Ne ani tak zkraje slavičího roku, kdy jsou v místech staří slavíci, ale nyní, kdy lze potkávat „mladé“, se člověk může ještě lecčemu přiučit. Jde o materiál z mnoha pohledů zajímavý.
Tak třeba opeření a s ním spojené rozlišování věku, to je téma badatelsky opravdu silné.
Na těchto dvou snímcích posledního kroužkovaného slavíka je vše, o čem tu již byla řeč. A názorně vyvedené. Ani všechny ty znaky jmenovat nebudu jen zmíním, že největší váhu nesou ve vztahu k datu. Jsou to jarní ptáci (10.5.). A jen připomenu, takto by nyní žádný z víceletých vypadat neměl!
Zajímaví jsou i tím, že jejich šat po prvním úplném přepeření ve většině případů získá jinou podobu. Myslím tím zejména poměry letek v křídle (včetně 1. RL), délku křídla a změny u per rýdovacích.
Pozoruhodné je i fungování těchto dvouletých v krajině v roce následujícím. Právě oni nejvíc mění stanoviště ve smyslu, že usilují o návrat do místa narození. A to se jim daří i nedaří.
Jsou-li přeživší rodiče v kondici – tedy i v příletu rychlí, uhájí revír a neumožní návrat jinému. Vznikl-li však někde nějaký prostor, využijí toho.
Nechci zde „objevovat Ameriku“, mnoho je o druhu dávno známo. Třeba to, že slavičí populace jsou (například oproti příbuzným modráčkům) poměrně soudržné. I zde však připouštím jistou ošemetnost. – Jak zjistím, že soudržné nejsou, když za „mými“ 208 km2 už nehledám?
Pracuji tak jen s poznatky, které mám. Naštěstí je jich ale dost.
Kolikrát jsem si už říkal, že bych vyrazil „za humna“ směrem do Polabí, odkud se k nám druh rozšířil. Čas nebudu mít však ani letos. Už to bohužel vím. Místní místa mi chtějí ještě mnoho říct a já si toho vážím.
A jeden postřeh nakonec – díval jsem se z okna do mlýnské zahrady na střemchu. Už zase odkvetla. Kolik to bylo hodin, co se od vršku rozsvěcovala? Jak jsou ty květy krásné, jak typicky voní. I v našem Slavičím háji bude zastoupena, musí tam být.
V rohu u cesty v místě příchodu roste jinan dvoulaločný. Byl tam vysazen. Ten mě láká, toho zakomponuji do znaku našeho ptačího parku. Ginko je tajemný strom.
…Ta střemcha už naproti oknům odkvetla. Je konec. To jsem chtěl vlastně říct, že všechno má svůj čas a podaří-li se nám co nejvíc těch momentů stihnout – tolikrát býváme blaženi. Jsou to ty nejférovější nabídky, nepodvodné, uvěřitelné. Příroda jiných ani nemá. Zvolme si je jistotou pro volné chvíle v prostředí, které nás nemíní oblafnout.
Když jsme byli s přáteli na VPZ, projel kolem po cyklostezce cyklista. Byl to „sběrač kilometrů“, kterému by stačil rotoped a kulisou k „cestě“ projekce. Málem nás rozrazil, jak sledoval rotující ventilek. Jsou i jiní cyklisté, kteří se třeba i s dětmi dovedou zabrzdit v místech pěkných a kochat se tou přítomností. Místy, kam je bicykly zdravě přivedly.
Těm, po kterých zastávky zůstanou svými, fandím a přeji ta putování po síti moderních tras.
Ještě přeci jen malý dodatek: K tomu určování – na křídle chybí výraznost skvrn LK, to je jisté. Není to tedy úplně materiál všenabízející. Alespoň ale je vidět, jak znaky v praxi „plavou“ ve vzájemném vztahu k sobě a kroužkovatel, jak musí být k „čtení“ nachystán.
Blog dál bude tyto situace, mimo jiné, nabízet. Hezký, lepšící se (však jsem to psal), víkend.
