Je nejvyšší čas splatit dluh a na rovinu říci, co zimní přemýšlení nad slavíky přineslo směrem k Vám, vážení kolegové. Nasliboval jsem toho po sezóně dost a splnil jen část. Ryšaví slavíci tu jsou za pár hodin a jisto je jedno, že pak už nebude čas. Půjdeme je brzy vyhlížet, takže shrnujeme:
Recenzentem sám sobě
Pojďme se vrátit ke knize „Atlas migrace“, která je vážně „vlajkovou lodí“ československých kroužkovatelů. První škodou je uzávěrka pro dosažené výsledky kroužkování (rok 2002). Měl jsem tehdy za sebou rovných dvacet let, která dnes hodnotím jako „upracovaná a slabší“. Nebudu nic předstírat, v mojí specializaci to tak prostě je. Výsledky, v knize obsažené, v mnoha ohledech dnes nahlížím košatěji. I proto tato revize.
Začněme radši u slavíka tmavého (str.571), tam toho bude méně.
O možném či nemožném hnízdění druhu jsem toho tady na stránce napsal dost, můj pohled je jasný a nic nového nemám. Čas a náhoda jistě brzy ukáže.
Smíšené hnízdění – to už je jiné téma! Tady rok od roku přiskakuji k cíli, kterým o pěkný kus přede mnou poměrně úspěšně prošli němečtí kolegové. Mám od nich jednu unikátní výhodu – jejich zájmová území byla nasycena oběma druhy slavíků, u nás to tak není a to se zdá být fenoménem zejména pro výskyt životaschopných hybridních jedinců – přímých potomků. A tady doplňuji zmínku z textu, že nejen že u nás „nelze vyloučit občasné hnízdění smíšeného páru…“, dokonce jsem přesvědčen, že se tak děje poměrně často. Zajímavější to v Česku narozdíl od Německa je právě pro značnou absenci slavíka tmavého, ale jak je vidět, smíšené páry se dohromady složit dovedou. Anebo taky ne! My totiž počítáme vždy ono „potvrzené“, ale kolik je neúspěšných roztouženců či všehoschopných provokujících partnerek, odsouzených k degradujícímu vychladnutí?! Jak se dokáží poučit do příští sezóny? Nebudou riskovat a upraví své chování podle řádu – tedy zmizí? A nebo uspěli a „sleví“ i příště? Právě takové záznamy opakovaného výskytu máme kupříkladu z archívu kolegy Štancla. A už bychom, s dávkou jasnozřivosti, mohli začít doplňovat i údaje jiné a klidně pro alternativu opačnou. S tím, co jsem stačil k dnešnímu dni nastudovat, by mnohé zřejmě i klaplo.
S problematikou českého křížení rezavých slavíků souvisí i věc další – a sice jarní průtah.
V knize je to zmíněno, jen třeba hlasitěji vyslovit, že koncem května tudy mnoho tmavých slavíků již nikam cíleně nesměřuje. Kteří někam patřili, stihli již překročit státní hranici.
K slavíku obecnému
Výskyt v sušším prostředí, než nárokuje slavík tmavý, je uveden správně – ovšem – stále častěji se přesvědčuji, že existují ptáci, osídlující biotopy relativně vlhké.
Příletová data, uvedená v knize, jsou již v zkoumané oblasti Mladoboleslavska překonána a to jednoznačně. V knize stojí „první SO se u nás objevují zpravidla v druhé polovině dubna …“ Byť je výskyt 10. dubna v zkoumané oblasti zatím jediným v první dekádě apríla, 12. dubna už jich je víc a do půlky měsíce se jich vejde zajímavě dost. Ale jsou opravdu roky, kdy to tak brzy staří samci prostě nestihnou. Příčinu hledám.
K výsledkům kroužkování (protože jsem měl možnost vyjádřit se dříve) učiním poznámku pouze k zástihu z Itálie. Je na škodu, že chybí k datu okolnosti, opravdu si tamní lovec mohl nahlášení ponechat do doby, kdy už nebylo po čem střílet (bylo by zajímavé zjistit, zda výsledků toho data není víc). Je však jisté, že slavíci (zejména na jaře) Apeninský poloostrov využívají, na Maltě je chytání v „domcích“ velmi oblíbené. Desátého ledna v oblasti Umbrie se zdá být však za normálních okolností podivné.
Věrnost místu narození i hnízdění je u slavíků sice opravdu vysoká, ale jsem směrem k statistikám a grafům, vztaženým k živým organismům, velmi zdrženlivý. Procenta skládající „koláč slavičího chování“, neposkytují věrnou představu o skutečné situaci. Pracují s údaji kroužkovatelů – spíše specialistů, jejichž zkoumané území pojme druhý (do 10 km), spíše však první (do 5 km) rádius záběru. Dobře vím o čem píši, možné výsledky dále než oněch zmiňovaných 11 kilometrů, nejsem schopen takřka získat. Mám-li takový, jde o dílo náhody. Oproti tomu pilně schytávám místně příslušné jedince a hráběmi jim píši „věrnosti“. I přes ony početné „plusy“ lze očekávat logicky obrovské množství absencí, o kterých si nedovolím prohlásit, jsou-li úmrtím, mojí neschopností či přesídlením „za humna“. A třeba i něčí, už docela jiná! Závěrem však souhlasím s tím, že postihnout jakkoliv nejvěrněji tento dynamický „materiál“ jsme jako kroužkovatelé z podstaty věci povinni!
