Zaměřeno na slavíky

Slavíci, narození v loňském roce, budou letos prvně zakládat vlastní rodiny. Bez zkušeností, hned naostro. U samečků jde spíše o zvládnutí námluv (prvně staví osnovu koncertu, poprvé zahoří láskou) a schopnost uhájit zvolený okrsek. U jejich partnerek, jsou-li také bez hnízdní zkušenosti, končí právě první pokus často tragicky. Hnízdo není dobře ukryto a pevně sedící pták tak bývá přepaden kočkou, lasicí či kunou. Proto mi tolik vadí kočky, poflakující se v křovinách, vadí mi to, co člověk svou ohleduplností ovlivnit může. Přirození predátoři jsou věc jiná.

Křídlo dvouletého samečka s přímo „učebnicovým“ rozhraním pelichání velkých svrchních krovek. Předěl je výrazný (za 4. LK), přestože jedna z nových krovek (7.) je ulomena. Velmi zajímavé je i skvrnění ručních krovek, zejména blíže lokti. Skvrny byly přítomny i na všech třech ramenních letkách.

Květen je časem přetékajícím láskou. Páry a jejich páření – toť obraz těchto dnů!

A ve světě opeřenců tomu není jinak. Se všemi radostmi i následnými starostmi.

I slavíci mají mnohde už své páry. Noc co noc v roští „paří“ a přitom se páří – a výsledek? Už 1. máje jsme o VPZ kontrolovali samičku s začínající hnízdní nažinou a břichem, vypovídajícím o snášení vajíček! Byl to nepochybně časný pár tehdy u Matrovic, ale dnes (5.května) už tomu tak je mnohde. A vše půjde velmi rychle, dobře to znám.

Čas slavičích lásek má opravdu kvapný běh, je spontánní, jedinečný tím, že druh v našich podmínkách hnízdí jen jedinkrát v roce. Hraje tedy o všechno. Slavíci jsou skvělí rodiče, obětaví i úsměvně odvážní. A nemají to nikterak lehké.

Poslání, které je donedávna postrkovalo na cestě od zimoviště k domovu je naplňováno a my na „slavičí“ stránce budeme, jak to jen půjde, s nimi. S úspěchy, jejich štěstím i ve chvílích vypjatých.

„Žurnál“ v tomto Biografu přírody zvolna doblikává a osmadvacátý díl o králi pěvců našeho Pojizeří se na stojanu zvolna roztáčí…

Přeji klidné posezení, kávu se sklenkou vody až na místo a co nejsilnější zážitek.

Velmi zkušeným a opatrným se jevil slavík z údolí Nedbalky, nejsevernějšího místa mého výzkumu. Věděl jsem, že jde o stejného chytráka, jako v loni. Tehdy tam v těch trnkových keřích vytvořil rekord v příletu (10.4.), letos se však s návratem výrazně opozdil. Choval se však úplně stejně, ničím a nikým se nenechal nachytat. Změnil jsem později taktiku a záměr nakonec vyšel. Kroužek na jeho noze měl však docela jiný kód, než bych očekával. Zpěvák byl odjinud!

Slavíka v roce 2007 okroužkoval v ptačí rezervaci na rybníce Žabakor u Březiny věhlasný ornitolog z Železného Brodu, který tam soustředí mezinárodní projekt CES. Kontroloval jej tam i v roce následujícím, slavík tam tedy nejméně dvakrát hnízdil. V roce 2009 přesídlil k Mnichovu Hradišti, do prostředí zcela odlišného. A tady, ve vyprahlých travnatých svazích zalitých sluncem, v bochnících trnkových keřů zjara voňavě vybělených, hnízdí a zůstává dodnes. Je starý, zkušený, čerstvě zadaný a podle stylu zpěvu zřejmě i velmi šťastný.

Navzdory předpovědím počasí se nám Vítání ptačího zpěvu (1.5.) u Matrovic vydařilo. Šli jsme nádhernou krajinou s (převážně) nádhernými lidmi.

Slíbili jsme kroužkování slavíků a vyšlo při desátém ročníku skvěle! Kolega Tom chytil kompletní slavičí pár a tak jsme jej lidem představili.

Tahákem akce byly však divoké husy a my je viděli i slyšeli po celý čas. Z pěvců jsme chytili i zahraničního kroužkovance (OZZANO LL 32220) – „černohlávka“. Ukázali jsme tedy na něm, že kroužek ani po čase nevadí – i to, že se kroužkuje mnohde ve světě.

Natloukli jsme také plastiku na obsazený „čapí“ sloup, vychutnali čaj z meduňky a dobromysle, odměnili zasloužilé účastníky za plný počet vycházek a popřáli si výdrž do dalších let.

Je neuvěřitelné, že jsme za těch deset let ani jednou výrazněji nezmokli! Letos jsem ale měl pro přátele plné auto starých deštníků – krizový scénář. Nebylo jej však třeba. Vnímám to od krajiny, jako projev přízně a zůstávám pokorným …  

Zatím nejdůležitější poznatek letošního roku se narodil u Mnichova Hradiště. Chytil jsem tam přesídleného slavíka – ale jakého?! Jde o zcela klíčový poznatek.

Kdesi v začátcích tohoto webu je zobrazen slavík dočista „otrhaný“, s značně poškozeným peřím. S odborníkem jsme dlouho diskutovali o příčině jeho „vyřazení“ z reprodukce pro daný rok, vždyť pták sotva létal! Uvažovali jsme spíše genetický problém a slavíka jsem pro život tak „odepsal“.

Bylo to v květnu 2008.

V oblasti příměstské části Salabka jsem jej našel letos přesídleného (byl tu asi už v loni) a nechtělo se mi vůbec věřit! Skvělý frak a odrazem jeho pohody byl i vybroušený zpěv. Partnerku sehnal včas, než budou chybět. Vyměnil místo pobytu – ale hlavně – přinesl poznatek, který nás posune v hledání dál. Zdá se stále jasnější, že problém přivodil spíše jakýsi parazit, než vrozená indispozice. A zřejmě musel problém nastat už na zimovišti a slavík musel letět tisíce kilometrů s tímto problémem. Ale přežil – a žije. Je to úžasný příběh!

Nabízím unikátní porovnání jeho habitu a odbornou stránku věci si po sezóně slušně užijeme.

V čase, kdy „kněžmostský slavík“ pobýval u nás v zahradě, jsem si říkal: „Kde může nakonec skončit?“ Dnes víme víc, pták kopíruje dávný příběh jiného slavíka, označeného kdysi také u Kněžmostu. Zůstává v oblasti, zatím!

Náš nový slavík byl chycen po dvou dnech v příhodném prostředí JZ za Kněžmostem, směrem na Koprník. Ani teď se mu na „hlas“ nechtělo, nemá teritoriální chování logicky zažito. Prostředí, které si vybral, je však opravdu příznivé. Když jsem jej konečně objevil, určitě si ho pohlídáme. Vždyť jde o nejkvalitnější výsledky specializace, přestože kontrola je v rozmezí jen několika dní!

27. dubnem začínají noci slavíků. Spěchají hnízdit. Noví – i staří známí.

Z řady míst se již ozývají a bude jich přibývat. Objevil se i v Kněžmostě! Neuvěřitelné se stalo skutečností, z rohu naší zahrady po ránu zněl slavičí tlukot! Slavík přiletěl brzy ráno a ještě jednou před polednem. Ve snaze okroužkovat jej jsme však byli pomalí. Přiletěl také odpoledne, poskakoval v pergole a občas zpíval. Síť na něho ani tentokrát nedosáhla, zmizel, ale večer ještě přiletěl. A tou už mu syn mohl přidělit kroužek a zapsat si svého prvního letošního slavíka. Zbavili jsme jej klíšťat, jeho propustili a velmi zajímavé parazity uložili do lihu.

Uvidíme, zda se slavík objeví i další ráno. Je dvouletý a nikam tedy nepospíchá. Nemá ještě k žádnému místu vztah. Kněžmost s naší zahradou to však bude jen stěží!

Takhle vypadá ten kout, který slavíka na čas ubytoval.

Včera přibyl do našeho archívu již druhý slavík se světlým melírem na rýdovacích perech. Tehdy to tedy nebyla výjimka!   

                   

Prověřování přítomnosti slavíků v údolí Nedbalky (22.4.) je i letos originální! Vrátil se sice zatím pouze jediný samec, zřejmě „opožděný“ loňský držitel rekordu (chytat vůbec nejde), ale v jeho společnosti byl chycen jiný slavík, pravděpodobně již samice. A navíc dvouletá!

To jsou tedy věci! Okroužkovali jsme ji a později ji zkusíme ověřit kontrolou. Nebude to mít ale jednoduché, lišky v místě již tradičně rozhrabaly celý svah, straky hnízdí přímo v trní. Psy tam někteří „venčitelé“ pouštějí, ať si užijí stíháním zajíců, až mne notně vytočili. Čím jsou bohatší – tím otrlejší!

Ale na slavíky se v máji do údolí k Hradišti opravdu těším.

Kroužkovatelům „malých drozdovitých“ (ikdyž slavík nově patří jinam):

Povšiměte si onoho „rozhraní pelichání“ na loketních VK a také tvaru RP na dalším obrázku. Znaky nejsou po zimování na peří sice nejlepší, ale jasné jsou. Obrusy v ploše RL nejsou nijak výrazné, ale to se projeví razantněji až v létě, po hnízdění. První měkké peří náporu zcela jistě značně podlehne.

Už včera (21.4.) večer jsem z práce cestou domů „nahrál“ u Solečku navrátivšího se slavíka.

Byla ale skoro tma, tak jsem se tam vychystal dnes ráno. Zpíval sám od sebe, ale zatím pouze „tréninkově“. Kroužek nemá, původní slavík asi někde zahynul. Jsou mu tak tři roky, starší nebude.

Je úplně bez tuku, tak by měli podle mých představ samci teď vypadat, pokud opravdu spěchají domů.

Tady je.

Po ránu bylo v tom půvabném údolíčku kolem pramene úplně bílo. Zachytil jsem poslední fázi „tání“ v mrazivé dolině.

Na sousední lokalitě ještě nic není. Teď už ale budou starší slavíci určitě spěchat, jde o pozice!

Hliníkový kroužek s ražbou stanice a identifikačním kódem ptákům nijak zásadně nepřekáží. U slavíků mám na 300 důkazů, kdy se s ním pták vrátil z Afriky. Některé kontroly jsou i po letech a běhák byl vždy v naprostém pořádku, na druhou stranu, nebýt kroužků, mnohé by zůstalo utajeno.

Se slavíky jsem se setkal prvně v roce 1980, od roku 1983 mám povolení tyto zkoumat i za pomoci kroužkování, stal jsem se specialistou. Stovky hodin vyprávění o druhu v médiích, několik zachráněných hnízdišť v oblasti, ale především cenné poznatky, využitelné právě i k ochraně druhu, jsou vysvědčením z této záliby. Po letech scházení se s objektem zájmu si dokonce myslím, že slavíkům v jejich životě výrazněji nepřekážím. Skutečnost, že nejde jen o nějaké to „chytání pro radost“ si můžeme dokázat právě třeba na prvním letošním výsledku kroužkování. Pojďme se tedy podívat, co kontrolní odchyt bousovského slavíka pro výzkum znamená, co lze z něho vyčíst:

Prvním zjištěním je fakt, že se slavík vrátil po roce do stejného místa. Takových důkazů je mnoho a výsledek nepřekvapuje. Proběhla i porovnání biometrických údajů, to však nechme na jinou diskusi. Zajímavé je zejména to, že v čase kroužkování šlo o dvouletého jedince, který se mohl – a nemusel narodit v roce 2008 tamtéž. Velmi pravděpodobně tam však prožil (ať už v hnízdění či nikoliv) svůj první rok dospělosti a v místě rozhodně i pelichal. V roce kroužkování se zcela jistě (jako dvouletý) objevil na lokalitě v pozdějším datu (spíše až v květnu). Letos nám ale krásně předvedl, jak je schopen „usazený“ sameček (v našem případě tříletý) přispíšit natolik, aby místo „okraloval“. A velmi pravděpodobně bude úspěšný!

Starý slavík (dříve označený) se s největší pravděpodobností již nevrátí a tento rok bude v režii jeho nástupce; svádí to k domněnce – mohl by to být jeho syn? Není to vůbec vyloučeno.

Výsledek je cenný už proto, že dvouletí ptáci se mnohdy chovají jinak, ale to je opět na zcela jinou diskusi.