Rubrika: Články

Ještě že jsme v podvečer na chvíli vyrazili! Projeli jsme Býčinu a Buda kompletně – nikde nic. Když jsme spolu se synem testovali lokalitu Zájezdy, slunce na západě klopýtlo a zmizelo.

Chtěl jsem svému kolegovi představit ještě zajímavé hnízdiště při okraji bažantnice u obce Horka, kde jsem byl v loni úspěšný. Jde v podstatě o oboustranný široký lem staré cesty, s báječným podrostem a holinou, v místě prostupu elektrovodu. Spíše z povinnosti jsem zapnul přehrávač se zpěvem – bez odezvy. V podrostu před námi se však cosi mihlo, jakoby tam v tichosti někdo přistál a zblízka nás pozoroval. Červenka by se jistě hned ozvala a pěvuška se chová jinak. Černohlávek by v podvečer vůbec nevolil takto přízemní let a určitě by se rozezpíval. Drozda by to asi nezajímalo, nepřišel by tak blízko a hlavně – je větší. Změnili jsme produkci a tence vyslali k hraně roští slavičí kontaktní hlas a bylo to jasné! V křoví byl slavík! Zvolili jsme adekvátní způsob odchytu s ohledem na čas a ještě, s poměrně dobrým osvětlením, se mohl pořídit snímek. Není nic moc, ale na web stačí.

Slavík byl „starší ročník“ , slušně v kondici a hlavně – první! V koutku zobáku měl klíště a my jej s radostí nacpali do lihu. Slavík přiletěl čerstvě a parazit nemusí být vůbec zdejší! Je zajímavé, jak při odstraňování klíšťat slavíci „drží“. Ti, co se s námi setkávají prvně – jako tento sameček – netuším, co si myslí. Ti staří při kontrololách kroužků bývají odevzdaní. Prostě si chvilku počkají, ví, že až se „setmí“ v čase vážení, z pytlíku vyletí a zase budou žít. I tenhle mistr, jakmile dosáhl roští, docela slušně zazpíval. No, bude to tady za týden asi pořádně vibrovat, kout je to krásný.

– Fakt skvělý den – tenhle 19. duben!
   

Ve středu jsem v novinách slíbil, že do příletu slavíků zbývají hodiny! Těch hodin je letos ale nedohledně, jsou dlouhé a prodražují se – přesto – dnes v noci jsem nemohl spát a to se mi nestává. Do parapetu temnou nocí mlátí déšť – vím, že po přechodu fronty se to stane, budou tady!

V neděli 18. 4. jsem nejdříve vyjel do místa držícího rekord – je dosud bez slavíků. Lidé chodí kolem a vědí, co sleduji, četli totiž noviny. Strkám hlavu do křoví, aby neviděli, jak se červenám. To jsem si, naladěn loňským příletem, tedy naběhl!

Letos poprvé jsem navštívil jednu z posledních neprozkoumaných lokalit – bažantnici u Mnichova Hradiště, rovněž tam nejsou – křoví však ano a to jsem rád. Pak jsem vyrazil na periferii Mladé Boleslavi a objevil pro druh úžasná zákoutí. Za zdí továrny je svět, místy složený ze zbytků zahrad. Kvetou tam kytky dávno neexistujících záhonků a nevede tam cesta. Rychlostní silnice místo kdysi přeťala a dokonale zakonzervovala. Z druhé strany ohraničuje území Zalužanský potok s kachnami, slípkami a hbitými tloušti, kteří sem přišli zřejmě z Klenice. Z lidí sem našli cestu pouze bezdomovci, obsadili jakýsi sklípek, v němž plesniví brambory a sprosté časopisy.

U viaduktů v sousedství je taky klid. Našel jsem ony již dříve diskutované balíky nerozdaných letáků – je to veselé – jakési „sdělení nikomu“.

Oholená kabeláž v křoví, vysypané peněženky, na stromě visící uzenina a hned vedle zrcadlo! Nedá se mluvit o nějaké nouzi, kalhoty borci neperou, když se v kolenou zlomí – vyhodí je.

Po kolejích táhne ženská, rozteč pražců jí komicky zkracuje krok, vleče igelitky a nechápe, proč, když už jsem tady, něco někam taky netáhnu…

Viadukty na periferii města jsou skvělé divadlo, už jsem psal, že trochu nebezpečné, ale daly mi v loňském červnu slavíka, kterého hledala celá ornitologická Evropa!

Viadukty jsou střetem několika světů současně. Okraj města je útočištěm lidí „okraje naší společnosti“; je ale zároveň rezervoárem pestré škály zvířat, z kulturní krajiny vytlačených. Je místem nejisté budoucnosti, vždyť i sem město v nespoutaném rozmachu brzy nakročí.

Na silnici je rozježděný psík mývalovitý, dosídlil až k Boleslavi. V parčíku uprostřed „kruháku“ je čerstvě vybrané hnízdo divoké kachny – možná, že je to jeho práce. Větší zajímavostí však může být, jak by mláďata vyrazila později za vodou. Vypitá snůška a rozházené kachní peří, je skvrnou na modrém koberci z rozkvetlého barvínku.

Auto nechávám na parkovišti obchoďáku, je to bezpečné. Tady, při okraji nejblíže křoví, nikdo neparkuje, s nikým si nevadím. Místo je to klidné, stojím v drti, zloději vymlácených skel, z repráku dívčí hlas děkuje za to, že „suchý sortiment“ zavolá linku 101 a úklidová služba se strojem přijede do uličky 10! Těším se na tyto slavičí plácky, jsou jiné – velmi moderní!

Čtení o slavících najde návštěvník i na webu Východočeské pobočky ČSO (http://www.vcpcso.cz), kam občas přispívám.

Dne 17. dubna 2010 nebude překonán už ani přílet z roku 2006, slavíci ani dnes nikde nebyli. Navštívil jsem zase Dolnobousovsko, které drží několik rekordů „tohoročních“; obešel jsem celý Červenský rybník (nejsou tam tradičně ani modráčci), navštívil místa další. Nikde nic!

V podvečer jsem navštívil znovu Mnichovohradišťsko, ani tam nic není. Na ústředním webu společnosti však konečně slavíci přibyli – jsou tři a všichni z jihu Moravy. Informace z tohoto zdroje mají pro naši oblast zásadní přínos ikdyž je jasné, že každý ornitolog svá pozorování nezveřejňuje. Problém tohoto zdroje je však v tom, že informace jsou nejčastěji v té nejobecnější formě, prosté jakéhokoliv komentáře. Sám web ani mnoho prostoru nenabízí. Nelze z hlášení většinou získat ani to, zda již slavík zpíval, pozorovatelem byl „rozezpíván“ či nikoliv. A to je v tuto dobu pro hodnocení druhu zásadní.

Ukazuje se, že rok 2010 bude v posuzování návratu slavíků obecných jedním z pomalejších až pomalých či snad velmi pomalých? To se uvidí.

Abychom nabídli i v tomto čase nějaký důvod k přemýšlení, upozorňuji na skutečnost, že u samců k rozkolísání příletu meziročně dochází, samice se však vrací až překvapivě přesně (zejména „staré dámy“). Důkazy existují.

Sklopky se v ruksaku nudí, červi jsou zpupní. Mohl bych vyrazit na bramborníčky či bělořity do polí, bývá to na kamenných muldičkách krásné chytání! Ale specializace velí utrácet čas v natěšených slavičích roštích. Půjdu tedy tam. Chvíle nenaplněných představ jsou jen stupňováním výsledného efektu některého z příštích dnů. Ty už postupně nabírají „májovou“ tvář. Slyšet jsou pokřovní pěnice, z dálkových migrantů ještě budníčci větší, údajně i kukačky.

Tužka je řádně ořezána, okénko Velké knihy slavíků se co nevidět v místě Kalendáře návratů zaplní datumem. Na mobil mi přišlo potvrzení, že na Břeclavsku už opravdu slavíci zpívají. Zítra budeme chytřejší i pod boleslavským nebem.

Pro šestnácté dubnové odpoledne jsem zvolil hnízdiště kolem Bakova. Jedná se o oblast slavíky poměrně hustě osídlenou a tak šance na první zápis určitě byla.

Býčina, Buda, Zájezdy, Horka, Bakov, Veselá a Lhotice – tam všude jsem „hrál“. V pravé hnízdní době bych zde sečetl nejméně 40 párů. Po ukončeném průzkumu mohu pouze konstatovat: „Je tam opravdu pěkně – i bez slavíků“.

Vypadá to tak, že střemchy letos stihnou rozkvést s trnkami téměř současně, pospíšily si! Se slavíky to je horší, nepospíšili si!

Bude zajímavé sledovat, v místech, kde loni byli včas (vrátí-li se ti samí), jaký bude konečný rozdíl. Týden nejméně.

Tak jsem alespoň fotil jaro …

Objevují se první sběrači hlemýžďů, teď mě napadá, že jsem je mohl zdokumentovat a doprovodit informací, že jde v současnosti o jedno z nejvážnějších nebezpečí pro slavíky. Elán těmto „kýblíkářům“ vydrží až do června. Chodí ve skupinách – a co je nejhorší, mají stejný operační prostor, jako slavíci. Že nejde o nic menšího, než o pořádný průšvih, bych mohl doložit i s ozvěnou. Vedlejším výsledkem sběru jsou totiž totálně rozšlapané kopřivy a nejčastěji ještě po dešti. Následky každý dohlédne. A protože v stejném prostředí hnízdí běžně třeba i strnadi, nebo bažanti, karambol je to slušný.

Vládnou-li sběrači češtinou, snažím se jim domlouvat a bývám úspěšný. Nenapadá mne, jaká pravidla by zadavatel měl směrem k dodavatelům uplatnit, je určitě škoda, že tento problém nebyl diskutován v čase, kdy slavík byl „opeřencem roku“ a vyšla k tomu reprezentativní tiskovina. Sám tento problém směrem k svým posluchačům pravidelně zmiňuji, sběrnu to nezajímá. Pojmenování onoho rizika je jedním z výsledků mého dlouholetého výzkumu.

O dalším nebezpečí pro hnízdící ptáky si řekneme důkladně na přelomu května a června, v čase, kdy do kraje přichází jakési “ malé období dešťů“, s výrazným ochlazením. Pro osmi až desetidenní mláďata, která již samice nezahřívá, je to pořádný test. Velmi opravdu záleží na věku mláďat, stejně jako na umístění hnízda (je-li na podložce, kryto většími listy atp.).    

První příletová vlna se letos nekonala. Rekord zdaleka nebude překonán! Ani jinde v naší republice to není lepší. Jde samozřejmě – jak jinak – o velmi zajímavý výsledek. Tipoval jsem ovšem špatně. Ukazuje se, jak je téma stále silnější, než já.

Prohlížím v archivu jiné roky, některá jara tam jsou velmi zajímavá. Zejména z osmdesátých let však musím vyškrtat údaje od lidí, nelze na ně totiž spolehnout. Velmi často si pomýlí zpěv drozda, který mnohdy opravdu zpívá večer ještě za tmy.

Loňský rok se jeví současným pohledem v příletu jako výjimečný, neznamená to tedy posun v uspíšení příletu, jak soudí kolegové v Slovinsku. Tam ovšem se může stát cokoliv, možná, že první vlna, která je u nás početně nevýrazná, vypadá u nich, těsně za mořem, jinak. Ptáci se totiž mohou pozdržet až na některé z kontinentálních zastávek, třeba v podhůří. Soudím, že těch jarních prodlení, bude (oproti podzimu) výrazně méně – spíše jen několik, ale to poslední, může být klidně dlouhodobější, zejména pro mladé ptáky a samičky. Ty totiž přilétají hnízdit fyzicky velmi dobře připravené (tuk pod kůží). Po tak dlouhé cestě by musely bez tohoto „evropského dopingu“ být takřka „na dně“ a ony hned začínají hnízdit!

Letošním úkolem je tedy i hodnocení tukových zásob samců v čase příletu a srovnání starých (časných) s těmi mladými (v příletu pozdějšími). I tam by podle nastíněného vzorce měl být rozdíl. Že staří přilétají někdy pěkně „zhuntovaní“ zjištěno mám, však se také po příletu dávají rychle dohromady!

Dnes je 15.4. a večer chystám prověrku zbývajících asi 15 hnízdišť. Zápis z monitoringu se objeví zítra. Kdyby měla vyjít „druhá vlna“, v konci druhé dekády by jich desítka měla být doma. Tipovat už ale nebudu. Mohl bych se ztrapnit!

Přestože v loni byl 12. dubna již okroužkován první slavík a v oblasti nebyl toho času sám, letos je zatím klid. Proběhl kombinovaný test hnízdišť, kdy Veselá a Bakov byly prověřeny večer a Mladá Boleslav – viadukt, Kolomuty, Březno, Čížovky, Dolní Bousov – Červenský rybník a Soleček byly kontrolovány za tmy. Slavíci však nikde nejsou. Někteří ptačí sousedé slavíků již v místě zpívají: Pěnice černohlavé, červenky a pěvušky spolu s budníčky menšími, ale mnohé druhy teprve přiletí. Místa však nápadně houstnou, zejména střemchy, jívy a dříny dávno nastartovaly.

I nulový výsledek je velmi zajímavý pro přehled příletů, které se rok od roku liší. A není to tak, že by se datum stále snižovalo. Letošní vývoj bude velmi zajímavý. Zatím se o překvapení starají pouze jarní květy.

Záběr představuje hnízdiště na předměstí Mladé Boleslavi, vnořené do tmy. Ikdyž ona „tma“ tady ve skutečnosti ani tmou není.

Jedenáctý duben mne vylákal v podvečer znovu k Mnichovu Hradišti. Tam, kde v loni již druhým dnem byl slavík, je letos klid. Ale koukání je to hezké. Den ode dne keře houstnou, slavíci to mají vypočítáno dobře. Přiletí a křoví je schová. Do týdne zmizí v květech a v listí.

Kalendář příletů nemůže být přesný, z hnízdišť stačím navštívit vždy jen několik.

Věrný přehled by stál daleko více času, který pochopitelně nemám. Více než čtyři desítky míst obnáší jistě přes stovku slavičích párů, k průzkumu by bylo třeba vyrazit po ránu, s plnou nádrží, náhradním zdrojem pro přehrávač, všechna místa „naposlouchat“ a večer se vrátit domů. A tak se chovat nejméně čtrnáct dní – vskutku – krásný sen!

Desátý dubnový den nenabídl dobré počasí, každou chvíli pršelo, sněžilo a bylo chladno.

Pro vyjížďku na kole (po 10 letech) ten nejhorší možný čas.

Vydal jsem se přes Husí Lhotu a Sukorady, k rybníkům Matrovický a Vražda. Všude jsem prověřoval slavičí hnízdiště, u Vraždy už to počasí nedovolilo. Ukryl jsem se v náhonu pod zlomenou vrbou, do vody žbluňkaly kapky a kolem kvetly záhony fialek. Pololežíc a polozavěšen těšně nad zemí jsem měl květy na dosah. Bylo zajímavé, že byly bez vůně. A aby těch zklamání nebylo málo, chybělo světlo k focení a došly baterky.

Rybníky Matrovický a Vražda budou dějištěm našeho 10. ročníku Vítání ptačího zpěvu, v sobotu 1. května od 7 hodin. Doufám, že divoké husy budou létat na pastvu, jako létaly dnes a že je budeme moci lidem představit. Čápi na hnízdě ještě nejsou, ale nejsou ani u Koprníku, kde jsem zalovil zrakem, v rychlém úprku domů.

Na ornitologickém webu zatím přibyl pouze jediný slavík, z jihu Moravy.

Žertování však nechme stranou, protože nejedno trnité křoví v zájmovém území, podle mých nejčerstvějších zjištění, skončilo a jsou mezi nimi bohužel i ta „slavičí“. Zničena byla celkem nedávno, takže můj optimistický příspěvek, vydaný na webu dříve, již neplatí. Všechno proběhlo na poslední chvíli, v čase končícího vegetačního klidu. A bude-li to tímto tempem pokračovat, některé oblasti budou brzy docela jistě bez slavíků!

Přechází mi mráz po zádech, když vidím, co české pojetí kapitalismu přináší krajině. Situace se stává stejně tristní, jako v dobách bezohledného socialismu – a to jsem si myslel, že horší časy pro krajinu už nastat nikdy nemohou.

Může se docela klidně přihodit, že zvířata budou nacházet poslední útočiště už jen v liniích podél tratí a silnic, v tomto „pseudoprostředí“. Tam budeme za nimi nakonec znásilňováním krajiny vyhnáni i my, budeme-li chtít ještě užít „divoké přírody“.

Jsem z toho smutný, protože až teď jsem pochopil, že přes všechen populismus a nenaplněné sny už žádná „revoluce“ naši krajinu neochrání.

A slavíkům se opravdu začínám divit – co jim ale zbývá?

Výsledek monitoringu východu zájmového území: – Ani dnes slavíci nikde nejsou, rekord v příletu z roku 2009 už s jistotou nemůže být překonán!

„Slavičí web“ se v tomto čase stává konečně médiem pulsujícím. Od této chvíle zde budou velmi pružně prezentována zjištění z vycházek, s případnou fotodokumentací. Fotografem však nejsem a už vůbec ne pohotovým, jinak bych pro všechny například dokázal zachytit u obce Trní překrásného dudka chocholatého…

Čtvrteční podvečer mě přeci jen vylákal do terénu. Prošel jsem hnízdiště v linii Koprník – Buda (bývá až 17 párů) a ověřil, že slavíci ani tady ještě nejsou. Z pěvců jsou stále početnější černohlávci, samci už zpívají. Oproti včerejšku jsem měl štěstí v tom, že tady všechna hnízdiště stojí. Včera jsem našel jedno zničené, vykácené. Vlastník následně litoval, že netušil, že slavíci hnízdí „v takovýmhle bordelu“. Za tři roky, pokud do prostředí nezasáhne – a slíbil, že ne, budou v mladičké pařezovině znovu. Linie stromů v sousedství totiž zůstala zachována.

Na ornitologickém webu zatím jiná pozorování slavíků nejsou, ale jak už jsem napsal, s Moravou soutěžit nemůžeme. Pro boleslavské Pojizeří je důležité, že ikdyž do této oblasti většina slavíků přilétá „o chlup“ později, mnozí z nich mají kroužek. To znamená, že se vrací a dokáží přežít!

Dochází k změně počasí, slunce zvolna i tady nad Kněžmostem mizí, tak si jej zachováme alespoň v tomto jarním orseji. A za frontou už mohou být noví ptáci od jihu!

Pokud večer nevyrazím za průzkumem na Dolnobousovsko, připravím alespoň pozvánku na Vítání ptačího zpěvu. Budeme při akci tradičně kroužkovat i slavíky, tudíž sem ta informace patří.