Dne 17. dubna 2010 nebude překonán už ani přílet z roku 2006, slavíci ani dnes nikde nebyli. Navštívil jsem zase Dolnobousovsko, které drží několik rekordů „tohoročních“; obešel jsem celý Červenský rybník (nejsou tam tradičně ani modráčci), navštívil místa další. Nikde nic!
V podvečer jsem navštívil znovu Mnichovohradišťsko, ani tam nic není. Na ústředním webu společnosti však konečně slavíci přibyli – jsou tři a všichni z jihu Moravy. Informace z tohoto zdroje mají pro naši oblast zásadní přínos ikdyž je jasné, že každý ornitolog svá pozorování nezveřejňuje. Problém tohoto zdroje je však v tom, že informace jsou nejčastěji v té nejobecnější formě, prosté jakéhokoliv komentáře. Sám web ani mnoho prostoru nenabízí. Nelze z hlášení většinou získat ani to, zda již slavík zpíval, pozorovatelem byl „rozezpíván“ či nikoliv. A to je v tuto dobu pro hodnocení druhu zásadní.
Ukazuje se, že rok 2010 bude v posuzování návratu slavíků obecných jedním z pomalejších až pomalých či snad velmi pomalých? To se uvidí.
Abychom nabídli i v tomto čase nějaký důvod k přemýšlení, upozorňuji na skutečnost, že u samců k rozkolísání příletu meziročně dochází, samice se však vrací až překvapivě přesně (zejména „staré dámy“). Důkazy existují.
Sklopky se v ruksaku nudí, červi jsou zpupní. Mohl bych vyrazit na bramborníčky či bělořity do polí, bývá to na kamenných muldičkách krásné chytání! Ale specializace velí utrácet čas v natěšených slavičích roštích. Půjdu tedy tam. Chvíle nenaplněných představ jsou jen stupňováním výsledného efektu některého z příštích dnů. Ty už postupně nabírají „májovou“ tvář. Slyšet jsou pokřovní pěnice, z dálkových migrantů ještě budníčci větší, údajně i kukačky.
Tužka je řádně ořezána, okénko Velké knihy slavíků se co nevidět v místě Kalendáře návratů zaplní datumem. Na mobil mi přišlo potvrzení, že na Břeclavsku už opravdu slavíci zpívají. Zítra budeme chytřejší i pod boleslavským nebem.
