Poučná výprava

Žádné komentáře u textu s názvem Poučná výprava
Včera 23.4. jsem se vrátil domů za tmy. Vyrazil jsem po páté odpolední a chtěl jsem pro návštěvníky blogu z Mnichovohradišťska prověřit Dolce v údolí Nedbalky u Hoškovic. Abych si připomenul, jak krásnému místu jde záměr rozšířit letiště i s jeho zónami po krku.
Slavíci tam ale ještě nejsou. Nejsou ani u viaduktu, na Salabce, za kamenným mostem Jizery, ani ve skalách naproti. Nebyli ani u jezera po proudu řeky.
Bylo už pozdě, když jsem zastavil za hřbitovem u Veselé. Je to malý plácek. Vypadalo to bídně. Vrabci polní se tam chystali k noclehu v řidším trní, když jsem si všiml opeřence, v odezvě pocukávajícího rýdovákem. Dalekohled válím v autě, tak jsem po mém dalším kroku jen sledoval chování do křoví vpité figury. Docela ji to vytočilo a já přemýšlel o ptácích, kteří jsou tiší – snad průtažní či co, nebo ještě neubytovaní. Síť jsem do staré ulice radši vypnul a šel doplnit kratší na okraj křovisek. No a slavík v té první byl. To mne tedy vyškolilo. Tichý a nenápadný pták.
Jen když jsem ho pouštěl, jedinkrát tiše hvízdl. Alespoň to.
Fakt už se šeřilo, když jsem zastavil pod Budami v zatáčce u rybníku Stržák. Tam už jsem nad skládkou pohyb zaregistroval hned a za chvilku slavík zazpíval. Co zpíval, bouřil! Chytil jsem ho. Už byl na hnízdišti asi pár dnů, rozkoukal se a byl hodně ostrý.
Bohužel právě tady na té lokalitě končí slavíci při přeletování občas na silnici a to i přesto, že provoz mezi Býčinou a Budami není velký.
Tak tedy nakonec dva studijní modely k zamyšlení: Tichý a nenápadný -xxx- soumračný a bouřlivý. Píšu si to.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *