Zmíněné je nejcennějším mého scházení se s přírodou. Při každé vycházce nějaké budou, toť výhled báječný.
Dívám se za běláskem, jak zvládl přelet louky na cestě k jihu, ale co teď? Když přišla hráz stromů Slavičího háje? Uhnul maličko k východu po hraně travin, ale jen trochu. Neznámá síla ho strhla o metr zpět a už stoupal nahoru. Kdepak, kurz třeba držet.
Pokračovat ve čtení „Vteřiny objevování“