Upozornění na zajímavost

Žádné komentáře u textu s názvem Upozornění na zajímavost

Ilustrace z knihy SZDL jsou už dávno majetkem očí čtenářů, dcera ovšem vychystala nyní věc jinou. K tomu je ovšem potřeba spolupráce dříve, než kniha vyjde, vše je srozumitelné z odkazu: https://bit.ly/KupBertu

Kniha nevyjde, nebude-li dost podpory od budoucích čtenářů. Komu by se chtělo pustit svoji zvědavost po stopách hlavní hrdinky, pomozte tomu nápadu jako já na slavičí stránce pomáhám vám.

Šel jsem večer na jedno

Žádné komentáře u textu s názvem Šel jsem večer na jedno

Nešlo vydržet, vždyť jsem tam letos ještě nebyl. Odjíždím na jedno, to místo je malé. Protáhlý lesík, za půlkou jenom s vyššími stromy, patřičně „neslavičí“. Bude už po hnízdění, stihnu tam dojet a ptáky pochytat. Půlka je teď zavezena blátem z rybníka jak vidím. Co pod ní hnízdilo, nezjistí už nikdo.

Pokračovat ve čtení „Šel jsem večer na jedno“

Jak mne pohltil smutek

Žádné komentáře u textu s názvem Jak mne pohltil smutek

Ta práce by mne i bavila jako všechny předešlé, při kterých jsme s dílnou mohli být. Jenže tenhle pomník stával při úvozové cestě v lukách! Starý muž je sice rád za nový na rozvalinách původních základů, vzpomíná přitom na tenkrát, kdy v botách po bratrovi okolo chodil. Kosmonosy a Mladou Boleslav dělila příroda, teď vidím pod střechu za pokladnu a taky po parkovišti. Nerozumím odkazu v medailonu, ani mne nezajímá, rozumím krajině, a kdyby tady ta louka mohla být, viděli by mne klečet. Dostal jsem najednou strach.

Balíme věci a nedělí padáme z žhnoucího města. Zítra musím jít chytat. Pojedu za slavíky a před jejich domovy postojím v nejistotě. Není mi to jedno, opravdu není. A přitom bych se měl radovat, dostanu zaplaceno.

Čas třešní

Žádné komentáře u textu s názvem Čas třešní

Mohly by ještě snad kvést, ale ony už padají dolů naklované.

Krev cáká z pobodaných těl na asfaltovou střechu, slunce se vměšuje do události, slavíci za vsí vyskakují z hnízd..

Počtyřicáté mám obraz před sebou, jak kropenatá mláďata bojí se zakřičet na rodiče. Postávám totiž už zase nedaleko. A půjde to nyní jako po másle. Slavičí rok se zlomí a znovu nad proměnou zůstanu v křeči. Budu se bát, že dny odsprintují. Zbývající.

Červen žene koně vpřed

Žádné komentáře u textu s názvem Červen žene koně vpřed

Slavičí rok Česka vrcholí v tom, proč sem ptáci přiletěli. Vše ostatní je druhořadé. Rozmnožení je hnalo od zimoviště přes poušť k moři, do kopců a sletět do Polabí. Urvat pro sebe stavební materiál, zařídit bydlení a honit se dál. Zanedlouho vše skončí, včera jsem stav měřil průzkumem. Úspěšní krmí a každým dnem mláďata utečou z hnízd.

Pokračovat ve čtení „Červen žene koně vpřed“