Po dvacátém dubnu přešla Mladoboleslavskem zřejmě první příletová noční vlna a staří slavíci už někde jsou. První tři navštívené lokality jsou obsazeny. Dva jsou s kroužky, jeden byl označen nově. Ten je od Dolních Stakor a je nádherný. Mohutný slavík, všechny míry velmi vysoko, zásoby tuku rovněž, zpěv kvalitní. Na provokaci totiž jako jediný odpověděl zpěvem a stejným způsobem byl chycen. Odvážný.
V mnichovohradišťské bažantnici je slavík, kroužkovaný tam v roce „09“ a je to on, kdo je ústředním hrdinou knížky Slavík z dubového lesa. Je dobře, že se dokázal vrátit. Doufám, že se mu podaří vyhnízdit, abych nemusel v příbězích lhát.
Dalším ptákem je slavík ze Lhotic. Označený tam byl vloni jako pelichající až o prázdninách. Cenný výsledek, ukazující, že to jsou opravdu především samci, kdo zůstává pelichat na hnízdišti. Je drobný, což při odchytu před rokem až tak zřejmé nebylo. Chybělo mu totiž peří a nebylo ani jisté, o koho se jedná. To je jeden z problémů při určování rozpelichaných předodletových jedinců. Ale výsledky to jsou potřebné a nemám povědomí, že by se někdo této problematice hlouběji věnoval. Bavili jsme se o tom i se spolupracovníky, kteří mne včera navštívili v Kněžmostě. Diskutovali jsme další spolupráci, související s genetikou.
Letos jsou slavíci opožděni, ale už budou přibývat. Na ostatních kontrolovaných místech je zatím klid. Starý hospodář z lesa v bažantnici říkal, že v noci ještě slavík nezpívá. Podle mě se vrátil čerstvě. Chytit jsem ho musel sítěmi bez přehrávky. Plašila ho.
