Půjdeme v odvaze ještě kus dál?

Žádné komentáře u textu s názvem Půjdeme v odvaze ještě kus dál?

Tehdy bylo žádoucí usadit slavíka obecného v novém prostředí, pro zaniklá hnízdiště původní. Začátky pionýrské, ale podařilo se.

Druhý pokus cílil na slavíka modráčka středoevropského, práce v holínkách bylo třeba vykonat hodně, najednou ovšem v prostředí zpíval! A už se vrací.

Před lety byla smazána z mapy výskytu populace silně ohroženého modráska bahenního u osady Matice. Mraveniště i živné rostliny zaklopilo parkoviště, kdy pod ním nepřežilo nic. Já jsem si však za těch pár návštěv (chodil jsem do sousedství na slavíky) motýly oblíbil. Jsou nenápadní, prostí stejně, jako jejich krajina. Samička skromnou zůstává, sameček do chvíle, než dojde k odlétání. Pak zajiskří modř, ale pro rychlost k nám běží o sekundy. Tito modrásci, a jim podobní, neukazují líc křídel na objektiv.

Když jsme si dopřáli květnatou louku, napadlo mne modráska usadit u nás. Ze všech tří záměrů jednoznačně nejsložitější, nejbláhovější. Kde motýly vzít i přesto, že bude v louce klíčová kytka – krvavec a kolem v dosahu rezaví drobní mravenci s mraveništi.

Květiny už rozkvétají, z dvou stovek kvete zatím zlomek. A přeci se včera ukázalo, že odvaha zkoušet nemožnosti, se může vyplácet. Dva modraví samečkové již kominíčky zdobí. Jen opravdu obtížně jsem v následujících minutách událost rozdýchával. Jak to je vůbec všechno jen možné? Proč máme při práci takové štěstí? Modráska bahenního připisujeme od včerejška na seznam Slavičího háje a budeme chodit sledovat. V počítání, jednom z nejkrásnějších.

Jak jsem nenašel odvahu

Žádné komentáře u textu s názvem Jak jsem nenašel odvahu

V noci jsem nechytal. Po půlce měsíce bych si podobné nedovolil, teď můžu. Odradily mne povětrnostní události v parku.

Oblíbil jsem si pro volný čas sedět v křesílku na střeše maringotky a z posedu skrze ostřící skla dívat se kolem. Tak vnímám úplně nejvíc kontinuitu s kotlinou. Jsem jeden z mnoha organismů těch míst. A nedbal jsem temna, obcházejícího vlny Rachval po východním okraji, věděl jsem, že můžu zmizet pod střechu třeba i hned. Bouřka byla ohlášena na osmnáctou i s několika vykřičníky. Vše bylo nakonec pravda. Ale to divadlo! Dokud jsem mohl být na střeše. Vidět schovávat se motýly z louky, zažít střídání vzdušných proudů kriticky rozdílných teplot v několika okamžicích – to nebývá o každém dni. Navíc se tady říká, že jde-li bouřka od Křižánku, bývá to pro město zlé. A pak už jsem sjížděl po žebříku k zemi.

Do plechu střechy mydlily jednu chvíli kroupy velikosti hrubých lískových ořechů a přesně po těch ve finále na keřích máme. Jsou pryč. I když noc byla v poklidu (hodnoceno z postele), věděl jsem, že kdyby nic a ptáci přeci jen vzlétli po karambolu, bude pořádná mlha. Proto jsem akci zrušil.

Cesta od Dolního Bousova k Hornímu už v úseku Červenského rybníka napovídala, že ve směru k Hradišti bylo ještě nepředstavitelně hůř. Bouřka totiž Klenici obešla, uhnula k řece a porážela v cestě opravdu mnohé. Nebývá, že Kněžmost o prvních úderech po vedru sáhne na vodu, ovšem tentokrát si vykoledoval. Při všech uznáních škod, zpoždění na cestách i mnohém ostatním, je potřeba říct, že i takovéto jevy jsou obdivuhodné, vzbuzující respekt.

První podstatné pozorování

Žádné komentáře u textu s názvem První podstatné pozorování

Noc byla klidná, pokus je regulérní.

Rákosní koridor začal ovšem už převádět. Děje se to, co se ví – proužkovaní rákosníci vyklízejí pozice k jihu, mladí i staří. Ovšem ještě nápadnější je odliv zpěvných rákosníků. Tam jde o pohyb velmi zřetelný, kdy postupují k první významné zastávce. Na těchto pelichají, mají tedy scénáře od slavíků jiné.

Vhled prostřednictvím kroužkování byl učiněn též u mladých koňader. Kontrolní odchyt potvrdil, že skupinka je tvořena místními mláďaty, nejspíše z některé budky. A podařilo se večer včera, přichytit z rodiny dva mladé ťuhýky obecné. Užitečné by bylo, mít je pod kontrolou všechny čtyři, než se promíchají s nově příchozími. Takových je později plný park, což dáno oblíbenou potravou – velkým létajícím hmyzem.

Zítra se hraje!

Žádné komentáře u textu s názvem Zítra se hraje!

Půjčil jsem si tento obrat z před divadla časů uběhlých, protože se mi hodí. S první minutou po půlnoci začínají oficiální letní noční odchyty v Slavičím háji.

Senzaci už máme vybránu, nevím, co skvělejšího by moment z předpřípravy mohlo přemoci. Mimochodem, přestože z druhé strany kroužkování onoho slavíka zatím informace nejsou, je jisté, že s kroužkem centrály Paris jde o první doklad v databázi Kroužkovací stanice.

Zraje rakytník, ten dokázal mrazy obejít a z korun keřů ve shlucích září oranžově. To nevydrží žádná kvíčala, kos, drozd či dle pozorování sýkory modřinky. Kdo jej využívá v kuchyni, jeho chuť zná, i když sám musím říct, že bych trošičku po keřích sladil. Chuť to je ovšem jedna z exotických a logicky ji mám vztaženu k začátkům slavičích nocí. Proto si „cvaknu“ pokaždé, když jdu kolem.

Když člověk prostředí sleduje pozorně, zjistí, jak se ptačí společnost pozvolna navyšuje. Třeba právě o ty kvíčaly. A kukačky jsou opravdu v trapu. Sledovat odlety je velice těžké, snadněji se po webech vykazují přílety. Tady musíte ověřovat a nešetřit časem.

Noc má být příhodná, uvidíme, co mlha. Nemám ji okolo sítí rád. Dobrá bývala v horách, když jsme chytali na světlo. Tam dovedla přivést křídla až před reflektor. Nížinné odchyty jsou jiné, proto i přes značné zkušenosti z kopců, zde píši docela nové stránky. Plné hledání.

Včera jsem o slunce zapadání vylezl s žebříkem na střechu maringotky, rozložil lehkou židli a vychutnával průchozí okamžiky. Nalevo od zapadajícího kotouče se v maličkém bílém oblaku vytvořil ústřižek poctivé duhy, nikdy jsem podobné neviděl. Ťuhýci loví ze suchých větví i s mláďaty, najednou k nim zničehonic vystartoval modrák. Asi mu v místě překáželi. Dalekohled příliš nepoužívám, nyní jsem mu hlasitě poděkoval.

Sezóna 2024 nočních pokusů začne už po půlnoci.

Myslel jsem, že nic takového už není možné

Žádné komentáře u textu s názvem Myslel jsem, že nic takového už není možné

Škoda, že léta utíkají. Dělal bych stejné, co dělám, ještě daleko víc. Motýlí květnatá louka, po krvi z Markvartic. Splnilo se všechno do posledního semínka, co ten muž slíbil. Před nedávnem ještě polochcíplý kus pole pulsuje tisíci životů. Jenom tak hodím okem a nasypu pár jmen: srnec, zajíci, skřivan, otakárci, žluťásci, vřetenušky, babočky, bělásci, modrásci, okáči, soumračníci, perleťovci, pernatušky, osenice, čmeláci, včela samotářka, včely jiné, vosičky a vosy, pestřenky, tesařík pižmový na záletu od vrb, střevlíci, páteříčci, ještěrky. A tento duch..

Slunce řádí, mraky se ho bojí a v úctě obcházejí. Kotlem při Klenici zavoněly žně. Naučnou stezkou jdou poutníci a ptají se po záměru. Vždycky odpověď mám. Jedna z kolemjdoucích zmínila večerní vůni. Ano, to mne nenapadlo poznamenat. Dílem ku barvám rovnoměrným je to opravdu síla! Lidé vstupovat nesmí za provázek, ale teprve tam vidět kytky! Na holinách se krčí a září každá po svém. Myslel jsem, že taková pohlednice s razítkem dětství už nikde neexistuje. Že pestré voňavé louky už nejsou. Že takovou už nikde neuvidím. A je to tady, čerstvě před očima. I s hromadou rmenu, který však musí pryč.

Hodil jsem přestávku na zchlazení jazyku, vzal židli do cesty a posadil se. Až teď je vidět, kam skřivan zapadá, když zpěvník pustí k hroudám. Jak včely kmitají k nejbližšímu úlu kraje města. Jak uplatněné feromony matou hlavy motýlů a zmámením stižená jsou i jejich křídla. Běží tu o kratinké časy životů na plné pecky. Kdo by teď vzpomněl mrazíků, co stromy potrestaly.

Od rákosiny notuje zpěvný rákosník. Začal pozdě, ale léto bude delší. Je první den, co neslyším kukačky. Nutno stav hlídat, myslím, že už se neozvou. Že letí k moři. Tím hnízdní sezóna dostala první trhlinu. A schytá jich dost brzy víc.

Před posledním dějstvím sezóny

Žádné komentáře u textu s názvem Před posledním dějstvím sezóny

Noční odchyty klepou na dveře, protože začnou dřív. Všechno u slavíků letos začalo dřív. První noc bude desátého.

Strašně to uteklo, ale to píšu v roce každém. Letos jsem připravil propracovanější systém na základě nových informací. Nejde ani o to nachytat víc, jde o sběr zkušeností. To, jestli styl bude lepší či horší, stojí s otazníkem. Co neměním je půdorys linií, osvědčil se a sítě netřeba navyšovat. Musí zařízení být obslužné v jednom člověku. Problémem trochu je, že zlákány jsou i druhy ptactva jiné, což zdržuje. Na druhou stranu jde často o zajímavosti, jež člověk tak často nevidí. Noční transfery jsou od půlky prázdnin opravdu pestré. Zvedají především dálkaře ku Africe.

Pro park je dobré, že kolem dokola všude je vysečeno a prostředí z reliéfu krajiny vystupuje. Kontrastem pěsti na oko či tváře husice nilské. Navíc posílilo přípotoční rákosí, což prospívá rovněž celé řadě zejména pěvců. Decimují jej sice bouřky včerejšího typu, kdy nejprve obrovská masa vody a vzápětí mocné poryvy větru porost ohýbají, s tím nelze udělat nic. Že pohyb opeřenců začal, dokládá první ledňáček, sedící u přepadu. Chytací léto bere do ruky baterku, ze sklíček vybírá do průsvitu zelenou, chystá se dřinu mávnout = zahájit. Co vše se stane, neví pro tento okamžik nikdo. Zaseto tedy je semínko napětí a stačí jej poctivě krmit vodou, ono se směrem k nám, jako v té baterce, zazelená. Není v republice jediný, kdo by fenomén nocí definitivně rozpoznal, jak funguje to či ono. Máme-li to štěstí s novými taktikami tahovou tmu testovat, objevům docela unikátním vůbec nic nepřekáží. Odjedu napjatě dívat se k horám, co letos přes záda směrem sem za tmy překlopí.

Jak jsem klepal kosu

Žádné komentáře u textu s názvem Jak jsem klepal kosu

Byl polední žár. Prošmejdil jsem celou kovárnu, protože jsem věděl, že někde musí být! Hledal jsem babku a našel. Zatloukl do lipového špalku na stojato a podobně šel hledat kladívko. Naklepávací. Někde jsem ho kdysi naslepo taky pořídil, z pozůstalosti (lidi toho nanosí…). Tak se nářadí léta do kovárny scházelo. Kosu mám podobně letitou, též jsem ji kdysi podědil, nevím proč. Kosiště bylo třeba vyplátovat jasanovým dřevem, bylo ulomené. Ale je pradávné, velekrásná práce. Kosu jsem vybrousil a vyklepal. Oplechoval kotevní plosku s drážkou a vše sestavil. Před domem jsem s ní vypadal málem jak Smrt. Nikdy jsem ji v ruce nedržel při akci. Pak jsem odjel do našeho parku a vodil ji travou. Bylo po dešti, šlo to. Přestože výsledek se zdá být dobrý, ladit musím postoj. Kdyby brousila kolem televize, nevypadám ještě v akci úplně nejlíp. Celé je to stále dost prkenné. Vím to, prošel jsem videa na internetu. Jo, ještě bych zapomněl na brousek, ten mám taky. Jen ne ten futrál na vodu. Pro začátek jsem smáčel tedy v kanystru – jak říkám – linku to ještě nedrží.

Zatím jsem trénoval u ohniště na vyšších bylinách, do jetele ještě nezatínám. Abych něco nezničil. Až to půjde na jedničku, rozměřím plochu do pruhů a začnu květy skládat. A odvozím pryč. Úplně jsem se rozzářil, první skřivan rezignoval nejspíš na několikrát zničené hnízdo v poli a už je u nás! Obraz pro malíře. Amatérský sekáč a nad ním skřivan. Příště půjdu předpisově za rosy. Kosu ale musím ještě vyladit, vybrousit trochu jinak. Opravené kosiště ale drží – veliká spokojenost.

Chápu, že tu o slavících nezaznělo ani slovo, když jsme na jejich blogu. Ale platím ho já, tak si můžu dělat co chci. A nebo dobře..

Se slavíky jsem prošel čerstvě šokem. Uvědomil si o letošku, jak strašné mezery v některých segmentech výzkumu přechovávám. Vážně. A to mne postrašilo. Nezbude, než ještě sbírat a sbírat, abych byl co nejmíň chybující. Na druhou stranu, jde o poznatky, které vznikají odvahou podnikat v odchytech téměř až pitomosti. Jako třeba – roztahovat noční sítě po půlce června. I takto extrémní nápady mohou přinášet slibné otazníky. A na těch můj zájem staví. Jakmile člověk i s náhodou poskočí dál, začne sobě spílat – jak je jen možné, že tohle mne dávno netrefilo? Letošní sezóna je nadějně cítit pokrokem, kdy některé úvahy musely být až zastaveny pro sílící zcestnost. Třeba se vrátit o několik políček zpět a mnohem více se nebát jít do zdánlivých pitomostí. Jako s červnovým ponocováním..

Za svátkem uplynulým

Žádné komentáře u textu s názvem Za svátkem uplynulým

Otázka stojí, zda svátek uplynul, či dále trvá. Událost kolem získání druhého slavíka s kroužkem cizí stanice pro výzkum, který běží desítky let, svátkem zůstane už napořád. Mám to tak vyzkoušeno v případě prvním, nejinak tomu bude i teď. A nejspíš u druhu v databázi půjde o první případ kroužku této stanice. Z Francie jinak výsledky máme, jde o zásadní směry k zimovišti.

My zatím nevíme, zda byl nedávný „slavík z noci“ okroužkován už loni v čase odletu „odněkud“, nebo byl chycen až z jara, při cestě z Afriky zpět. Někam..

Jsou odpovědi, které nezískáme. Odkud drobná slavičí samička je, než se zvedla a vydala najít místo k přepelichání? Pokud čtu výzkum s minimem chyb, soudím, že bude znedaleka. Už fakt, že nejde o samečka, je přidanou hodnotou pro daný zástih. Samiček se chytá pro kroužkování zlomkem. Půjde-li o kroužek z návratu, očekávejme tak velice cenné datum.

V Anglii tehdy, po obrovském úspěchu s geolokátory, poznamenali důležitou věc. Že nestačí usilovat pouze o ochranu hnízdišť, ale je třeba poznat a chránit i zastávková místa. U mne – že se slavíci dokážou vracet i z prvních nelehkých cest, vyvolává obrovský obdiv. A právě současně diskutovaný výsledek podobný důkaz přidává.

Jsem pouze badatelem, putujícím za těmi opravdovými. Přes obor jiný však musím konstatovat, jak obrovsky vzrušující podobné výzkumy jsou. Naučit klást sobě otázky se vyplácí tam, i tam. Nejde totiž o nic menšího, než o šanci v hledání pokračovat.

Jeden ze symbolů slavičího roku

Žádné komentáře u textu s názvem Jeden ze symbolů slavičího roku

Jako si neumím představit chvíle slavičích návratů bez obílených trnkových keřů, čas, kdy jdou aktéři do pelichání, ilustrují čekanky.

Vydrží čekat do prázdnin, aby svou modří období zahájily. A vidím přesně atmosféru slavičího páru, když děti odešly keřovím podle vody do světa, jak ona říká: „Potřebovala bych konečně nové šaty!“. On už jen mlčí, odejde tak i ona. Do zpěvu dávno není chuť – a i kdyby, není pro koho. Proto jsou prostory tiché. Jen slunce v maliní olizuje nektar, co mravenci pípami za chvatu nedovřeli a vedle na cestě rázně do kroku započítal čas. Slavičí potomstvo ještě pod nocí tu a tam nad místem zavzpomíná, samička ale, ta už se v novém neukáže. Přitahuje ji dálka a naplánované cestování.

Až potkáte na cestách čekanky, vzpomeňte při tom též Český slavičí rok. Vy, kteří chodíte tady na jejich stránky. Na kvarteto měsíců, ve kterém krajiny směly být s nimi. Naše krajiny.

Fenomén, který jsme doposud nezkoumali

Žádné komentáře u textu s názvem Fenomén, který jsme doposud nezkoumali

Okřídlené konstatování, že vydřené poznatky nastolí otázky nové, platí. Stejně tak se ale může stát, že v řetězové reakci překope či poupraví návaznosti doposud užívané. Řeč o tom tady už byla. Zprvu šlo o určité vyhecování z jakéhosi hledačského rozmaru, co vše by bylo možné považovat po tolika letech pozornosti za šílenost. Nyní, po absolvovaných odchytových přídavcích, lze prohlásit, že jeden z kolekce zakrytých segmentů slavičího roku dospělých jedinců dostává ohraničení, rozkrývá obsah. Někdy je k pokroku potřeba přelepit ústa zaběhlému a zkusit zainvestovat pokus předurčený do koše. Zabalit nástroje a vstoupit do odchytových nocí hluboko před startovním výstřelem. Co se asi tak může přihodit, kdy hnízdění končí v časově rozkolísaných scénářích a slavíky čeká pelichání? Za chvatu, který byl potřeba na přečtení kratičké chvíle „vyhnaných“, poodhalila závoj utajenost. Najednou lze hledat v souborech velkého peří ptáků, měnících nočními přesuny pobyt, možná i na výrazně velké vzdálenosti. Že jde dost často o slavičí protějšky, k nimž se za májů horlivě prozpěvovalo, pro slavíka už tolik nepřekvapí. Ano, jsou to „ony“ na cestách ze dveří pryč, což nejspíš lze docela snadno připsat i pro slavíka tmavého v příbuzenstvu. Abych si v ornitologii po čase ukotvil opět nějaký titul, jedná se o „Jedince chladnoucích nažin“, kdy někteří pro různé ze zvířecích smůl ani snad dlouho neinkubovali.

Obraz je žádoucí do stále neúplné galerie slavičích pobytů u nás.

Zde jeden ze záchytů, kde kardinální otázka stojí – má slavík pro nedávné úkoly s hnízděním břicho vyškubané, nebo snad ne? (Slavičí háj, 29. června, po skončené noci)

A dobrá zpráva k nejednomu čtenáři nakonec: Text této povahy je na dlouho posledním z vyvěšených. Objeví se vklady čtivější na prázdniny.

css.php