Ochutnávka bakovské krajiny vyšla

Žádné komentáře u textu s názvem Ochutnávka bakovské krajiny vyšla
VPZ je minulostí. Jak jsem zjistil, z účastníků přichází na blog mnozí.
Padl rekord v návštěvnosti a vyšlo počasí. Nepršelo ani tentokrát! Děkuji Pavlu Š. za to, že reportáž pověsil na „magistrátní“ boleslavský web. Kroužkovali jsme i slavíka (tradičně), poslouchali pozdněranní zpěvy a místo ledňáčků našli břehule! Tak to je tedy hodně nečekané. Já všude chválím polskou divokou Prosnu a břehule v přirozeném prostředí hnízdí za humny. Existuje teď šance prostředí zaopatřit proti ukamenování správcem.
Přišlo dost dětí, reklamní bundu společnosti Meopta (s logem i ČSO) vyhrál účastník, který nejdřív vykřikl jméno naší nejmenší „vlaštovky“. Bylo to aktuelní. Břehulí se nad tím zákoutím honilo ve vzduchu za rojícím se hmyzem málem dvacet! Ona se ta kolonie ještě rozšíří, jak břehule znám. Je to síla!
Na svahu kvetly kokoříky vonné, tak jsem je do představování říční nivy přibral.
Vznikl jistý problém během dopoledne se zmizelou tornou, do večera jsme jej však vyřešili. Takže už můžeme děkovat:
Počasí, dětem co přišly, řece (táhnoucí uplynulé lijáky z hor), krajině Bakovska a její ornitofauně, 72 milým účastníkům, Tomovi a Kryštofovi za kroužkování a Rudovi J. za pomoc po akci. Chatařům „od modré pumpy“ za pozvání na kafe, žluvám (že stačily přiletět), strakapoudu jižnímu, kterého jsem tam viděl večer při posledním „načítání“ prostředí a ještě jednou všem přátelům sešlým. A přijďte za rok!

VPZ se přiblížilo

1 komentář u textu s názvem VPZ se přiblížilo
Jak to letos zase utíká! „Vítání“ je najednou za dveřmi. Tak rychle ještě pro ty, kteří v tom nemají jasno – v sobotu (za každého počasí), malounko před sedmou, u bakovského koupaliště/hřbitova. Chytat Tomovi pomůže Kryštof, nahlásil se včera. Kdyby pršelo, omezíme se jen na putování za hlasy. Jdeme dvanáctou vycházku, ale mám novou inspiraci. Opakovat se ani letos nebudeme. Budeme koukat do děravých stromů, do vrbin rozlivného území řeky a do její vody. Řeknu vám, co jsem viděl u soutoku. Jak mi tam bylo fajn. Jednou se tam vrátím. Jizera je nejkrásnější řeka, teď o ní jdu pojednat na celou stránku do novin.
Tak, kdo to má blízko, nasetkanou v sobotu!
Plánovaná témata:
Ohlédnutí za VPZ
Čas tmavých slavíků uherských

Slavičí výrostkové

Žádné komentáře u textu s názvem Slavičí výrostkové
Kroužkovat tak mláďata! To by byly zajímavé výsledky. Mám jich kolekci z 80. let, kdy jsem hnízda hledal, měl jsem na to čas. Teď si to možná zase budu muset brzy zopakovat kvůli jistému projektu.
Pár slavičích výrostků v červnu chytím, ale opravdu tak do pěti. I vloni jsem chytil dva kropenaté sourozence na jednopárové lokalitě Dolní Bousov – Zahrádky. Oba do sklopky. No a dnes jednoho z nich mám odečteného. Bude to samička a usadí se asi na lokalitě Dolní Bousov – splav Červenského rybníka (1km SZ). Už ji tam jeden borec balí. Takhle nám dospěla.
Zajímavostí je celkem tmavý zobák, ve Španělsku by už podle něho možná věk vystrkali dost vysoko. My v Česku ale víme, že jí není ještě ani rok. Velké peří má původní z hnízda i s některými krovkami křídel. Jedna je vidět i tady na obrázku. Bylo jich v řadě sedm – tedy pelichací předěl posunutý dost hluboko.
Je obdivuhodné u mladých slavíků, že trefí domů! Dobře si museli kraj před odletem nastudovat, umět přežít v neznámém zimovišti a zjara to pak nad setmělým Bousovem zabrzdit. Co my víme, jak všemožně si na cestách pomáhají.
A ještě jeden postřeh:
Byl jsem dnes u splavu v tom skvostném, jabloněmi provoněném máji, docela za klauna. Je tam slavík, zpívá podezřele dobře, sklopky ho asi dost pobavily, jako v letech předešlých. Možná si z toho dubu říkal: „Měl by ten Kverek vyměnit aspoň tu hloupě zelenou motyčku, jestli chce držet naději“.
No a taky to nemusí být on. Do dalekohledu ho vůbec nedostanu, motat se tam bude ještě asi nedávno označený starší samec a ještě jeden, kterého jsem v čase obhajování míst pružně dopočítal. Uvidíme, jak to dopadne. Nechám je všechny zasnoubit a pak natáhnu úplně stranou u splavu. Zaletuje tam k ledňáččí stěně, právě tam oba rybaříci byli na rybách. Jen se bojím kvůli těm zparchantělým norkům, aby je v břehu nevyhmátli. Máme to ale starosti, co? Na rozkvetlým Petříně se dneska líbají páry na rekord a my se tu hrabeme v peří…

Na prahu máje

Žádné komentáře u textu s názvem Na prahu máje
Během noci napíšu příspěvek, bude v duchu doby. Svátek jabloní – tak to je to pravé. To jsou ty nejkrásnější parfémy. Letos to tedy vyšlo.
Přijďte, jedu vyfotit hnízdiště na Buda, to jste ještě neviděli, co ten kout se sebou udělal! V podrostu vládnou střemchy a do těch právě vletěl život. Nikdy tam nebylo slavíků – co letos! Z sedmi až osmi mistrů jsem jich chytil včera pět. Tam bych se klidně na pár dnů odstěhoval, většina z nich už „hoří“ a to je tedy nářez! Všichni chycení jsou starší, jeden s kroužkem z roku „10“.
Jeden přiletěl bez ocasních per, to musel být tedy záběr. Nevím, co by musel v té konkurenci vyvést, aby uspěl. Je mi ho trochu líto, měl by rychle někam vypadnout, kde bude sám a tam se o nějakou méně náročnou milou pokusit. Tady tomu nevěřím!
Jde o tah, nebo co to vlastně je?
Včera i dnes jsem si nemohl nevšimnout početnosti slavíků na sledovaných místech. V jednom je jich osm (kde hnízdívají tak dva páry -Buda); u Horky (kde bývá pár jeden) zpívá samců pět. Co je pozoruhodné – chovají se „místně“.
Jak ale vypadá průtažný slavík?
V tukových zásobách nic nevidím, stejně už by nikam daleko neletěli. Severní hranice rozšíření je „nedaleko“. Kdybych měl čas, všechny je pochytám a pak provedu kontroly. Tolik ho nemám, chytnu vždycky tak polovinu přítomných.
Údajem, zapadajícím do představ, je skutečnost, že jsou zatím všichni víceletí. To je dobré. Dvouletých, těch bude plno (i na neobvyklých místech) v první dekádě máje. Vypadá takhle tedy ten jarní průtah?
Dobře ví, proč zpívají
První pár jsem zjistil na Zájezdech. Samička je dvouletá. Stihla to ještě v dubnu.
Samci se v místech honí třeba i po třech. Létají nízko, ale i vysoko mezi stromy. Je to milé, vidět takovéto divadlo. Někteří pějí fakt nádherně.
Ti, kteří nejdou chytit na provokaci hlasem – buď jsou kroužkovaní z dřívějška, nebo na tahu moc nereagují.
Chybí čas na výzkum a lepší to nebude. Tohle jsou ale opravdové slavičí noci. Tak to má být.

Byla to síla!

Žádné komentáře u textu s názvem Byla to síla!
28. dubna v podvečer i v noci jsem zažil nádherné momenty. Vydrží mi nadlouho.
Cestou do Českého rozhlasu jsme navštívili soutok Jizery s Labem u Lázní Toušeň. Chtěl jsem vidět Jizeru v místě zániku a stál tak na ostrohu, kde dávno předtím autoři seriálu Zpět k pramenům.
Po tom jsem toužil. Jizera je mi blízká, spojuje tolik známých míst.
Ikdyž jsem už musel myslet na vysílání „slavičího“ Nočního Mikrofóra, povedlo se mi, že jsem chvilku propadl atmosféře místa. Zvláště, když se začali ozývat průběžně ubytovávaní slavíci v říční nivě.
S večerem vylétl jakýsi hmyz – pošvatky, nebo chrostíci a hladina soutoku se začala kreslit z kroužků, jak nějací drobní jelci dospělce sbírali. A do nich tam mlátili dravci, prý okouni. To bylo divadlo! Labe bylo líné, zatímco Jizera napravo přitékající, tradičně svěží. Vedle se rozcvrčela čerstvá cvrčilka zelená; musí to tady být síla! Kdybychom nespěchali, zůstal bych dlouho.
Vysílání z „Dvojky“ rozhlasu bylo stejné povahy – velmi příjemné. Posluchači slušní, vzdělaní, aktivní. Využil jsem též možnosti uvést chystanou knížku Slavík z dubového lesa a podle dalších ohlasů se to vyvedlo. Tak to je milé.
Myslím, že pořad bude v paměti dlouho, fakt, že jsme jej načasovali přesně do příletu slavíků, dal ohlasům aktuálnost. Tuším, že v těchto nocích mnoho z nich poslouchat vyrazí.
A pochválil jsem i ornitologickou společnost za to, že nám poskytuje zázemí.
Na mnoho témat nedošlo, ale je lepší, že lidé vysílání aktivně obohatili postřehy svými. Jen jsem ve vysílání nezmínil tento blog, pokud sem někdo z včerejších posluchačů přichází, poděkování patří i jemu. Díky.

Nalaďte se

Žádné komentáře u textu s názvem Nalaďte se
Milá věc se chystá! Zveme…
Na „Dvojce“ ČRo je připravena slavičí noc. Přijde za vámi pozítří 28. dubna a bude to romatnické.
Jedná se o velikou příležitost představit krále pěvců, krajinu regionu i ornitologii. Dopadne-li všechno podle představ, zaznít by měla nahrávka Jindry Jeníčka, kterou kdysi u Bud pro pořad Periskop připravil s Milenou Lukavskou. Tam bychom mohli třeba přidat veselý příběh z natáčení, byl vskutku půvabný. Rád bych přečetl prvních pár momentů z připravované knihy pro děti Slavík z dubového lesa a ocitovat bych chtěl dva dopisy, které na moji adresu přišly. Pojednám o některých slavičích „osobnostech“, které mi utkvěly za třicet let v hlavě. Pořad je otevřený posluchačům, jejich dotazům.
Paní Světlana Lavičková si na pozvánku v týdeníku vypůjčila slavný Máj – ano, i tam si slavíci téma umocnili! A mohli být místní – vždyť Karel Hynek Mácha příběh otcovraždy našel právě v našem kraji!
Nepostoupím asi do té soboty dál se slavičím hrdinou od jezu, nevím o něm nic a budu to muset ve vysílání přiznat. Ještě ráno se tam rychle podívám, hlavně kvůli dětem z bousovské školy. Slíbil jsem to.
Na spadnutí je také VPZ – naše vycházka. Hlídejte si už tento blog, bude toho tu nejvíc.
A pozor dávejte na starší články. Chovám se spontánně a doplňuji témata občas o přídavky.
A hezký den! Přichází skvostný polabský máj. Slavičí noci plné vůní, krajina přetékající něhou. Jak se tam nevydat?! Na rádiu chci zmínit právě to, že už neumíme říct si krajině o podporu tak, jak tomu bylo u předchozích předkomunistických generací. Neumíme se dívat a naslouchat. Nevíme v přírodě hledat. Zchudli jsme tím o možné nálezy, dary a potěšení. Obyčejné? Možná. Ale k životu, jeho vyrovnanosti a pohodě tolik potřebné. Krajina má pro nás pohlazení a nic za to nežádá. U psychiatra složíme třicet korun a ještě nás ani neposadil.
Měl bych poděkovat české ornitologii, nikdy jsem to ještě neudělal. Je zázemím pro naše opeřence, lidé se tam sobě v mnohém podobají. Zastřešuje jednu z nejkrásnějších zálib. Lovce zážitků a poznávání. Lidi, ochraně přírody v tom jediném a pravém slova smyslu, blízké.

Mladí přilétají

Žádné komentáře u textu s názvem Mladí přilétají
Chyceni dva. Jeden z Mnichova Hradiště,
druhý z Mladé Boleslavi – oba z viaduktů. Více jindy.
Nadějné zjištění: U jezu zpívá slavík. Vyprovokovaný zpěv je repertoárově velmi vyzrálý, že by se vrátil starý mistr? Uvidíme. Byla by to síla.
… Nevrátil se.
Napětí tedy přetrvává
Je pětadvacátého. Cestou z Dolního Bousova jsme zkusili odpovědět na slavičí záhadu u jezu Červenského rybníka. Strategie byla taková, že zasklopkařím jen na čtyřech místech a bude-li slavík nový, chytne se. Kéž by se nechytil! Posílila by naděje na návrat starého mistra.
Ze silnice jsem viděl, jak vylétla zelenomodrá síťka a lapla rezavého opeřence. Byl to velmi zvláštní pocit, když jsem uviděl, že starší slavík kroužek žádný nemá. Teď už ano, ale jistá procenta z naděje na návrat starého pěvce odpadla. Je ještě šance, že se domů doplácá s menším zpožděním. Jistý si ale nejsem.
Nelehké určování stáří chytaných slavíků
Není to zrovna jednoduché, v klíčích se to hezky dá napsat. Jednou přivedu na svět malou určovací příručku. V současnosti ověřuji znak, který by mohl u „jarních ptáků“ výrazně přispět k rozhodnutí, zda se slavík narodil v roce předchozím či dříve. Bez ohledu na „rozhraní pelichání“ v LK, které je mnohdy nezřetelné, zejména při různém denním osvitu.
Na rovinu říkám – chytají se občas „těžcí“ ptáci!
Do slavičího peří koukalo asi už hodně znalců; chytali se všeho možného, s rozdílnou váhou spolehlivosti jejich závěrů. Některé zahraniční mi připadají spíše, že badatel především „hodně chtěl“ najít. Fakt, že pracujeme s živým materiálem, doznávajícím v čase a odlišných prostředích proměn, dělá hledání těžším. Třeba mít tyto faktory stále na paměti, nebudeme se pak nad vědou tolik vznášet. Více pokorně přiznávat chyby a k zadáním se vracet. Já to tak dělám třicet let a zeptá-li se mě někdo, jestli poznatků není za ten čas nějak málo – odpovím, že není. Některé „rozviklané“ jsem totiž vygumoval a dodnes se ujišťuji o poctivosti toho rozhodnutí. A pak v takovém „šuplíku“ nemám třeba zase nic! Kolik omylů přežívá v starých i novějších tištěných návodech! I ty musím ověřovat a zvláště takové, které se jeví chybné. Někdy snad až úsměvné. A to se bavím o slavíku obecném. Pouze! Jak to musí u pěvců vypadat jinde?
Pořád je co hledat a to se slavíci už moc nemění. Snad adaptací na novou tvář prostředí. A snad i fenoménem křížení se slavíkem tmavým. A možná přijdou změny s klimatem. Je tolik úkolů a já na to mám už o třicet let méně času!

Poučná výprava

Žádné komentáře u textu s názvem Poučná výprava
Včera 23.4. jsem se vrátil domů za tmy. Vyrazil jsem po páté odpolední a chtěl jsem pro návštěvníky blogu z Mnichovohradišťska prověřit Dolce v údolí Nedbalky u Hoškovic. Abych si připomenul, jak krásnému místu jde záměr rozšířit letiště i s jeho zónami po krku.
Slavíci tam ale ještě nejsou. Nejsou ani u viaduktu, na Salabce, za kamenným mostem Jizery, ani ve skalách naproti. Nebyli ani u jezera po proudu řeky.
Bylo už pozdě, když jsem zastavil za hřbitovem u Veselé. Je to malý plácek. Vypadalo to bídně. Vrabci polní se tam chystali k noclehu v řidším trní, když jsem si všiml opeřence, v odezvě pocukávajícího rýdovákem. Dalekohled válím v autě, tak jsem po mém dalším kroku jen sledoval chování do křoví vpité figury. Docela ji to vytočilo a já přemýšlel o ptácích, kteří jsou tiší – snad průtažní či co, nebo ještě neubytovaní. Síť jsem do staré ulice radši vypnul a šel doplnit kratší na okraj křovisek. No a slavík v té první byl. To mne tedy vyškolilo. Tichý a nenápadný pták.
Jen když jsem ho pouštěl, jedinkrát tiše hvízdl. Alespoň to.
Fakt už se šeřilo, když jsem zastavil pod Budami v zatáčce u rybníku Stržák. Tam už jsem nad skládkou pohyb zaregistroval hned a za chvilku slavík zazpíval. Co zpíval, bouřil! Chytil jsem ho. Už byl na hnízdišti asi pár dnů, rozkoukal se a byl hodně ostrý.
Bohužel právě tady na té lokalitě končí slavíci při přeletování občas na silnici a to i přesto, že provoz mezi Býčinou a Budami není velký.
Tak tedy nakonec dva studijní modely k zamyšlení: Tichý a nenápadný -xxx- soumračný a bouřlivý. Píšu si to.

Slavíci přilétají

Žádné komentáře u textu s názvem Slavíci přilétají
Po dvacátém dubnu přešla Mladoboleslavskem zřejmě první příletová noční vlna a staří slavíci už někde jsou. První tři navštívené lokality jsou obsazeny. Dva jsou s kroužky, jeden byl označen nově. Ten je od Dolních Stakor a je nádherný. Mohutný slavík, všechny míry velmi vysoko, zásoby tuku rovněž, zpěv kvalitní. Na provokaci totiž jako jediný odpověděl zpěvem a stejným způsobem byl chycen. Odvážný.
V mnichovohradišťské bažantnici je slavík, kroužkovaný tam v roce „09“ a je to on, kdo je ústředním hrdinou knížky Slavík z dubového lesa. Je dobře, že se dokázal vrátit. Doufám, že se mu podaří vyhnízdit, abych nemusel v příbězích lhát.
Dalším ptákem je slavík ze Lhotic. Označený tam byl vloni jako pelichající až o prázdninách. Cenný výsledek, ukazující, že to jsou opravdu především samci, kdo zůstává pelichat na hnízdišti. Je drobný, což při odchytu před rokem až tak zřejmé nebylo. Chybělo mu totiž peří a nebylo ani jisté, o koho se jedná. To je jeden z problémů při určování rozpelichaných předodletových jedinců. Ale výsledky to jsou potřebné a nemám povědomí, že by se někdo této problematice hlouběji věnoval. Bavili jsme se o tom i se spolupracovníky, kteří mne včera navštívili v Kněžmostě. Diskutovali jsme další spolupráci, související s genetikou.
Letos jsou slavíci opožděni, ale už budou přibývat. Na ostatních kontrolovaných místech je zatím klid. Starý hospodář z lesa v bažantnici říkal, že v noci ještě slavík nezpívá. Podle mě se vrátil čerstvě. Chytit jsem ho musel sítěmi bez přehrávky. Plašila ho.

Staří známí

Žádné komentáře u textu s názvem Staří známí
Odchyty nabírají emoce. Vrací se totiž kroužkovaní slavíci – staří známí. Druhým letos zjištěným slavíkem a současně i chyceným, je tentokrát už pták s kroužkem. Je od Červenského rybníku, je mu pět let a známe se.
Obdivuji a obdivuji
Drží mě to vždycky strašně dlouho a je to krásný. Tak třeba teď…
Od chvíle, co jsem v drobném deštíku přijel domů, myslím na slavíky. To je na tom nádherné, jak mne činnost zaměstnává i o přesčase!
Podnětů jsem měl celou řadu a tak jak to bývá – odborné i neodborné. První nechám na jindy, nebo do nějakého pozdějšího souhrnu, o druhé se s vámi podělím.
Řekněte – není to fascinující? Tak slavíkovi je pět let (jako dvouletého jsem jej v roce „09“ v místě okroužkoval) a každý rok se vrací. Když se ale zamyslím nad tím datem příletu, musí mi být jasné, že tito vlastenci nikde nebloudí, že domov i v noci z pod oblohy najdou. To by tady nebyl tak brzy, připutoval by v rámci nějaké „středočeské korekce“ třeba od Nymburka. Ne, on tady prostě dvacátého přistál! Je to síla. Nevím, kde žije v čase, kdy mezi Bousovy není – vím alespoň, jak to má s domovem.
Hodně tajemství si nechávají pro sebe, právě třeba v čase tahů a zimování. Já se snažím zjistit doma, co jenom jde. Kam až mě pustí. Nevím, jestli si mohou o dění něco myslet, pakliže ano – zdá se mi, že mě už moc „neřeší“. Pravda, chytit se dát nechtějí, to je jasné, není to pes či kůň, aby se na přivolání nechali poplácat. Ale když se mi podaří je chytit, mám pocit, že se chovají jinak, než ti prvně lapení.
Přišel jsem, „zahrál“ a rychle to uhasil. Mám sice již špatný sluch, ale hvízdnutí jsem slyšel. Nezazpíval, jako ten od Husí Lhoty posledně, za to sem mu nestál, nebo byl ještě zadýchaný z cesty. Mě to ale takhle stačilo a ukul jsem plán: Sklopky na místa a zdvojenou síť do proluky, kde projíždívají mezi keři děvčata na koních. Přehrávač nebrat a jenom čekat. Jiného nezbývá. Obcházet sklopky a usmívat se nad mazaností slavíka. Věřit ale, že do oblíbeného vrboví u silnice přeci přeletí, aby si mě prohlédl z úkrytu.
Vítr od jihovýchodu přestal v sítích bláznit, nad Boleslaví se ale vyformovala oblačnost – a sakra tmavá. Soumrak sem dorazí brzy.
S místním myslivcem – hospodářem jsme probírali slavičí hnízdiště, které mi hlásívá, sedá-li na čekané. Škoda, že chvilku déle nepobyl. Mohl užasnout, jako já. V horním poli sítě skákal slavík a kroužek jsem viděl zdálky! Na focení už to moc nebylo, ale důležitější jsou jiné momenty. Celého jsem ho prohlédl zvláště kvůli klíšťatům, byl na tom dobře, i s kondicí.
Je skvělé vědět, že soudím pětiletého slavíka a hlídat si všechny jeho znaky. Slavíci totiž (mnozí to třeba nevíte) nemají pohlavní dvojtvárnost – jinými slovy – podle vzhledu: samec = samice. I proto stále v měřeních hledáme záchytné body k určování. Jasně, samičky pak – sedí-li na snůšce – mají holá břicha. Tam jsme si jisti.
Tenhle měl kroužek od zelených řas. Jsou tam teď zjara stružky s vodou, zvlhlá zem se houpe pod nohama. Tam hned po příletu sbíral a řasami kroužek ozelenil. Dobrý poznatek. Musí mít to místo za ten čas dokonale nastudované. Víte, kolik je to v pěvčím životě 5 let?!
Vyblýskal jsem známé číslo a polohlasem vlastenci gratuloval k návratu. Přijde mi to v těchto případech dojemné, už se moc neovládám.
Pustil jsem ho po zvážení, myslím, že už dobře tu proceduru zná. Jsem rád, že se vrátil, vedle u jezu je zatím klid. Tam by se měl vrátit super vlastenec! Uvidíme.
Podařilo se mi snad přenést na vás kousek té radosti, na chvilku zmírněné obavy o život přítele. Takhle to mívám v čase odchytů. Rozehrané divadlo, jehož konec je snad ještě daleko. Divadlo dojemných scén, v kulisách domoviny.
Hned jak budu mít chvíli, usednu někde zas do první řady a nechám se unést. Jako teď.
css.php