdo je má – má-li je někdo – ať se k tomu vyjádří. Tohle je totiž „těžkej“ pták! Prolezl jsem všechno dostupné v literatuře i archiv fotografií a nikam se neposunul. Není to ale ostuda, být trochu na vážkách. Tvrdím, že modráčci jsou doslova každý jiný a kdyby tak člověk věděl, jakým dialektem vládnou. Tady je nafoceno peří, můžete určovat.

Mezi 4.-5. LK se může jevit rozhraní pelichání, ale:

– krovky jsou stejně dlouhé i zakulacené

– skvrny tam nejsou

– barevný předěl se tam jeví

– struktura se zdá být při zvětšení odlišná

– karpální pero nějakou tečku (?) má

– krajní LK a sousední RK mají světlý lem

Myslím si, že dvouletý ten modráček přeci jen není. Štít je sice bídný (pozor, ošidný znak), pruhy v něm úzké (černý dokonce nevýrazný); on ten modrák celkově se teprve „rozsvítí“, je to na peří s tmavým filmem vidět (i na hvězdě). Patří podle hvězdy ale k těm, kteří bílou barvou hodně šetří, pokud vůbec nějakou dají.

Rýdovák skvrny nemá a vypadlé špičky taky ne.

Datum (27.3.) je ještě pořád spíš na staršího jedince. Něco říká, že mu budou tři roky, víc ne.

A teď k těm veselejším věcem! Sklopkařil jsem na něj, ale současně si i uvědomil, že neznám nic o chování jarních průtažných samečků na provokaci. Tak jsem to rozbalil a lehce „dal“. Neulít´ a zdálo se, že slabě zazpíval. Do sítě ale samozřejmě nešel, to už znám. Velcí znalci chytání na přehrávku od Prahy už vědí, co následovalo. Jak oni říkají, chytil se „na ticho“ – a brzy! Zvědavost zvítězila, profrčel kolem mě u sklopky a houpnul tam. Netvrdím, že jich tam není víc, ale neměl jsem čas. Na co jsem se ale těšil, že ověřím tučnost. No a tady jsem zajásal; podle toho, jak vypadá a jak prověsil váhu – zítra bude pryč a brzy někde hodně daleko!

Poznámka k zjišťování tučnosti: Peří z hodnocených částí je pouze rozhrnuto navlhčením!

Letos budu s tukem pracovat hodně, zkusím v něm pro „slavíky“ stanovit užší pravidla, jestli to vůbec funguje. Dvě červenky ze sklopek byly štíhlé (bez zásob), pěvuška jen o něco víc. Třeba jsou už vážně málem doma.

Něco se tam změnilo, ale ještě ta místa poznávám. Z chytacích stoliček z klád jsem našel jen torza, ale znovu jsem je sestavil. Ještě se tam vrátím, s modráčky je tam krásně. Ikdyž to dnes nebyly ty super drsné podmínky, končil jsem nalehko jen tak v košili. Ale jinovatka ráno jiskřila.

(Pro ty, co nejdou večer tancovat)

Zítra odcházím do bažin! Projel jsem kalendář příletů a 27. březen je jediným dnem, kdy jsem tam nikdy modráčka nechytil. Proto tam jdu. A to dopoledne si fakt vychutnám. Bude to vzpomínka na chvíle krásného sklopkaření. Kolik bývalo času!

Slíbil jsem toho nejčasnějšího slavíka i do novin, do seriálu o přírodě. Musí to vyjít! Tady v mlýnské zahradě – jak přišel déšť – napadalo z oblohy hodně ptáků, hlavně drozdi. Je vidět, že je fronta zastavila a oni se v louce a pod stromy živí a živí.

Cvičí to divadlo se mnou pořád, zažije se to jen na jarním tahu a jen pár dnů, kdy to všude kolem poskakuje a chvěje se šlejfovaným tahovým neklidem.

Nabíjím techniku, ale mám ji jen do rezervy. Nebudu hrát. Užiji klasiku. Nejde mi o zavírání kroužků a už vůbec ne o počty. Jde mi o zážitek, proto půjdu klasicky – čekáním. A pořídím fotky, abych to přiblížil. Když modráček nebude, nějak se s tím určitě vypořádáte.

Déšť by měl vyslábnout, noc vypadá solidně. Od jihozápadu to ale zatím nebledne, ještě bych nějakou menší přepršku s tím pěkným povětřím uvítal a pokud mám být neomalený – prosil bych těsně před rozbřeskem. Ve vzduchu toho bude od jihozápadu dost a laguny v lukách, s pruhem rákosiny, lákají. Nevím sice, jak to tam po letech vypadá, plácky už tam nebudou, budu muset všechno nainstalovat znovu. Ale i na to se těším. Doufám, že si gumovky taky vrchem brzy naberu, alespoň jednu a vystelu je pak ostřicí a všechno bude jako dřív. Jen jestli to čihadlo v dnešních slavičích mapách ještě platí.

Když bude čas, zajedu ještě k Býčině, alespoň zahrát. Tam chodil za modráčky doktor Hořice. To tam ale ještě nebyly rybníky, jenom močály. A stavím se i tady vedle – na Brodku, tam taky bývali.

Jdu pro sklopky a ještě jednou se v nich podívám po dírách. Je to neuvěřitelné, ale čtyři pastičky jsou ještě původní. Mají sice vyměněné síťky, mají ale taky odchytaných osmadvacet let! Bude nám tam zase dobře, pamatují si ta místa a každá z nich pár slavičích křídel už taky přibrzdila. Mohl bych ty síťky zkusit vysypat hned u lávky a jen zavelet: „Na místa!“ Klaplo by to.

Bývaly to v těch převysokých ostřicích časy! Luka u Koprníku – jižní brána Kněžmostska! Když sem o měsíc dřív vletí jeřábi a rozhlédnou se, otáčejí k Bezdězu. I mladý modrák nám odtud uletěl zpívat do Máchova kraje. Malounko stranou, ale přeci jen ještě, leží tato místa na ptačí magistrále. Na cestě do Polska se tu rozezpíval v časném jaru ostřicový rákosníček a to v době, kdy se v Česku často nechytali. Klepal jsem se, jak osiky za hrází, ale když jsem od kolegů na konferenci nedávno ono hnízdiště viděl, vychladl jsem dodatečně docela. Tolik jsme pro tu naši přírodu zase neudělali! Zimují tu piliši a bývaly jich slušné počty. Teď už přehled nemám. Luňáci zde pobývali v dobách, kdy těch nezvykle vykrojených ocasů zas tolik v socialistické krajině vidět nebylo. Bílé volavky tu svítily na borovicích dávno a červená v orobinci Brodku vydržela taky dlouho. Jen čejky – ty využily dvěří, nedovřených kdysi úprkem rudonohých vodoušů! Koridor bělořitů a obou bramborníčků – ten má kořínek naštěstí tuhý! Ti černohlaví už tam zítra jistě budou.

Do příletu boleslavských slavíků chybí necelý měsíc! Čekání si ukrátíme zamyšlením nad schématem návratu samců a samic. Je očekávatelné, že prvními slavíky budou jako vždy starší samečkové. Existují však v databázi dva případy velmi časného návratu samičky; aniž bych ta data vyhledával, pojďme si říct, co za tím může být. Již jsem to tady zmínil, tajemství spontánního návratu dokonale připravených samic spočívá – buď v dosud neznámých „sběrných stanovištích“, kde počkají a „nazrají“, anebo v taktice pomalejšího postupu, s kratšími zastávkami, delším doplňováním energie a následně menším výdejem. U víceleté samice od Dolního Bousova z prvních let specializace lze pochopit, že vztah k místu hnízdění ji poháněl domů bez ohledu na to, bude-li již z místa znít zpěv či nebude. V roce 2009 se však přihodila věc méně pochopitelná, ve společnosti velmi časně přilétnuvšího samce byl chycen slavík, rovněž v poměrně časném termínu, který byl dokonce dvouletý a podle biometriky se zdál být samicí. Později chycen pro ověření již nebyl.

Výsledek z tohoto krátkého pojednání může být ten, že nic v přírodě neplatí bez výjimek anebo, že na některé odpovědi tak hned ještě nedosáhneme.

A proč jsem si na téma vzpomněl?

Prvními rehky domácími, kteří se tu po poledni ukázali, jsou překvapivě dvě samice. Zda zůstanou, nebo protahují se ukáže. Věděly o sobě a bylo vidět, že cestují společně.

Centrální ornitologický web hlásí od včerejška (17.3.) prvního modráčka. Je z Řežabince. Návštěvníky těch stránek jsem pozval k diskusi sem, na slavičí blog. Pojďme k výzvě kterou jsem tam zanechal, pojďme se seznámit s touto zajímavostí. Za snímky děkuji Pavlu Světlíkovi, kterého jsem tehdy o zdokumentování zajímavého jedince požádal.

U červenky obecné se skvrny na krovkách mohou vyskytovat i u starších jedinců. Pro modráčka je ale kupř. Svensson uvádí ve vzácných případech také. Sám jsem přesvědčen, že jsem byl svědkem stejného úkazu. V takovém případě (viz i obrázek) nehledáme v řadě krovek ono rozhraní pelichání – není tam, jde o jiný šat. Tady na křídle si můžeme také prohlédnout, jak velké rozdíly v nových a starých skvrnách jsou či nejsou.

U modráčků bude tedy dobré, zvláště až potáhnou ti v prvním šatě, sledovat odstín krovek – pozor, krajní lemy prvního peří budou již obroušeny! Rozdíl však najdeme i v stavbě krovky, „první“ (z šatu mláďat) budou užší, s vypouklejším zakončením. A mohou být kratší ostatních.

Věk modráčků a vybarvení nársenky – to by byl „tanec ne ostří nože“! Nejsem si zcela jistý, že neexistují mladší ptáci s dostatkem barev v „pruzích“. Nehledě na to, že v čase jarního průtahu nejsou zcela jistě všechny náprsenky samců „vyzrálé“. Nejlépe za vše to snad vystihuje ona „hvězda“. Tam už mi kroužkovatelé jistě za pravdu dají.

Vzpomínám, jak jsem tehdy u prvních setkání s tímto fenomenálním slavíkem prohlížel třeba i chodidla běháků a u těch nádherně vybarvených samců nacházel plochy bíle vyšisované zatímco ti dvouletí měli chodidla žlutavá, ale daleko jsem v tom hledání nedošel. Čekám, že třeba Z.M. se k tomu tady vyjádří, diskutuje prospěšně, vážím si ho pro jeho moudrost.

Využiji toho a zase průběžně poděkuji za návštěvnost, je mi jasné, že teď bude stoupat, co nevidět tady praštím do klávesnice a vyrazím k mokřadům. Proč jsem to ještě neudělal? Bez mlžení – čekám na „silnější data“, nemám tolik času. Poctivě jsme chystali VPZ, děláme to tak s Tomem už řadu let. Moc nám na tom záleží; půjdeme po jedenácté a lidí přibývá. Vím, že si nevymýšlí když říkají, že se těší. Sehnal jsem výstup od znalce obojživelníků, bude to tam v tom starém lomu ještě síla! Tak tam při chytání králíčků do těch jezírek hrábneme i síťkou, aby lidi viděli, co jsme doposavad nestačili zničit. Ani ty druhy radši jmenovat nebudu, jde fakt o klenoty – jestli tam tedy po těch letech ještě budou. Dopoledne bude zase o nádherném hledání – a vím, že i nacházení.