Jak málo toho vím(e)

Žádné komentáře u textu s názvem Jak málo toho vím(e)
Nepovažuji tohle zvolání za bůhvíjaký objev, bylo to předpokládatelné.
Moje ornitologické zaměření mi to připomíná na konci každé vycházky a pak i po ní, kdy přínos vážím, do noci sedím a vše ukládám. Není ani možné obsáhnout víc, než nám náhoda, v kombinaci s připraveností nabídne. Ne zajistí – jen nabídne!
Napadlo mě to zmínit teď, když se v naší zahradě ještě objevil sedmihlásek. Po příletu dříve naproti u mlýna zpíval, ale teď je tu nový a přímo v zahradě. Nejde samozřejmě vůbec o žádnou vzácnost ale o to, že se opozdilci pěvců v rozběhlém hnízdním období ještě pružně začleňují do populací a jak jsem si v některých případech ověřil i o to, že místy protahují (takhle pozdě!) příslušníci populací cizích. Tady je to poměrně nápadné a já ta chování aplikuji do světa slavičího, který tak čitelný není. U modráčků to je vůbec blázinec, když se neúspěšní samci později připojují k výchově cizích(?) mláďat. A jinde zas – vzácně nadbytečné samice vyzvou svou sličností k zdvojení hnízdní péče samce stávajícího.

A co rezaví slavíci? Z výzkumů se o tom ví a stejně tak i z mé oblasti důkazy mám. Jejich vysledování však bývá časově náročné a bez barevného značení dost problematické.
Co se děje mezi pěvci v čase jara? To musí být výživné téma! Sám hnízdiště stihnu navštívit tak 2x za slavičí rok, některá ani ne. Zkrachoval bych přinejmenším z živností a rád bych, aby mi těch setkávání bylo ještě pár let dopřáno. I proto můj výzkum nepřetéká „čísly“ pochytaných jedinců, ale usiluje více o stopování zdejší populace v míře přijatelné. Čas mi krade (v tom nejkrásnějším slova smyslu) i krajina a události souběžné. Co kde rozkvete, na květy usedne, jak zavoní, kdy zajde v zem a jestli mohu doufat též za rok. Jak si vede moje Klenice i Jizera. I menší Kněžmostka. Dokonce koukám na ústí těch nejmenších stružek do řeky a mám příjemný pocit propojení toho všeho v naší krajině. A v chvíli té – dokonce i se mnou. To je strašná síla a nejsem si vůbec jistý, dá-li se věrně vypovědět. Se stromy už to je podobné. Na Březensku roste skrytě moruše a letos tedy pěkně nasadila! Půjdu si utrhnout – a platí to samé – těžko se mi bude odcházet.
Pak jedete autem při natáčení pořadu o kovařině se skvělou rozhlasačkou a ona zastaví u jezu „bousovského moře“ a řekne: „Tak sem se vrací ten starý slavík – no, tak to tam ještě zapasujeme!“ A hned pochválí, že jsem to „dal na první dobrou“. Aby ne! Vždyť mi ani nepřišlo, že se tam vracím. Spíše, že jsem od předvčerejška vůbec neodjel! Tam jsem stál také před Toulavou kamerou před pár lety a úplně s jiným profíkem mi bylo podobně. Taky jsem to dal.
Mohl bych chodit pyšně a vznášet se na vlně euforie, ale já spíš vím, jak toho moc nevím. Ale mohu, budu-li chtít. A protože chci, tak věřím. Jako nedávno: Slavíci Mladoboleslavska budou jedním z témat zahraničního periodika v oboru parazitologie. Specialisty byl dozkoumán mnou vedený dvouletý sběr larev a nymf klíšťat obecných z místní populace slavíků a unikátní výsledky, otestováním zjištěné, rozsáhlá studie představuje.
Dospělce klíštěte obecného na slavících parazitovat nenajdeme, pouze jeho vývojová stadia.
Pojďme ale k tématům barevnějším.
Choďte si tou vaší krajinou a nevěřím, že poznáním a radostí budete chudí. To ona nedopustí. V únoru, nebo v červenci. Založte blog a já na něj budu přicházet. Anebo si to nechte pro sebe. I tak to může být. Ale vyjděte si. Sám vyjdu hned zítra. Za poznáním. A přinesu-li opravdu věci nové – věděl jsem zase málo!

Rok stoupá k zenitu

Žádné komentáře u textu s názvem Rok stoupá k zenitu
– Vlastně oba! Jeden při tom zavoní travou, jak jsem četl, za temných časů pro skauting, v jejich časopise, druhý zavíří poztráceným peřím barvy suchého dubového listí.
Nechme ten první, ať nás třeba s tou prostovlasou dívkou ze zmíněné básně provede létem a pospěšme za tím slavičím, tam bude tentokrát práce nad hlavu! Krásné práce. Mordování se s otazníky, které téma (v dobrém úmyslu k badateli) vychystalo.
Skrytý a ne tak úplně probádaný proces pohnízdního pelichání slavíka obecného ve volné přírodě mě láká ze všeho nejvíc. Z předchozích pozorování a odchytů vyplynula řada úkolů a opravdu se těším. Chystám se a doplňuji znalosti z velmi dobrých zdrojů.
Rozumím kolegům, co pozorují ptactvo. Výprav si užívají a ještě se s námi o přírůstky v bird-listech podělí. Rozumím kroužkovatelům, na jejich punktech, když se sítě prověsí a nad stranou odloženými pozoruhodnostmi se pak společně radí a obohacují. Rozumím fotografům, kteří přikrčeni, přeci jen se dočkali vytoužených obrázků a pochopil jsem už docela i svoje téma, rozkrýváním vzrušující a tolik povznášející! Prožívám to, co prve jmenovaní.
A chodím už za slavíky jinak, než v století minulém. Třetí fázi jejich pobytu doma, kdy ptáci „nebyli“, jsem poutrácíval čekáním za parných dnů na doutnajících hnízdištích bez efektu. Nechal se odvádět stranou podobnými pocity kolegů a vůbec nechápal. Přestože o novodobých prázdninách už nikde zbytečně nelelkuji a domů se vracívám až s pěti variantami nádherně děravých křídel, všeznalý nejsem. Kdyby k diskusnímu stolu naproti usedl specialista jiný, měl bych k němu několik hodně těžkých otázek a volal o pomoc. Teď v čase vyvádění mladých třeba pátrám, cože se to na hnízdištích v pár klíčových dnech všechno uděje. Někteří ptáci z míst, dříve plných slavíků, opravdu zmizí. Může jich být málem většina! A cesta vede do polí!
Více k tématu poznamenám po dohrané poslední třetině, k níž končící přestávka zvolna směřuje.

Slavičí sousedé II

2 komentáře u textu s názvem Slavičí sousedé II
Včera jsem výjimečně místo převládajícího sklopkaření „šel do sítí“. „Je to o tom“, že jsem chtěl u jezu naposledy prověřit přítomnost starého slavíka, než začne pelichat. Pak už ho vůbec nikdo nechytí. Nechytil jsem ho však ani včera. Hnízdění tam žádné asi neprobíhá. Měl jsem pocit, že jsem tam s tím úmyslem definitivně „jakoby“ vyhořel.
Vytahal a rozvěsil jsem staré anglické sítě. Místo znají z mládí kdy neměly šedin, kdy bývaly černé. A vůkol socialismus.
Kde jsem včera našel místo na té vykácené planině, tam jsem nějakou pověsil. Vypadalo to, jak na Kurské kose mezi rybáři. Sklopky jsem vzal jen tři na druhý konec hráze ke kačenárně. Tam taky jeden slavík prozpěvoval, kroužek má asi z jara – jen jsem chtěl znát, jestli se tam hnízdilo. Asi též ne. Do sklopky skočila jen samička brhlíka.
Ta je prvním druhem z dvou dnešních slavičích sousedů.
Brhlík se občas do pastičky chytne. Je vidět, že kouká i na zem. Škoda, že se nechytil sameček, bývá kontrastnější, kaštanovější po bocích, s výraznější páskou přes oko.
Nabídnu i druhého souseda – to už je sameček a uvidíte maximum, co takovému příroda dopřála! Druh figuruje vlastně i v příběhu o slavíkovi – když byli kdysi ptáčci barvami Bohem malováni. Vím, že do odborného výzkumu, podporovaného dokonce genetickým testováním, jen sotva toto pojetí nahlížení naroubuji, ale příběh je to milý. Žluva, o které je řeč, přišla v tom příběhu na řadu málem na konci, kdy barev už nezbývalo. Dostala to, co vidíte. No a slavík – ten dopadl, jak dopadl! Vylili na něj kalnou vodu z štětců, aby „bolestným“ se mu poté mohl stát přidělený hlas.
Tak takhle vypadá žluva, jež si musí vystačit jen s několika barvami.
Žluvy hajní si v potravě přilepší ovocem. Tato je pátou chycenou v rámci mého kroužkování. Jde vždy o náhodu, jsou to ptáci stromových korun a sítě jsou na ně zpravidla nízko.
Tady zrály první droboučké třešně ptačí na rozvaleném stromě, který dřevorubci velkoryse u Klenice ponechali. Bude tam nad šumícím splavem takovým králem máje! A pro žluvy odnaproti „výzvou“.
Musím uznat, že tento sameček je nad všechny předešlé žluvy dohromady! Samečci byli mladí a samičky taky zelené. Takže opravdová paráda přišla až dnes (tedy včera).
U této exotické skupiny je zajímavý široký, mírně ohnutý a při focení věčně pootevřený zobák. Ptáci jim chytají velký hmyz (např. čmeláky) a trhají ovoce.
Večer, když jsem balil náčiní, už zase starý žluva volal z koruny toho dubu nad silnicí.
Uvědomíme-li si, jak i naše ornitofauna je vyvedena k užasnutí, přimkneme se v nabyté hrdosti k české přírodě ještě o něco víc!
A ornitologický postřeh na závěr pro toho, kdo by chtěl diskutovat
Kdysi na Studénce a před pár lety u Čížovek, jsem si u dvouletého samce povšiml nažiny na břiše. Říkal jsem si – odlišení dvouletých MM od adultních FF je i podle odborníků dodnes obtížné, nebudu to řešit, třeba se mýlím. Tento starý samec měl břicho podobně lysé jako MM předešlí! Asi jim částečné sezení na snůšce přeci jen přináleží.
Kdo se někdy zajímal o pelichání žluv, musí uznat, že to je „super“ téma! – „Přesně tak“. Lituji, že jsem ji nevyfotil po křídle, ale i z toho, co v archívu mám, je dobře vidět velmi zachovalá RP a jednotně černý tón LL (stejná generace per).
Švýcaři pár žluv na obou přeletech přes kopce chytit dovedou a problematika pelichání je v jejich pracech zpracována kvalitně. Jen si vždycky vyčítám, že jsem neměl k podobným setkáním téma nastudováno předem. Teď vím, že bych ji prohlédl a zdokumentoval určitě lépe. Změřil jsem alespoň křídlo (155mm), tuk byl nula. Logické.

Změna taktiky

Žádné komentáře u textu s názvem Změna taktiky
Výzkum bylo třeba přesměrovat, vznikla potřeba sledovat jednu kompletní slavičí rodinu. Trávím tedy čas na zachráněném hnízdišti u železniční vlečky a zajišťuji studijní materiál. Sedám na kmeni olše, dříve již pokácené, překážející opravě mostu. Vysušené listí voní, slavíci nedaleko pod mostem si zvykli a já kmitám tužkou po papíře. Z hnízda jsem odebral nevylíhlá vejce na analýzu, obě mláďata jsou označena kroužky, stav zdokumentován.
Velmi zajímavou otázkou je, proč byla snůška jen čtyřkusová a líhnutí 50%tní. Samici jsem už chytil, okroužkoval a vyšetřil, samec bude retrap z let minulých. Počkám na něj za tratí, létá tam sbírat. Jeho jsem tedy ještě nezkoumal, ale samice žádný problém nemá. Jde o drobnějšího slavíka obecného, snad tříletého.
Průběh hnízdění už od samotného snášení mohl být poznamenán úvodními pracemi v blízkém okolí, kdy větve byly zčásti odházeny do těsného sousedství hnízda. Jedno z nevylíhlých vajec bylo zřejmě rodičem později naklováno a je čisté, neoplozené. V druhém zárodek je, ale mohla být přerušena inkubace. Zbylá mláďata rostou, je jim osm dnů. Kopřivy jsou však značně polehlé od poházených větví, ikdyž jsem mnohé porovnal, mám strach hlavně z koček. Včera večer, aniž by ji ptáci zaregistrovali, stála najednou přes potok kousek od hnízda kočka – černá, jak tma. Zaplašil jsem ji. Doufám.
Sledování hnízdiště formou občasných návštěv přináší cenné zkušenosti. Teď si myslím, že půjde do tuhého, jakmile se mladí začnou ozývat. Ptáci, hnízdící na zemi, to vůbec nemají lehké.
Po vyhnízdění, společně s pokračováním oprav mostu, bude hnízdo proměřeno a zakresleno v terénu. Jsou to tradičně nervy, ale snad vše dobře dopadne.
Případ je zároveň dokladem vysoké přizpůsobivosti slavíků, vždyť tady vzniklo docela jiné prostředí! Ptáci byli omezeni v čase snášení vajec – ne péče o mladé, kde lze již očekávat obecně pevnější vztah.

Slavičí mládí

Žádné komentáře u textu s názvem Slavičí mládí
Po dešti v podvečer jsem navštívil hnízdiště u Býčiny. V místě lze slavíky dobře chytit a tak jsem „jeho“ zkontroloval a „ji“ okroužkoval v rychlosti. Co bylo překvapivé, mláďata už musela být z hnízda venku – soudě podle hlasů i chování rodičů. Ti velmi aktivně útočili i na straku.
Ikdyž při těchto odchytech už o jiné druhy pěvců moc nestojím, potěší třeba rákosníci zpěvní. Jedné takové čerstvě přilétnuvší samičce jsem před dvěma dny odebral další klíště ze zimoviště. Dnes jsem krom zpěvného rákosníka ze sítě vylovil tři budníčky najednou. Dva se ucházeli o jednu a síť jim v honičce překážela.
Jeden ze souputníků měl kroužek z jihu, ostatním jsem dal náš. Podle stavu hliníku jej nosí asi dost dlouho, uvidíme. Doufám, že půjde o nějaké zajímavé datum pro budníčka menšího.

Červnová chytání

Žádné komentáře u textu s názvem Červnová chytání
(2.6.2012) Slavičí rok stoupá k vrcholu. Páry, které prošly námluvami v obvyklých datech, krmí mláďata v hnízdech. Teď se hrstku dnů o slavících zase bude vědět, teď jsou zas slyšet! Někteří samci přitom ještě stačí chvilkami zazpívat, ale pak hned pomáhají s rodinou.
Kosí se louky a problém je, že predátoři mají přístup „pohodlnou nohou“ až k roštím. Tam stačí chvíli poslouchat a na průšvih je zaděláno. Mám na mysli zejména kočišťata (jak se říká na Železnobrodsku).
Červnová chytání pro výzkum jsou velmi přínosná. Kolem slavičích rodin se dějí věci, které ještě tak úplně nejsme schopni dohlédnout a odchyty jsou klíčem k tomu odhalování.
Jeden slavík, který ještě intenzivně zpívá u bousovského železničního přejezdu, se mi zdál v blízkosti usazeného páru lichým. Dal jsem mu kroužek, byl dvouletý a podezření, že je neúspěšný, jsem prohlídkou posílil.
Když jsem o chvíli později chytal „zpěváka od nádraží“, na kterého jsem byl několikráte upozorněn lidmi, dalo mi to hodně práce. Byl chytrý. Nakonec jsem způsob našel a nestačil se divit! Frajer byl tím samým a operoval v úseku půl kilometru(!) Snažil se asi tím výkonem zachránit sezónu. Za nádražím to ale na hnízdění není, zpíval dokonce v borovicích nad perónem!
Získal jsem však tímto časově velmi náročným výsledkem asi nejzajímavější důkaz o pohybu lichého samce. Ta vzdálenost je fakt slušná.
Pak jsem odjel do Trní konečně zjistit, jak to tam letos s návratem dopadlo. Vzpomínáte si, jde o moje jediné východočeské hnízdiště s Humprechtem na dosah.
Tam jsem udělal hodně dobrý výsledek, připočítám-li třetího z loňských tamních slavíků (časně pelichajícího dvouletého doprovodného samce), přesídleného letos k Šlejferně.
V Trní to běží, ptáci krmí, samice je starší (spíš asi dost stará), zkušená, velmi atraktivní. Sameček se vrátil loňský a musí být na takovouhle slavici jistě hrdý. Bude o čem psát do soboteckého zpravodaje.
Loňský report se po Trní z města rychle rozšířil. Tak to má být – tak je to správné!
A takhle vypadá ten slavík z Trní. Zajímavé, že tady bývá dost klíšťat. Letos, přestože vývojová stádia téměř nejsou (dospělci začínají), jsem mu tři odstranil.
Jak je ten slavičí rok v nesmlouvavém kvapu nádherný! Jak z něj zase tak půvabně mnoho – ale opravdu téměř nic – nestihnu!
Však já se vrátím v čase pelichání, už to umím řešit. Ještě v minulém století jsem končil, jakmile se rodiny rozpadly. Slavíků nikde „nebylo“. A psali to i jiní badatelé po všemožných koutech. Jasně, mnohá tajemství zůstávají, slavíků opravdu v místě nepelichá tolik, kolik jich tam je nyní. Samice skoro vůbec! Na to taky jednou přijdu. Pro letošek mám úkolů dost. Pelichání – to je obrovské téma výzkumu slavíků! Tam dřímá zdroj poznání.
… Potěšil jsem lidi na Sobotecku, teď ještě na Mnichovohradišťsko, jestli to tady někdo čte.
Vydal jsem se do novin nafotit lilie zlatohlavé, je ale brzy. Navíc mě zlobil aparát a tak nasnímaná poupata nelze využít. Na tom místě je víc jak tisíc kytek – ovšem jen asi dvacka může fakticky rozkvést. Ostatní jsou okousány zvěří. Nevím, jestli by nestálo za to, ráj nějak více opečovat.
Lidi o nich asi moc neví, ikdyž tam cesta vede. Jak to bývá, kytky jsou (při vší úctě k nim) dost nenápadné. Dubohabrový nádherný les tam bude druhově hodně rozmanitý; odkvetly kokoříky a já nevím, co všechno by se tam našlo (vyznat se v tom). Lokalizaci pro čtenáře novin radši zamlčím.

Slavičí den „D“!

Žádné komentáře u textu s názvem Slavičí den „D“!
V samém konci máje se narodili v zachráněném hnízdě u železniční vlečky dva první slavíčci.
Teď se hodí docenit vstřícné rozhodnutí lidí, zamýšlejících opravit most v těsném sousedství. Počkají, až slavíci vyhnízdí.
Očekávám, že zítra se narodí zbylí dva sourozenci. Velmi zajímavé je chování obou rodičů. Vzhledem k tomu, co vše se kolem hnízda v první fázi pracovních příprav událo, kdy větve padaly opravdu těsně kolem sedící samice, je tato značně neklidná a z hnízda s předstihem odbíhá. To slavíci běžně nečiní. Na okolí se chovají velmi tiše, vůbec neužívají varovných hlasů.
Na posečené louce jsou v současnosti největším nebezpečím lovící kočky od nedalekého nádraží. Uvidíme, jaké štěstí ptáci budou mít.

Defekt nohy č.II

Žádné komentáře u textu s názvem Defekt nohy č.II
Na mnichovohradišťsku jsem dnech kroužkoval slavičí samičku s obdobným problémem běháku.
Diskuse nad prvním tehdy skončila bez výsledku, soudilo se, že mohlo jít o úraz. Tak teď si to už nemyslím. Po sezóně se tomu budeme věnovat podrobněji. Na křivici to nevypadá.
Slavíci už mnohde začínají krmit mladé. Zatímco dosud bylo hrobové ticho kolem, teď taktiku změnili.
Mnichovohradišťské Dolce jsou provrtány norami lišek. Když se na to člověk podívá, mají tam učiněný ráj. Nikdy jsem to nezažil, až dnes – vidět jejich drobnou mládež dovádět po svazích v jílopísku. Tráva vyválená, strom od nich oblýskaný, jak si tam třou kožíšky. Musí to tam dlouhodobě asi terorizovat, pamatuji je, co tam chodím.
Kdybych měl v ruce foťák, zachytil byl touhu, jakou jsem dosud v přírodě neviděl! Modřinky se s početnou rodinou a náležitým pokřikováním posouvaly korunami prastarých třešní, vyčnívajících nad trním a mladičká liška na ně upjatě koukala. Dokud neodlétly. Kdyby tak mohla vzlétnout!

Návrat invalidy

Žádné komentáře u textu s názvem Návrat invalidy
Chyceno 9 slavíků, z toho 3 s kroužky. Jedním z retrapů je invalida s deformovaným běhákem. Jde o samečka. Takhle vypadala noha vloni v čase kroužkování…
…a takhle vypadá nyní.
Chyceny byly 4 samičky, jde o cenný materiál. V kroužkovací stanici jsou výsledky z většiny od chytaných samců; sám pro vyšší početnost získaných měření tyto odchyty potřebuji. Překvapivé, že všechny slavice jsou starší 2 let.
Dalším letošním objevem je skutečnost, že slavíci zatím vůbec nemají klíšťata. Zdá se, že obě vývojová stádia (larvy, nymfy) letos nevyšly. Pro slavíky je to k nezaplacení.
Do dolního Bousova vzkazuji všem členům rodiny, která slavíky v místě 3 roky poslouchá a přes blog mne upozornila, že dnes kontrolovaný sameček N.MUSEUM PRAHA N 592347 je tříletý, v místě byl jako dvouletý označen vloni 22. května.
Zajímavostí tohoto jedince je „kulaté“ křídlo, kdy vrchol (vzácně) tvoří (až) 4. ruční letka.
css.php