Pavel Kverek
Ilustrace z knihy SZDL jsou už dávno majetkem očí čtenářů, dcera ovšem vychystala nyní věc jinou. K tomu je ovšem potřeba spolupráce dříve, než kniha vyjde, vše je srozumitelné z odkazu: https://bit.ly/KupBertu
Kniha nevyjde, nebude-li dost podpory od budoucích čtenářů. Komu by se chtělo pustit svoji zvědavost po stopách hlavní hrdinky, pomozte tomu nápadu jako já na slavičí stránce pomáhám vám.
Vůbec dnes nebudu konkrétní, nebylo by to správné k objeviteli, věc je mladá.
Pokračovat ve čtení „Výprava za záhadou“Nešlo vydržet, vždyť jsem tam letos ještě nebyl. Odjíždím na jedno, to místo je malé. Protáhlý lesík, za půlkou jenom s vyššími stromy, patřičně „neslavičí“. Bude už po hnízdění, stihnu tam dojet a ptáky pochytat. Půlka je teď zavezena blátem z rybníka jak vidím. Co pod ní hnízdilo, nezjistí už nikdo.
Pokračovat ve čtení „Šel jsem večer na jedno“Slavičí háj má už několik sezón teplomilného motýlka – přástevníka starčkového. Ano, starček přímětník kvete v parku na několika místech. Prostředí není tedy pouze pro ptáky, příhodné je i pro jiné živočichy, i bezobratlé.
Červen přeběhl polovinu a já jsem za roky už moc dobře věděl, že se to stane. Jsou totiž přesní.
Pokračovat ve čtení „Převlékání“Slavičí rok našich zeměpisných šířek má své tradiční obrazy, tento je jeden z nich. Nazelenalí jsou téměř všichni.
Ta práce by mne i bavila jako všechny předešlé, při kterých jsme s dílnou mohli být. Jenže tenhle pomník stával při úvozové cestě v lukách! Starý muž je sice rád za nový na rozvalinách původních základů, vzpomíná přitom na tenkrát, kdy v botách po bratrovi okolo chodil. Kosmonosy a Mladou Boleslav dělila příroda, teď vidím pod střechu za pokladnu a taky po parkovišti. Nerozumím odkazu v medailonu, ani mne nezajímá, rozumím krajině, a kdyby tady ta louka mohla být, viděli by mne klečet. Dostal jsem najednou strach.
Balíme věci a nedělí padáme z žhnoucího města. Zítra musím jít chytat. Pojedu za slavíky a před jejich domovy postojím v nejistotě. Není mi to jedno, opravdu není. A přitom bych se měl radovat, dostanu zaplaceno.
Mohly by ještě snad kvést, ale ony už padají dolů naklované.
Krev cáká z pobodaných těl na asfaltovou střechu, slunce se vměšuje do události, slavíci za vsí vyskakují z hnízd..
Počtyřicáté mám obraz před sebou, jak kropenatá mláďata bojí se zakřičet na rodiče. Postávám totiž už zase nedaleko. A půjde to nyní jako po másle. Slavičí rok se zlomí a znovu nad proměnou zůstanu v křeči. Budu se bát, že dny odsprintují. Zbývající.
Slavičí rok Česka vrcholí v tom, proč sem ptáci přiletěli. Vše ostatní je druhořadé. Rozmnožení je hnalo od zimoviště přes poušť k moři, do kopců a sletět do Polabí. Urvat pro sebe stavební materiál, zařídit bydlení a honit se dál. Zanedlouho vše skončí, včera jsem stav měřil průzkumem. Úspěšní krmí a každým dnem mláďata utečou z hnízd.
Pokračovat ve čtení „Červen žene koně vpřed“
