Podvečerní odchyt

Žádné komentáře u textu s názvem Podvečerní odchyt

Poctivé léto dnes bylo, jen co je pravda. Navečer jsem ale vyjel chvíli zachytat, než den dohoří. Měl jsem tam zčásti splněno z posledně, ale hustota hnízdičů dávala šanci chytit už první kropenaté mládě, osamostatňující se. Slavíky jsem nakonec okroužkoval tři a mezi nimi i naplánované slavíče. Aby zážitek byl ještě větší, adultní jeden ze slavíků začínal pelichat. Záchyt naprosto luxusní. Před chvílí jsem mu to spočítal, před koncem července bude z domova pryč. Navíc měl vrchol křídla složený „na kulato“.

Pokračovat ve čtení „Podvečerní odchyt“

Tenkrát se chytalo do prázdnin

Žádné komentáře u textu s názvem Tenkrát se chytalo do prázdnin

Osmdesátá i devadesátá léta přinášela slavičí sezóny krátké. Chytalo se do prázdnin, protože pak slavíci už „nebyli“. Krásně je to vidět i v databázi v Praze, jak nejvíc slavíků připadlo na květen. A byli to pochopitelně v převaze samci, nachytaní do sklopek. Ještě šlo dohlédnout mláďata, než se vzdálila z rodišť na prahu léta. Pak už nebylo nic a šlo se na jiné. Sezóna slavíků skončila.

Pokračovat ve čtení „Tenkrát se chytalo do prázdnin“

O letošním nepodcenění

Žádné komentáře u textu s názvem O letošním nepodcenění

Matrovicko s dvěma rybníky je tuze krásný kout. Neměl jsem na něj ovšem od loňska dobré vzpomínky, slavík na konci hráze mne vypekl a chytit se nedal. Prohlásil jsem ho za zkušeného a věci zabalil. Včera jsem postupným chytáním došel až do místa, večer byl na spadnutí, ozývaly se žáby, zpod hráze křepelka.

Pokračovat ve čtení „O letošním nepodcenění“

Když křoví nasype

Žádné komentáře u textu s názvem Když křoví nasype

Každý den někde zabrzdím a sáhnu pro přehrávač. Dnes v žáru poledním po velmi rozbité cestě brzdím u Podlesáku. Pole je vyschlé, kolejemi k vrbám dojdu. Jsou tady, jasně. Odchyt se ale nedaří. Do sklopek nejde ani jeden, síť i ta nejtenčí, je na slunci vidět. Slavík z lipového dřeva neumí opravdového také přesvědčit, i když je ozvučena přímo hůl, na které sedí. Proč jsem sem jezdil…

Pokračovat ve čtení „Když křoví nasype“

Tenkrát na „kluzišti“

Žádné komentáře u textu s názvem Tenkrát na „kluzišti“

Jak to jen tady ukotvit a příliš nevyzradit? Kdybych neplánoval chytání a určování slavíků na papíře, snad bych to i oslavil, takhle si i na včerejší událost musíme počkat. Našlapovat ovšem kolem musím, posiluji motivaci a pohybem žhavím doutnající radost. A taky se přeci jen krotím, protože musí nastoupit ověřování.

Pokračovat ve čtení „Tenkrát na „kluzišti““

Z okna rozjetého vlaku

Žádné komentáře u textu s názvem Z okna rozjetého vlaku

To nádraží vidím, jako by bylo včera. A moc dobře, že jsem do vlaku naskočil. Průvodčímu zpod čepice trčelo listí, vagón voněl po květech jabloní. Mechem polstrované pařezy na sezení, dny se míhají stmíváním a rozedněním. Lístek mi nikdo dávno nekontroluje, jenom na sebe v úsměvu kývneme: „Jo, ještě se vezu, pane dráha“. Kola klepou v zdvojení pražců, jak s námi šněrují vpřed.

Pokračovat ve čtení „Z okna rozjetého vlaku“

Ti, kterým nevěřím

Žádné komentáře u textu s názvem Ti, kterým nevěřím

Dvouletí slavíci – jarní ptáci. To je kategorie nespolehlivá snad ve všem. Zejména kvůli nim odhady a propočty haprují, to oni se chovají tak, a další roky úplně jinak. To oni nějak do kompletní výměny peří vypadají, a po ní už docela jinak. Proměnlivost by si mohli dát na prapor. Dvouletí zaslouží pozornost, hodně pozornosti. Vždyť o nich víme tak málo!

Pokračovat ve čtení „Ti, kterým nevěřím“