Nepovažuji tohle zvolání za bůhvíjaký objev, bylo to předpokládatelné.
Moje ornitologické zaměření mi to připomíná na konci každé vycházky a pak i po ní, kdy přínos vážím, do noci sedím a vše ukládám. Není ani možné obsáhnout víc, než nám náhoda, v kombinaci s připraveností nabídne. Ne zajistí – jen nabídne!
Napadlo mě to zmínit teď, když se v naší zahradě ještě objevil sedmihlásek. Po příletu dříve naproti u mlýna zpíval, ale teď je tu nový a přímo v zahradě. Nejde samozřejmě vůbec o žádnou vzácnost ale o to, že se opozdilci pěvců v rozběhlém hnízdním období ještě pružně začleňují do populací a jak jsem si v některých případech ověřil i o to, že místy protahují (takhle pozdě!) příslušníci populací cizích. Tady je to poměrně nápadné a já ta chování aplikuji do světa slavičího, který tak čitelný není. U modráčků to je vůbec blázinec, když se neúspěšní samci později připojují k výchově cizích(?) mláďat. A jinde zas – vzácně nadbytečné samice vyzvou svou sličností k zdvojení hnízdní péče samce stávajícího.
A co rezaví slavíci? Z výzkumů se o tom ví a stejně tak i z mé oblasti důkazy mám. Jejich vysledování však bývá časově náročné a bez barevného značení dost problematické.
Co se děje mezi pěvci v čase jara? To musí být výživné téma! Sám hnízdiště stihnu navštívit tak 2x za slavičí rok, některá ani ne. Zkrachoval bych přinejmenším z živností a rád bych, aby mi těch setkávání bylo ještě pár let dopřáno. I proto můj výzkum nepřetéká „čísly“ pochytaných jedinců, ale usiluje více o stopování zdejší populace v míře přijatelné. Čas mi krade (v tom nejkrásnějším slova smyslu) i krajina a události souběžné. Co kde rozkvete, na květy usedne, jak zavoní, kdy zajde v zem a jestli mohu doufat též za rok. Jak si vede moje Klenice i Jizera. I menší Kněžmostka. Dokonce koukám na ústí těch nejmenších stružek do řeky a mám příjemný pocit propojení toho všeho v naší krajině. A v chvíli té – dokonce i se mnou. To je strašná síla a nejsem si vůbec jistý, dá-li se věrně vypovědět. Se stromy už to je podobné. Na Březensku roste skrytě moruše a letos tedy pěkně nasadila! Půjdu si utrhnout – a platí to samé – těžko se mi bude odcházet.
Pak jedete autem při natáčení pořadu o kovařině se skvělou rozhlasačkou a ona zastaví u jezu „bousovského moře“ a řekne: „Tak sem se vrací ten starý slavík – no, tak to tam ještě zapasujeme!“ A hned pochválí, že jsem to „dal na první dobrou“. Aby ne! Vždyť mi ani nepřišlo, že se tam vracím. Spíše, že jsem od předvčerejška vůbec neodjel! Tam jsem stál také před Toulavou kamerou před pár lety a úplně s jiným profíkem mi bylo podobně. Taky jsem to dal.
Mohl bych chodit pyšně a vznášet se na vlně euforie, ale já spíš vím, jak toho moc nevím. Ale mohu, budu-li chtít. A protože chci, tak věřím. Jako nedávno: Slavíci Mladoboleslavska budou jedním z témat zahraničního periodika v oboru parazitologie. Specialisty byl dozkoumán mnou vedený dvouletý sběr larev a nymf klíšťat obecných z místní populace slavíků a unikátní výsledky, otestováním zjištěné, rozsáhlá studie představuje.
Dospělce klíštěte obecného na slavících parazitovat nenajdeme, pouze jeho vývojová stadia.
Pojďme ale k tématům barevnějším.
Choďte si tou vaší krajinou a nevěřím, že poznáním a radostí budete chudí. To ona nedopustí. V únoru, nebo v červenci. Založte blog a já na něj budu přicházet. Anebo si to nechte pro sebe. I tak to může být. Ale vyjděte si. Sám vyjdu hned zítra. Za poznáním. A přinesu-li opravdu věci nové – věděl jsem zase málo!
