Zaměřeno na slavíky

Zítra ráno konečně zase vyrazím kroužkovat. Dořeším Bousov a zamířím k Boleslavi. Na periferii. Tato unikátní prostředí jsem objevil před dvanácti lety a nevím teď přesně, zda je někdo přede mnou pro slavíky zmapoval. V Česku určitě ne. Oblíbil jsem si je pro svoji jedinečnost, jsou totiž nebezpečná. Jestliže „doktor z Řežabince“ říkával, že každý ornitolog si nějakou tu mrtvolu během praxe najde (a někteří toho již dosáhli), já se dočkám nejspíše tady. Počítám s tím pokaždé. Ležení zlodějů s poházenými peněženkami, nástroje feťáků v místech, kam zahrabuji sklopky na slavíky. Už jsem si jednou takhle při setkání s ožralými zahraničními dělníky říkal, že to vzdám, ale pak jsem tam potkal houmlesáka, přebývajícího v oranžovém kempovém stanu a jeho příběh mne do míst zase rychle vrátil. Nebude to zase tak zlé.

Jsou to ohromná prostředí, pozval jsem tam novináře a nevěřili, jak je za svodidly mezi haluzemi od svištících automobilů klid. Kdybych se tam bál chodit, nechytil bych asi nikdy nejvzácnějšího slavíka výzkumu! Potíž tam je také v tom, že musím přecházet sjezdy i nájezdy na R10 a lidé z aut na mne civí s zjevným úžasem. To je trochu nepříjemné, ale když zmizím v exotických křovinách mezi zajíce a srny, žijící na pár metrech čtverečních, nadšení převáží. Kde jinde zažít slavíka zpívat z granátovníku, než v příběhu Slavík a růže a tady! Kde jinde spatřit slavíka, plíživě „profitujícího“ z tančící smrtky před svodidly?

Proč se nemohu zapojit do projektu RAS, sledujícího návratnost kroužkovanců do míst označení? Protože poctivě neschytávám všechny dospělce a půl stovky slavičích plácků prostě nestihnu odchyty zinventarizovat. Výzkum by nebyl objektivní, už teď tuším, kolik retrapů mne v místě během jediné možné návštěvy ošálí. Spokojím se často tím, že se chytí slavík jiný – nový, bez kroužku. Nedělám totiž v pravém slova smyslu přehledné schytávání přítomných slavíků, to prostě z časových důvodů nestihnu. Už jsem si říkal, že odejdu od chytání adultů na hnízdištích a uchopím téma z jiné strany, třeba přes kroužkování mláďat, nikdo se jim totiž v republice nevěnuje. Pak ale přišly opravdové objevy a já onen snazší záměr přesunul někam k seniorskému věku, až nenatáhnu sklopku.

Je také pravdou, že čím méně času na výzkum mám, tím více si ony výjezdy užívám. Už od chvíle, co vystoupím z auta. Už na parkovišti před obchoďákem, kde z tlampače nad hlavou hrají? Navíc jsem se naučil prodloužit si sezónu schopností hledat slavíky i po vyhnízdění, když utichnou a „propadnou se do země“.

O krásné práci. Před dvěma dny jsem z ČSO obdržel záznam slavičího zpěvu k určení. Bylo to nádherné, materiál byl jedinečný, kdy šlo o úryvek koncertu slavíka tmavého, pořízeného nedávno pozorovatelem. Tak na takového slavíka bych s chutí natáh´a vyrazil za ním kamkoliv! Dvě strofy tam obsahovaly i legrační pokus o úvodní „krešendo“ slavíka obecného, na které si však zpěvák dál už netroufl. Drozd a rákosník velký v napodobení už patřil opravdu slavíku tmavému. Co k tomu říct? Bylo by potřeba vzácného virtuose chytit, posoudit peří a s kolegy zanalyzovat testem.

Zajímavých slavíků se u nás, hlavně na jaře, opravdu pár zastaví a ornitologové – jak je slyšet – jim dokáží cestu na chviličku velmi šikovně zastoupit. Gratuluji.

Vážení přátelé,

Ještě jednou děkuji za všechny ohlasy na Vítání ptačího zpěvu nad Rohatskem a dodávám pro Vás důležité informace. Předně – píšete-li „přes blog“ k nám, chybí kontakt pro odpověď. Zanechte jej pod textem, odpovím rád.

A další informace – na stránce ČSO už visí ohlasy na VPZ v republice, tak se tam podívejte (adresa: www.birdlife.cz). Celkově tam naleznete fůru zajímavých věcí. Naučte se tam chodit a kdyby někdo chtěl se s námi organizovat, společnost to věru není špatná.

Závěrem vyslovím politování nad hloupostí, které jsem se dopustil tím, že jsme si nerozdali mailové adresy. Mohli jste za rok před jarem v pohodě obdržet pozvání přímo od nás, napravíme to při dvanáctém ročníku. Místo už teď pro Vás (s Tomem) monitorujeme.

Před pěti minutami nám do kovárny vletěla vlaštovka. Před oknem naštěstí přibrzdila, přesto zapadla za prototyp díla z ostnatého drátu, kam jsme na veliké ostny narazili tepaného motýla – symbol volnosti. Chystali jsme se na Hefaiston a trénovali, zda se s dílem „Přes dráty“ vejdeme do limitu dvou hodin. Tehdy jsme se vešli, tykadla originálu jsem na Helfštýně neupálil a dnes nám tato „zábrana“ chytila zbloudilou vlaštovku. Dostala (dostal) kroužek, postál modelem do novin a kovově nablýskaný vykmitl na kněžmostské nebe.

Krásný čas na víkend a z bouřek nebuďte zděšeni, alespoň u nás bývají nádherné (málo tu totiž prší).

Tak už to začalo. V Bousově jsem slyšel zpívat slavíka od Klenice, z prostředí, za které by se nemusel stydět ten nejotrlejší slavík tmavý! V cestě za ním jsem hned v kraji jaksepatří rozmáchal boty, vrbiny tam totiž málem plavaly. Zpěv slavíka byl mdlý a nebýt občasného pokusu o tlukot, přešel bych jej bez povšimnutí. Chytat jsem se jej nepokoušel, tito ptáci na místě dlouho nevydrží a člověk síť tahá zbytečně. Ale chytil jsem si pár takových „zpěváků“ za dobu výzkumu – vím, jak vypadají. Žijí svůj uklopýtaný druhý rok, bývají často drobného vzrůstu a občas dokonce s nekvalitním peřím. Pilují zpěv a doufají. Květen se s nimi však nemaže, vlnícími se loukami směřuje k podletí a vyhlídky brzy pozabíjí.

Zatímco u slavíků modráčků vím, že neúspěšní zpěváci dokáží v čase, „kdy už nevadí“, pomáhat s výchovou cizích mláďat, u slavíků obecných výsledky nemám. Diskutovaní zoufalci začnou velmi brzy pelichat a jsou to právě oni, kdo se z krajiny vytratí jako první. Přežijí-li zimu, budou zjara mnohem chytřejší.

Peří dvouletých před první kompletní výměnou bývá značně opotřebené, zvláště u samic, prošlých hnízděním. Kontroly kroužkovanců v dalších letech po úplném pelichání dokazují často výrazné rozdíly v naměřených hodnotách, nové peří naroste delší a později se z aktuálního tvaru již zásadněji neodchyluje. Posbíráno mám množství důkazů pro toto tvrzení.

Přestože mohou ještě ku konci měsíce znít zpěvy z náhradních hnízdění, většinou zpívají zmínění zoufalci. Mohou to být právě jejich písně, které mláďata v hnízdě slyší v čase, kdy jsou již schopna skladbu vnímat. Otec od rodiny totiž, dle mého, toho v tom čase již mnoho nenazpívá, nemá ani chuť. Navíc je to on, kdo s mláďaty setrvává déle než matka a spíše se snaží nachystat ještě oněch pár známých „buchet na cestu“. Než pro mladé dozrají bezinky, budou se v uzlíčku hodit.

Je to neuvěřitelné, ale slavičí rok brzy přejde do druhé třetiny – výchovy mláďat. Inu, moc jsem toho už zase nestihl!

Včera přeci jen! Zkusil jsem sklopku i síť znovu za večerního šera s přehrávkou při síti.

Než tam slavík doletěl, skočil do sklopky. Už jednou jsem to tak vyzkoušel, tehdy jsem hrál mezi dvěmi sklopkami a taky tam skočil. Proti tomu ale stojí zkušenost – chytat potmě do sítě, to se mi nedařilo. Slavík hlas nehledal a soupeřil s ním na dálku. Je to zajímavé, lelci, chřástali i cvrčilky (teď nevím, zda i křepelky) chytat jdou.

Na portál se všem úspěšně vrátily instalované obrázky, děkuji. Bez nich bychom to mohli zabalit. Přemýšlel jsem všelijak, ale teď vím, že budeme se „slavičí stránkou“ pokračovat dál. A hned sem pro Vás večer pověsím téma: Čas zoufalců. Bude to aktualní vstup, komentující krátkou fázi „slavičího roku“, kdy neúspěšní samečkové zpívají takřka odevšad a všelijak. Samičky mají dovybráno a běží hnízdění – u slavíků obecných jediné v roce. Na všem teď záleží! Sejdeme se v noci. Uklidněný redaktor.

Zmocňuje se mne panika, jako každým rokem. Je to ale krásný zmatek, vždyť jde stále jen a jen o zálibu!

Jak květen upaluje k létu vím, že toho už zase u slavíků mnoho nestihnu. Není čas. Včera jsem to ale u výhně už nevydržel a odpoledne vyrazil. Kam jinam než k Bousovu! Alespoň tam bych chtěl získat základní přehled o rodičovských párech, nebo alespoň o sólistech. Ptačí návratnost mne naplňuje radostí. Západní hráz Červenského rybníku mám pomalu hotovu, teď jsem postoupil k hřbitovu. A hned říkám – slavíků stále ještě rok od roku přibývá! Proč se tak děje, kdo ví. Chytal jsem novou lokalitu která „dozrála“ do slavičích představ, doufám, že si ji nikdo nevšimne s křovinořezem. Je tam nádherně; žluvy, kukačky, šedí lejsci, nad hlavou bousovští rorýsi, Klenice už zase voněla po úhořích, lítal tam nějaký otakárek a hlavně čerstvě vylíhlé motýlice. Co v jejich křídlech slunce vyvádělo, to byla síla! Nechtělo se mi k autu pro foťák, dal bych je jako téma do novin na pátek. Nakonec jsem k autu stejně musel, chytil jsem slavíka s deformací běháku a to je pro výzkum opravdu cenné. Budu to se znalci analyzovat (myslel jsem si tak trochu i na ránu po motolici, ty snad ale byly zjištěny pouze na bérci). Takhle to vypadá na fotce.

Ještě k určování věku. Chytil jsem krásně čitelného dvouletého samečka a vy (kroužkovatelé) se podívejte na rozhraní pelichání v křídle, jak krásně je patrný rozdíl v délce původních a nově vyměněných loketních krovek.

Třetím zpěvákem byl retrap a to je v Bousově vždycky radost. Je sice z „pětkové“ řady kroužků, ale jde o velmi zajímavý případ. Měl jsem jej také vyfotit, protože půjde asi o nejdelší rýdovací pera zjištěná výzkumem (RP 75,5 mm). Tito slavíci jsou skvostní, takový vějíř v svatebním odstínu ohnivé je notně přesvědčující a přitom v roce ´09, když jsem jej za koupalištěm v šeříkách chytil v prvním jarním šatě, ve všech ohledech byl drobnější. A to velmi zásadně. To už však specializace odhalila dávno. Do sítě na hlas nechtěl, ikdyž jsem tam nikdy nechytal, skočil však do sklopky. V archivu jsem doma vyčetl, že situaci s přehrávkou zná, sklopku ne. Tedy do včerejška.

Neplatí to tak samozřejmě vždy (abych nepobouřil ornitologickou veřejnost a objekt zájmu tak zbytečně nedémonizoval), ale v obecné rovině ano. Na druhou stranu je zajímavé pozorovat, jak odevzdaně všichni „drží“ a jen koukají, když jim do lihu odebírám pozakusovaná klíšťata. To jim je chytač najednou dobrý! Je příjemné, když kontrolovaného slavíka dávám posledním krokem posudku do pytlíku k zvážení. Myslím si že už pak ví, co bude následovat. Samci jsou teď ještě natolik „v ráži“, že po dosednutí v džungli zazpívají. Ale jen pár tónů, aby oslavili svobodu a aby tomu šedivějícímu Kverkovi zas tolik nedopřáli. Ale mě to tak stačí, už dvacetděvět let.

Všichni podobní nadšenci to vědí, když se chystají vyrazit za ptactvem po dlouhé odmlce, jak se to dá prožít násobně! Všeho si vážíte tak nějak víc. Najednou žluvy volají zvláštněji, kukačky jsou snad letos o něco šedivější – jen tak mít čas a přehodit v bedně nahrávku! Ještě jsem neslyšel zpěvného rákosníka, jinak jsme u toho rodného města už snad zase pospolu. Byl krásný kostel Svaté Kateřiny, vykukující za lajnou vrboví; byl krásný pramen, vytékající z břehu pod vlajícími travami na kratičkou pouť do Klenice. Takhle musí vypadat voda, o níž zpívá Jura Pavlica!

Kolem se po cestě vedli mladí lidé a já v roští u sklopky byl už zase za šmíráka. Je to trapné a tak když zákonitě praskla pod nohu větev, vylezl jsem rozcuchaný v rozevlátých hadrech, zpocený předchozím klopýtáním v třtině a osvětlil důvody. Počkali si a já před jejich užaslé zraky vyzval v momentě z roští posledního potřebného slavíka do sítě. Nebyli překvapeni, v městě na Klenici mne totiž i mladí lidé znají.

Ač bych se měl zabývat studiem slavíků v terénu, nemám zatím čas. Makáme s Tomem – až se z nás kouří. Okováváme restauraci s vinným sklepem a termín je přímo pekelný. Jsou strašně znát dny, které uplynou mimo práci, jak bylo nedávno ono „Vítání“. Lidé ale stále ještě píší ohlasy a vím, že to nepůjde ukončit. Budeme tedy chodit asi až do důchodu. Den před akcí se musí biotop „načíst“ a pak se modlit za počasí. Pak to spolkne další celý den. Ale lidi to baví.

Jeli jsme s materiálem a tak jsem zastavil v Židněvsi u staré zahrady, která mi v zimě padla do oka. Hráli jsme, ale slavík tam není. Rozezpíval se na dálku ale od Klenice, o něm jsem také nevěděl.

Čím méně je času – tím jsou ty vteřiny barevnější. Už bych slavíky neměnil, jsou to neuvěřitelné momenty (anebo jsem už docela zblbnul). Zahrál jsem u Ošťovic, kde bydlela v domku u vidlice silnic paní Tůmová. Samota stařeny, zahrada s prkenným a dozadu nakloněným záchodem, poloslepý a třičtvrtěhluchý foxteriér a slavičí koncerty. Znal jsem se s paní, aby věděla, že kolem nefláká nějaký lump a pak už jsem se v dalších květnech jen vyptával – zda se vrátil …? Zahrádka ale jednou nějak víc zarostla kopřivami a nebylo se už koho zeptat. A nebylo na co, slavík k plotu nepřiletěl.

Posledně jsem jel takhle nocí od východu a přestože byl u té lokality dlouhodobě mínus, zkusil jsem to jako kdysi. Fialový šeřík pod kalutem voněl po mýdlu za čtyři koruny, když jsem přehrál dvě věty. Z bezu, až někde od pneumatiky předního kola, zazpíval slavík. Ale jak! Tady vždycky byli bouřliváci – jakoby to ty staré doupné vrby v sobě podržely – jakoby paní v šátku znovu stála za braňkou! A vůbec to nebude nějaký dvouletý ztřeštěnec na nudné pouti Podhumprechtím – tohle je sólista od Šlejferny! Dlouho se ale se mnou nezdržoval když to v keři už zase jen socialisticky zavonělo. Ale vydám se tam hned, jak budu mít čas. Tato místa navštěvuji totiž přednostně. Člověk si říká: „Co kdyby se stal nějaký zázrak a na noze byl kroužek staré „trojkové řady“ z časů, kdy jsem nebýval šedivý. Já to prostě k tomu poměřování vnějšího zářezu třetí či čtvrté ruční letky levého křídla a prohlížení tučnosti potřebuji. To je totiž to, co mne u slavíků drží devětadvacet let. Jen tak se dá zřejmě specializace přežít!

Když jsem byl hostem v pořadu Host do domu na ČRo 2 – Praha, ptal se mne tehdy Jan Křelina, zda jsou slavíci individualisté? Odpověděl jsem, že ano – teď vím, že velicí! A s takovým materiálem, to se pak ti boleslavští květnové panečku žijí!

Dokováváme v zábradlí vrásčitou révu a hned jak ji usadíme do schodiště, vypadnu na den za slavíky – jak bývávalo dřív! A nejprve k Ošťovicům, do místa nejzazšího výskytu slavíka v kraji!

Je dlouho po půlnoci. Když jsem teď posuzoval před domem mráz, odněkud z jižního úpatí Hrádku zpíval slavík. Zdá se, že jich je letos dost, narozdíl třeba od vlaštovek. Ty z naší krajiny co nevidět zmizí dočista! Lidé bědují, že pod krovy už nepřilétly. Co bude se slavíky, když z Anglie ustoupili o tolik strašných %% ?

Samec byl opravdu označen před dvěma lety jako pelichající jinde! To se mi velmi hodilo a představte si, že jsem tu situaci tušil den před tím, když jsem věděl, že dva slavíci nad Rohatskem zpívají a my budeme mít co chytat pro lidi. Vážně – přesně takhle jsem to tušil, ale nikdy bych tomu docela neuvěřil.

Pojďme si přiblížit (letmo) ostatní indicie: Kolega V.T. z Moravy kdysi v 80. letech napsal, že se mu slavíci ztrácí pelichat do rákosí. Pravda spíš je v tom, že se mu ztráceli. Němci uvedli, že se jim pro čas pelichání mnohá hnízdiště zdají prázdná, že tam není nic. I oni měli pravdu. Moje Boleslavská hnízdiště se zdála být neskutečně pustými v minulém století, než jsem přišel na využívání provokace kontaktním hlasem. Nikde jsem o tom nečetl a neslyšel – mám tedy pocit, že je to objev této specializace. Už to vneslo dost světla do záhadné problematiky slavičího pelichání! I přesto však předpokládané počty pelichajících adultů na hnízdištích nevycházely. Přišla zajímavá zjištění z pobytů na Řežabinci u Písku, kde kolega P.L. dokázal chytat tamní slavíky nad rybníkem v terasách, mezi strništi – tedy dál od rybníka. A přišel unikátní výsledek kroužkování, podchycující první přesídlení za účelem pelichání z Kněžmostu k Bakovu v tomtéž roce (pochopitelně). Přišlo i zjištění, jak to řeší slavíci od jezera v Sukoradech, když zmizí do vzdálené polní cesty, obklopené džunglí. A že jsem jich tam v loni rozpelichaných za dva dny nachytal! Promluvili slavíci od Kolomut, k mému šoku a za přispění neuvěřitelné náhody, vyprovokovaní hluboko v řepkovém poli – a vše dorazil před pár dny Slavík z Hor! Jak vejce vejci jsou si podobny ty příběhy! Prostředí, okolnosti, prodlevy, stav pelichání, vzdálenosti, chování i čísla kroužků – to vše uvedu tady na blogu v zimě. A připravím o tom i práci v tisku. Zdá se, že zanedlouiho budu moci tuto obtížnou kapitolu uzavřít.

Fotky dodám někdy příště, přistupte tedy opakovaně, pokud Vám to nevadí. Omlouvám se, že na slavíky teď nechodím pro pracovní vytížení, proto je málo vstupů. Bohužel.

Děkuji za návštěvy stránky, usadily se výše padesátky – a to je úžasné. Děkuji za ohlasy na VPZ, přišlo jich různými způsoby hodně. S Tomem Vám přátelé děkujeme a za rok zase vyrazíme provokovat počasí. I jedenáctý ročník nás měl v uctivosti a nezmokli jsme. Prosím, dopište si, že v čase akce tam ještě nebyli přítomni: sedmihlásek, žluva, rákosník zpěvný a ťuhýk – už tam v pořádku dorazili. Vyčistil jsem tam jednu ze studánek, tak si můžete „cvaknout“. Opravdu – jak se uvádí – voda ze studánek je s tou Vaší „načtenou“ z vodovodu nesrovnatelná! Mějte se krásně a čtěte tištěné MBnoviny, půl druhého roku tam vedu svůj sloupek. Nashledanou v nocích – těhotných očekáváním.

Ač by se mé chytání mohlo zdát už profesionálním, chybuji. Třeba v úsudku.

Našel jsem si včera půldne na západní hráz Červenského rybníku. Jde o srdeční záležitost, vždyť jsem tam chytil v třiaosmdesátém roce prvního svého slavíka!

24. duben je pro letošní rychlejší slavičí rok už docela dobrým datem na „kontrolu přítomnosti“. Včera jsem informoval o tom „povědomém“ zpěvu od jezu rybníka, ale…

Jirko, jestli čteš dnešní materiál, tak věc se má následovně: Zjistil jsem tam nakonec slavíky tři. První od násypky vpravo a protože jsme se neznali, sklopka ho chytla v momentě. Šlo o staršího ptáka. Pak jsem přešel pod jezem po spadlé vrbě a šel ke mlýnu (jak si je tam posledně načetl). Sklopka chytla dvouletého, ale myslil jsem si, že už by mohlo jít o samičku. Není to tak (popis zkrátím), šlo o drobného samečka v dost bídném stavu.

U jezu se mi pak chytil (v místě toho „známého“ zpěvu) veliký slavík, ale s značnou zásobou „paliva“ na cestu. Divné. U mlýna jsem pro tamního chalupáře chytil „provokací“ jiného mladého samce, je tedy zřejmé, že tady retrap už letos asi neudělám.

U jezu konečně po letech hnízdí červenky; chytil jsem je obě, samička už měla nažinu. Slunce se zlomilo k Horám a já už měl jasno. Obsádku obou míst mám načtenu a samičky ještě nejsou. Ale říkám si – když už tady tvrdnu, ještě si ten večer užiju, budu balit v klidu pastičky a sítě ještě chvíli nechám. No a po západu slunce pod dubem, v dolní kapse, byl další slavík! Kroužek měl sice taky na levé noze – černý však, jako gumovku! Tak jsme se přeci jen ještě setkali! Je neuvěřitelné, jak na těch místech člověk všeho nedohlédne a soudil by stav předčasně. Kroužek je už velmi tenký a slavík zjevně za zenitem.

Šel jsem k autu s náčiním a provedl všechny úkony. Koukali jsme se na sebe, on věděl, co bude následovat. Ještě zhoupnout na váze, pohladit pírka na temeni hlavy a rozevřít dlaň – po kolikáté už? Teď trocha počtů:

Označen byl jako dvouletý 12.5.2005 u bousovského hřbitova. Tam nehnízdil, mnoho toho asi neuměl a hlavně mu plácek zničili. Našel jsem ho ale u jezu Červenského rybníka 27.4.2006. Posunul se tedy o necelý kilometr a tady už asi „bodoval“. Přišel Rok slavíka a on se nechal od lidí vyfotit, byl pozdní večer 5.5.2007. Též 4.5.2008 tam byl, ale měl problém, dorůstala mu polovina rýdováku. Možná cestou z Afriky někde „zaškobrtl“. A v ´09 jsem ho už nezjistil ikdyž… Tehdy jsem neměl mnoho času a nějaký slavík tam být musel, lidé hlásili noční zpěv. Chytal jsem tam i 23.5.2010, až když vylétla samička z hnízda, podcenil vychytralý slavík opatrnost a kroužek souhlasil. No a situaci z 24.4.2011 jsem už popsal nahoře. Je to síla, vím, že je starý 8 let! Opět mu chybí čtyři RP a působí dost z kondice. Tuk sice nějaký má, ten zpěv je ale síla! Je opravdu jiný, ale kdybych jej nechytil, zpanikařil bych a neuvěřil.

Ze všech setkání mám pochopitelně měření a poznámky, ale to by bylo na odlišný text. Vypíchnu jiný moment. Vím dávno, co slavíci k životu potřebují a snažím se rozhodování lidí korigovat ve prospěch trvale udržitelného křoví – ač chtějí úředníci mít města hezká. Kdyby se vrátil slavík ještě příští rok, pak už bychom hodně počítali! No, odmyslíme-li si slovenský výsledek, v té české by se už v žebříčku dlouhověkosti někde uplatnil. Znovu je ale třeba říci k statistikám – co budeme tedy hodnotit? Bude to ptačí věk, který jsme schopni seriózně dopočítat, nebo rozpětí od nasazení kroužku po retrap. Co je to „Věk zjištěný kroužkováním“?

Je pravda, že pokud bychom dopočítávali do věku tušené roky od narození (nejde-li přímo o mláďata v hnízdě), takto letité slavíky bych v archivu našel. Nechci rozhodně výsledek přeceňovat, spíše jde opravdu o to, vyklepat ze setkání vše prospěšné. Tady je dalším takovým poznatkem skutečnost, že diskutovaný slavík hnízdí u silnice a často ji přeletuje. Je tedy navíc i opatrným, kolikrát se za ten čas musel před přeletem dobře rozhlédnout. A že odtamtud poraněné slavíky znám.

Třetí letošní chytání patří také mezi ty kratší. Zatím nemám bohužel čas. Ale přijel kolega v VČP Jirka Z. a tak jsem si chvíli konečně našel. A díky jeho pomoci, přidám večer i fotky tukových zásob slavíka.

Než jsem k Červenskému rybníku přijel, kolega zkušeně načetl místní zpěváky. Poděkoval jsem a vysvětlil, že každý z těchto odchytů bude nadmíru dlouhý, lokality patří k nejdéle sledovaným a tato u kačenárny je dokonce obsazována od začátku specializace! Nyní kolem smrděly poházené mrtvoly ovcí, kvetly stromy – taková klasika mého studijního prostoru! Slavík mne poznal a já jeho taky (i bez dalekohledu). Přidali jsme tedy o jednu síť více a nechali jej v klidu, ať si za námi vychytrale „chodí“. Přehrávku jsem vypnul, neměla význam. Než Jirka musel odjet, slavík „naletěl“. V spodní kapse vrbové proluky, kudy se mi naučila jezdit děvčata na koních, byl i s kroužkem! Jirka mi pomohl „s peřím“ a tuk jsme vyfotili. Protože jsme se zdrželi s kroužkováním převybarveného samečka sojky, jiné slavičí místo již jsem nestihl. Půjdu tam jindy.

Slíbil jsem kolegovi, že na blogu uvedu data. To sice mohu, ale bohužel se nejedná o ptáka, kterého jsem uvažoval a který by byl letitý. Tento sameček má 4 roky, označen byl v místě jako pelichající dvouletý, v roce 2009. Vloni tam byl kontrolován o tři dny dříve, než letos.

Takovíto slavíci jsou dle mého v nejlepší kondici, mají krásné peří, zkušenosti pro život a vyzrálý vztah k místu. Partnerku tam ještě mistr asi neměl.

Kdyby se vrátil starý slavík k „boudě“ u jezu rybníka (podezřelý zpěv), byl by zřejmě ohrožen letitý slovenský slavík od Kostolné (viz Atlas migrace). Uvidíme.

Zájemci se dotazují na onoho zahraničního kroužkovance z loňského 10. ročníku. Vydržte prosím, první předpoklad je splněn! Centrála hlášení poslala, každý z návštěvníků dostane kopii s mapou Itálie i pojednáním o tahové problematice druhu. Oblast North Adriatic je kroužkovatelům známa z karet hlášení. Byla tam kdysi při návratu domů kontrolována i naše (pískovna Obruby) břehule říční. Abych neprozradil všechno, dodám už jen, že loňský výsledek kontroly od Matrovic patří pěnici černohlavé a že jsem prošel výsledky v archivu a vytáhl z nich další zajímavé regionální druhové souvislosti. Vše na dárkovém listu v sobotu ráno nad Rohatskem. Smutným zjištěním může být to, že vzhledem k explozi boleslavského jara bude již obří hrušeň špinka na návětrné straně Hor zřejmě odkvetlá. Z jezírek se však za těchto večerů ozývá vzácné společenstvo žab – uvidíme, až tam cestou kolem ptačích sítí v té živé vodě zašmátráme. Vydrželo-li by počasí, bude to skvostné. Hora nad Rohatskem na to totiž stále ještě spolehlivě mají!

Acháty jsou pro děti nasbírány, aby mohly potěžkat, cože nám to sem kdysi ta prabába „řeky Keltů“ s pískem všechno poukládala!

Slavíci konečně přilétají! U Benátek i Boleslavi už to začíná zpívat. U Benátek prý minule zpíval slavík ráno, ale večer ještě ne. Je to přesně případ, kdy se samečci teprve rozezpívávají a na noční koncert to ještě není. To se ale s takovýmto počasím velmi rychle změní.

Využil jsem situace kdy celá Boleslav je napěchovaná ve Škodovce na oslavě výročí spolupráce s VW a vlezl vedle fabriky do křoví. Chinaski jsem slyšel stejně dobře, jako hosté za zdí, akorát slavíkovi se odtud přes Zalužanský potok v tom kraválu nechtělo. Vzdal jsem ho po hodině, ale náladu jsem měl skvělou, protože chvíli před tím jsem vyprovokoval slavíka u trafostanice; přišel pěkně až do sítě a že se budeme znát jsem tušil už když jsem šponoval síť na „panelce“. Je to zajímavé, jak jim to ten počítač v hlavě připomene! Tedy první retrap a docela zajímavé „čtení“! Biometrika souhlasí, protože na „půlmilimetry“ se tady nehraje a byl jsem zvědav, jak to je tedy s tím tukem. Ptáky, které mám podchyceny a mohu o nich s jistotou říci, že v místě s tahem čerstvě končí, jsem chtěl prohlédnout, jak na tom jsou. Zásoby neměl žádné a vážil pouhých 21 gramů. Do tukové tabulky se tito ptáci zařadit nedají, protože na břiše tuk není vůbec a furkula má sice plošně stále ještě znatelný široký „obtisk“ tvaru podkovy, tuk však již bledne a červeně prostupuje svalovina. Jde tedy o další jarní slavičí skóre, které kolonku v CESové tabulce nemá. Je zřejmé, že při spalování zásob spolu obě posuzovaná místa na těle nijak nekorespondují (alespoň u jarních slavíků). To, že „zásoby“ byly takto mizivé je nadějným zjištěním a na tom začneme stavět.

Obrázky dodám večer až to vytahám z aparátu. Musím tam totiž snímat úplně všechno, na příští rok chystám do města u příležitosti 30 let specializace výstavu právě o slavících z předměstí. Prostředí je to unikátní každou hodinou a tématy překypující. Jedna fotka by se mohla jmenovat: Zátiší s třemi vykradenými batohy. Půjdu to z karty tedy vysypat…