Rubrika: Články

Jde o mé verdikty, které jsem v osmdesátých letech vystavěl k chytání modráčků. Bývalo to nové, neotřelé, nikdo s hnízdním výskytem neměl zkušenost. Psaly se čisté stránky.

Pokračovat ve čtení „Staré pravdy neumí lhát“

Není to prvním rokem u mne, ale čím dál silnější. Je to léty a spolehlivým přítelem – přírodou.

Pokračovat ve čtení „Podruhé v biografu Jaro“

Modráček je taky slavík a ti se na příletech jednoznačně zrychlují. Slavíci hnědí? To uvidíme. Zatím jejich příletový kalendář „drží“.

Pokračovat ve čtení „První slavičí zrychlení je tu!“

Všem, kteří chodili či chtěli přijít nově, sdělujeme, že Vítání ptačího zpěvu nebude.

Včera bylo před dvacátým, měl jsem práci v parku. Říkám tomu park, ale je to Přírodě blízké prostředí. Tak jsem v podtitulu pojmenoval Slavičí háj.

Pokračovat ve čtení „Vyhnání z háje“

Kdyby bývali v létě neodletěli, neměl by se nyní kdo vracet. Tenkrát to bylo v tichosti, teď nahlas. U mne platí tyto obrazy za nejsilnější z celého roku ornitologa. Vidět hřivnáče, jak početně postupují. Ale dalekohled vysoko nad nimi vidí dálnici křídel dalších, všelijakých. No jasně, většina dějů nám uniká! Co ne, postačí. Koňadry ve skupině zahradou, spěch cítit až dole u mne pod modřínem! Dávno měly přestoupit na pobaltskou magistrálu a někde v jejím konci spolek rozpustit. Dál už potom po svém.

Pokračovat ve čtení „Čekat na ptáky je tak krásné!“

Navzdory oslavám všemožných vítězství na hřišti specializace jsou bílá místa, kde nepomůže štěstí, ale odvaha: Slavík ze Studénky..

Pokračovat ve čtení „Mohl být přeci jen mlád?“

Od tohoto momentu března se slavičí stránka vrací do režimu potřebně nahodilého sdělování – to znamená, že texty mírně přibudou až na úroveň pulsujícího dubna, kdy poběží naplno až do září.

Dnes blog přinese hledačskou velezápletku s odvážným odvozováním, ale jinak se prostě se slavíky pracovat nedá. Nechtějí vypovídat, člověk si musí při jejich stopování pomoci, jak umí.

Všechno si po cestě schovávám. I tu sbírku nálepek. Dnes děti ani neví, jak sirky vypadaly. Obrázky doprovázely dobu i režimy, co časem šly. Kdo vládl, tomu pochlebovaly. Byly i kapitalistické, často nádherné na voskovaném papíře. Několik kolekcí mám o přírodě (i z pravěku), zvířecí mi byly určitě nejblíž. Proč to tady říkám, když venku čerstvě přistává ptačí jaro? Protože to prostě souvisí..

Pokračovat ve čtení „Nálepky od sirek“

Je pomalu čas..

Březen nás zatím v duchu předpisu sice posílá za kamna, ale slunce sílu už má. Jdu vzbudit kleště, sezóna začíná za dvě neděle. A hned je slyším láteřit – k čemu prý takové kroužkování, když hlášení nechodí. Vzal jsem je za ramena a připomenul, že jsme si přeci vybrali slavíky a měli tak vědět, že prostě nechodí. Že k nim ale v posledních dekádách po Česku patří i modráčci, a ti už potenciál mají. A v jejich blátě tedy začneme.

Pokračovat ve čtení „Jak se budí kleště“