Rubrika: Články

Znovu v Slavičím háji a ještě že jsem jel.

Poslední dubnový týden bývá ve znamení tahu slavíků. A nejen jich.

Zastrčil jsem po poledni (!) do lemu cesty síťku, abych vyzkoušel, opakuje-li se situace z loňska, kdy vidět nebylo nic, ale nachytalo se ptáků kolika druhů! Dnes se to opakovalo, tedy potvrdilo.

Už i pěnice pokřovní a hnědokřídlá, chytali se domácí rehkové i zvonohlík. Ukazuje se, jaký význam mají přežívající pásy zeleně ve volné krajině. Pozoruhodné je i to, jak průtah uniká pozornosti. Do keřů už totiž není moc vidět.

Zaujali mne slavíci.

Ten mladý vyzpěvuje hned na sjezdu do háje, zpěv k němu ale přibyl jiný. Na zemi ten nový chytit nešel, ve vzduchu už ano. Je to místní kroužkovanec, ale zajímavý. Dva roky jsem o něm nic nevěděl a musel tam být. Křídla má navíc pořád podivná. První letka je krátká (-2,5 mm). Ptáci se z místa vzájemně vyháněli, mladý měl navrch. Říkal jsem si, že když zpívá v noci slavík v optimálním místě, je to jako kdyby tam do rána hrála přehrávka. A taky že kousek dál se chytil další. Starý a neznámý. A rozcuchaný, asi z vyhánění soky. A taky pořádně tučný, vsadil bych si, že je táhnoucí.

Nebýt odchytu a skutečnosti, že člověk v místě pracovně pobývá, věděl bych jen o tom mladém z minula. Teprve chytání může ukázat, kolik slavíků v prostředí doopravdy je. Jestli nový odletí, budu rád. Byl pak tahový a to bych pro své závěry potřeboval. Pak by bylo jasné, že jarní průtah se musí zkoumat jinak. Kroužkováním na tahové cestě.

Jednotlivé útržky nahodilých odchytů teď do sebe víc zapadají. Bude to dokonalá cesta, chytla se tam tehdy i průtažná samice slavíka tmavého. Dnes si říkám – proč ne. Stačila by na to jedna síť, pět pastiček, čtrnáct dní a „rychlá“ tužka. Úspěch je dán i tím, že ptáci cestu využívají až v čase, kdy keře ztmavly. V únoru by to do těch míst nikdo neřekl.

Pro ty, kteří sem nechodí sledovat zrovna slavičí křídla s tou či onou skvrnkou v peří, světlými či obroušenými lemy, jiným hrotem křídla než obvyklým, napíšu teď, co mi ten kus země v Slavičím háji slibuje.

Jsou to především návraty v čase. Do dětství, i když to bývalo v místě jiné. Je to setkávání s člověkem, který se jmenuje úplně stejně jako já, ten sad mu patří a pro záměr se nadchnul. Je to město na Klenici, které věc podporuje mimo jiné i tím, že ten křovitý lem cesty pronajalo.

Děti ze školy vychystaly hnízdní budku. Společně jsme ji před časem pověsili a už se v ní hnízdí! Dutin je v místě málo, koňadry na možnost čekaly. Samička se chytla při kroužkování slavíků dole na zemi a měla kroužek z podzimu. Pozdního podzimu. Teď už má holé břicho – hnízdní nažinu, jak začne sedět na vajíčkách. Dokazuje ten kroužek, že nabídkou podporujeme místní ptactvo.

Na Zahrádky (tak se čtvrť jmenuje) přicházel poklidný večer. Zápisník jsem měl po ruce, abych dopsal nové ptačí druhy. I ty, které do místa jen zaletují či jej přeletují.

Když člověk zná prostředí ze zimy, kdy tam přebývá opravdu jen hrstka statečných úpolníků, kdesi v okolí strakapoud a proletí skupinka mlynaříků, teď kulí oči, jak se dějí věci! Snadno se to dá nyní dopočítávat. Jak se přihlašují k přechodným pobytům každý posvém. Třeba vlaštovky. Jak k městu přiletí, hned na rybníky! A ten Malý Pivák za hájem, jeho hladina jim stačí. Proto jsou ve vzduchu vidět a už je píšu. I tři vodouše bahenní, než s večerem odletěli.

Začínají se odtud ozývat žáby, i ty zapíšu, jen do jiného sloupku.

Čerstvě se vrátila pěnice hnědokřídlá, chybí ještě pokřovní a slavíková. Černohlavá už je dva týdny. Čekáme na kukačku a „její“ rákosníky zpěvné i na cvrčilku zelenou. Těch bývá v travinách několik. Mimochodem – to je s kukačkou ke slavíkům další noční zpěvák.

Co mě těší hodně, jsou obyčejní strnadi. Jsou věrní a ještě zůstávají. Provázeli dřív lidi na polích, dnes jim nakládání s krajinou výrazně nesvědčí. Tady jsme je dokázali udržet. Však taky sameček zpívá, co mu to jde. Svoji nesmlouvavou: „Kéž by si sedláčku, kéž by si chcíííp!„. Ale já si myslím, že to tak není, sebešálivě v tom slyším: „Bude tu konečně, bude tu líííp!„.

Usadili jsme nedávno lavičku, pěkně se z ní teď vyhlíží.

Probudila se většina keřových výsadeb, snad se rozběhne. Nandal jsem tam všechno do puntíku ze slavičího seznamu. Když to chtějí mít „na klíč“, co s tím naděláme. Budeme se podbízet. Tady si páteř zničíme rádi.

Měl jsem trochu obavu, ale jak tam vkročila poslední dubnová dekáda, slavíci jsou. Dopadne to. Než vzrostou keře, musejí přežít sice na okolí, pak ale hned budou „moct dál“. Těším se na první suché listí pod keři, jak přiklopí zem a vyhubí trávník. Jak bude šustit a bude se plnit jejich oblíbenou hmyzí potravou. Jak jednou najdu hnízdo, okroužkuji mladé a jako tehdy dávno, začnu se o něj bát. Když člověk ví, kde hnízda jsou, bojí se o ně. Možná tedy, že se na Zahrádky budu jezdit trochu i bát, ale hlavně i radovat. Proto jsem tohle vymyslel, aby i kdyby všechno jinde smýtilo se, tady aby král pěvců přežil. Lepší možnost pro slavíky a jejich udržení na střední Klenici nevidím. A protože mí dva spolupracovníci (se stejným příjmením) to nahlížejí stejně, jde o šťastné počínání.

…Když šel večer, slyšel jsem slavičí reakce na predátory v křoví. I to, jak se mezi sebou na dálku začínají upozorňovat, že tohle je čerstvě jejich. Tak o to jsem stál. Tedy stojíme. Tady budu moci bádat nad jejich chováním v klidu a s bezvadným pocitem. Budou to ti „naši“.

Odhad vyšel. Přilétají mladí.

Byl jsem v háji. V podvečer po práci a bylo to léčivé. Nádherný čas.

Konečně se tam usadil vítr, spíš odtáhl pryč a prostředí nabídlo laskavou tvář. Takhle tam chci pobývat až budu stár.

Poslyšte: Slivoně opadaly, ale nastoupily trnky. Jede to dál. Slunce dohasínalo pod bouřkovými mračny nad rachvalským hřbetem a já věděl, že přes noc se něco změnilo. Přilétli slavíci.

Jeden tam byl stranou za sběrným dvorem už dřív, toho počítat nebudeme.

Zajímá mě ten od cesty. Do včerejška tam nebyl a měl jsem o něj obavu. Dneska tam už je, viděl jsem ho a poznal. Nezpívá ještě, jenom pokřikuje.

Zato naproti se ozval trochu „zmačkaný“ popěvek a já věděl, táhnou mladí.

Pak už jsem ho fotil a kroužkoval a taky v něj vložil naději. Zpíval totiž i potmě a sděluje místu, že chce zůstat. Byla by to taková záloha.

Tak nejprve ukážu, jakou chystáme informační tabuli.

Je z tvrdého dřeva a okovaná. A taky zabetonovaná kvůli povětří. Vydržet by měla dlouho. V konci sloupu je dutina s okovaným vletovým otvorem pro modřinky a neusadil se ní nikdo jiný, než modřinky.

Tak a tady je ten slavík. Jen jsem chtěl vyfotit plošné obrusy. Trochu vidět jsou, ale bídně.

Nebyl těžký na určení, takhle kdyby vypadali všichni předroční.

…

Přišel mi obrázek slavíka od Piešťan, velké peří mu chybělo v křídlech i ocase, místy.

Rozdiskutovali jsme ten problém včetně chytání na lep na jihu u moře. Spíš to ale dělají kočky v zahradách, slavíci jsou při tahovém odpočinku docela naivní. Z Afriky to mají totiž zapomenuté. To je jako se silnicemi, našimi frekventovanými. Taky jich tam po příletu zahyne dost. Než si to nebezpečí okoukají.

Hláškou chci říct, že ačkoli by člověk nemusel být slavíky už příliš překvapován, opak je pravdou.

Kolega Zdeněk z jihu Moravy poslal na ornitologický web nedávno pár krátkých záznamů od Brna. Jeden mne natolik zaujal, že jsem si ho vyžádal pro vás.

18. dubna po ránu, při jeho první cestě na tamní hnízdiště, pořídil záznam vyčerpaného slavíka. Slavík usínal „na obě oči“ skoro v kuse, byl asi rád, že to má konečně za sebou.

Jak ptáci spí (na půl hlavy) i během dne a třeba za letu (rorýsi, jiřičky), to se ví. Tohle však byla scéna až dojemná.

…

Máme-li dnes 23. dubna, znamená to, že slavičí hnízdiště se plní. A to už i loňskými ptáky. Proto lidé hlásí zpěv často z míst k hnízdění nevhodných. Prostředí navíc mezitím zhoustlo takže i kdejaký parčík slavíka může zlákat k zastávce.

I v Slavičím háji, tedy (tradičně) vedle něj, už slavík je a podle chování se vrátil ještě starý mistr.

Už začnou s nočními koncerty, tak si připravte lucerničky k posvícení na cestu za nimi.

…

Vítání ptačího zpěvu na blogu visí, je i v evidenci webu ČSO, někteří voláte kvůli místu srazu, všechno je dáno. Ještě to opráším:

Horní Stakory (nedaleko Kosmonos), za školou. Sraz na sedmou ranní. Druhého máje, v sobotu.

Nenáročná dopolední akce za každého počasí (doufám, že bude líp než loni). Většina z vás to už znáte. Přijďte bez zvířat, najdem si nějaká tam.

…

Jak se to jaro i letos rozběhlo! Fůra květů je ze stopek znovu pryč a ve vzduchu, tem se teď musí dít věci! Jako posledně.

Díval jsem se z okna na ulici a po trávníku šly v páru kachničky mandarinské. Že se exoty zaplňuje krajina je známo, ale že spadnou z nebe před kovárnu, to jsem nečekal.

Když ovšem mohl být v Kosmonosech před nedávnem vyfocen po cestě občerstvující se kos horský, proč ne tady tohle.

Vůbec to nechápu. Obsazenost po dalším monitoringu (19. 4.) je taková, že na každé druhé nějaký je. Ale nechápu jaký? Tedy jasné je, že jsou všichni přes dva roky věku (alespoň si nafotím spolehlivá křídla), ale co je to za ptáky?

Na dvou lokalitách jsou určitě místní, ale na ostatních zatím pro mě neznámí. Nemají kroužky ani zkušenost, radostné kroužkování.

Co přijde? Dotáhnou ještě kroužkovaní, nebo přišli o život a už nepřiletí. Vše ukáže návazný průzkum v hnízdní době.

Daří se mi u nich sledovat řadu věcí, dávám pozor na konce nekrytých ručních letek a snažím se od poznaného vyhmátnout nějakou odchylku. Zatím není, klape to až podezřele.

Sleduji tukové skóre i kloaku. Zatím jsou pohlavně klidní až na dnešního. Ten ovšem zas téměř nezpíval, jako kdyby byl v místě čerstvý.

Není mnoho pěvců v jarním slavičím prostředí, kteří by se chytali na nástrahu. Rehkové zahradní ještě nejsou, ale početně táhnou červenky. U nich se zdá, že konce nekrytých ručních letek prvního peří (kat. 2K) jsou plošným obrusem poškozeny výrazně. Takto:

Pokud by úkaz platil, bude pojistkou pro určování, protože právě červenky mají v znacích na krovkách značný nepořádek. Především ve výskytu skvrnek špice LK („tips“).

V tuto dobu začíná skrytý průtah lejsků černohlavých slavičím prostředím a ti chytat jdou. Tady je ona.

Nejde si nevzpomenout na podzimní Jeseníky, kde těchto pěvců táhnou za dobrých nocí v optimálním datu roje. Z ruských dálav dolů tak trochu stranou Pobaltským tahovým obloukem. A takhle kradmo se na jaře individuálně vracejí. Ztučnělí, s pořádným kusem cesty v křídlech a nemalým před nimi. Jistě, mohou letět i do Skandinávie, ale to taky není za rohem. Obdivuhodné. Na podzim se jich spousta pomlátí o sklo, mám informace z jedné skleněné fabriky.

Jak na ty první slavíky koukám a jak přibývají v zápisníku, troufnul bych si „po ptáčnicku“ určit stáří ještě o trochu výš, alespoň u samečků. Starý mistr je starý mistr nejen notami, právě i ve fraku. Poslední chycený takový byl.

A ještě jeden poznatek jsem učinil. Když se motyčkou rozkopou mikrotény a kelímky od jogurtu, zem pod nimi voní stejně jako jinde. Přitom překvapí, jak snaživý sanitář podzim ten hnus ještě poukrývá. Jen aby mu stačilo listí!

Je 18. 4. a právě jsem se vrátil z terénu. Jak postupně prohledávám další hnízdiště opravdu lze říct, že skoro na každém druhém už slavík je.

Jsou ale za normálních okolností potichu.

Nadpis míří k problematice slavičího vzrůstu, je tomu podobně jak u lidí. Jsou slavíci drobní i mohutní. Nepočítám křížence.

Po první nedůvěře kdysi teď se mi zdá, že měřit rýdovák je dobrá stopa. Lepší, než co jiného. Slavíci si totiž na vějíři zakládají. Budou výjimky, ale platnost znaku nebude nízká.

Samice mají rýdovací pera převážně krátká.

Tehdy mne dřív zmátlo měření v kontrolních odchytech po letech a zjištění, že hlavně u prvního peří dvouletých či jednoletých se nedá míře věřit. Optimální by bylo započítávat jen ptáky starší.

Dnešek znovu ukázal na extrém, první chycený slavík byl opravdu drobný. Kdybych ho neslyšel krátce zapět v odpovědi a kdyby bylo o týden později, mohla by to být samice. Ale není.

Co všechno definuje slavičí postavu? Křídlo, rýdovák, běhák. Ale aby ani tady nebyla věc snadná, slavík s krátkými rýdovacími pery na nízkých nohou nemusí mít nejkratší křídlo. A opačně.

Co je rutinou? Když vybírám z pod síťky slavíka a vidím, že je drobný, jako dnes u Klenice. Když před rokem chytnu jiného u Jizery a vidím, že to se jen tak nevidí. Osmasedmdesát proti pětašedesáti! Je to třináct milimetrů, ale jsou to úplně jiní slavíci!

Poznatek z odchytů: Na zpěv ještě vůbec nejdou.

Krátce jsem vyjel na několik hnízdišť a zjistil, že každé třetí je už obsazeno alespoň jedním slavíkem. Kdybych měl čas projet všechny v oblasti, poměr by byl podobný.

Letos došlo k naprosto příkladnému navracení starých ptáků, ukazuje se, se měli dobrý rok a přežili mnozí. Proběhla první, asi dost výrazná příletová vlna. Během dvou nocí je řada hnízdišť obsazena.

Večer se ještě za hlasem nevydávají, reagují jen z úkrytu, který neopouští.

Neznám jaro, kdy by takhle ti první přitáhli. Ten, kdo čeká, až sami zazpívají, může je mít už klidně doma a neví o nich. I s monitorovací přehrávkou třeba mít u těchto časných zkušenosti, jinak mohou pozorovatele snadno oklamat. Sám jsem si málem naběhl a pak tam byli dokonce dva. Kdybych nepočkal a nebyl pozorný, proškrtl bych v sešitě kolonku a jel dál. Najednou odněkud těsně nad devětsily vletěl do vrby kde jsem stál, úplně potichu. Byl jen zvědavý. Je to ještě přeci jen brzy. Ale chytil jsem ho.

Chytají se na nástrahu spontánně červenky a tam je velmi zajímavé sledovat zásoby tuku a extrémně „kulatý“ (vypnutý) hrudník. Tam to vypadá, že letí ještě daleko a mají k tomu úměrnou „fyzičku“. Je to vítaná možnost vhledu do problematiky, aby člověk nepanikařil nad převážně „bídným tukem“ časných starých slavíků.

Tak už to začalo.

Zatímco první slavík z Horního Bousova (14.4.) byl průtažný, dnes je šestnáctého a v Mnichově Hradišti už jsou na hnízdištích. Místa jsem navštívil dvě, slavíci jsou hned tři!

V Dolcích je zatím sám. Sice jsem ho rozezpíval a začal opravdu krásně na to, že tam ještě včera nebyl, ale jak mě uviděl, už pak jen hvízdal a vrčel. I letos tam jsou lišky, musí dát pozor.

Jinak tomu bylo za kamenným mostem, za řekou. Jsou tam hned dva. Podle Jizery postupují v osídlování oblasti, to je známé. Nemusí všichni, ale u dvouletých to je výzkumem ověřeno.

Oba šli chytit, kroužky neměli.

Dám fotku netradiční po hřbetě, aby kroužkovatelé viděli lemy na krycích letkách. Pozor, bývají i u staršího peří! A aby si všimli elegantních bílých okrajů zbylých letek a velmi zachovalého peří právě starých ptáků. Pěkně jsou vidět i ocasní pera. Široká, plných praporů. (Ten druhý slavík vypadal v peří podobně).

Dále si prosím všiměte v límečku „námrazového efektu“. Někteří kolegové v zahraničí na tom budují teorii o rozpoznávání samců, znak je ovšem velmi proměnlivý, věnuji se mu podle toho tipu už několik let.

Také si všiměte očního kroužku. Tady je výrazně světlý, ovšem ani tento úkaz nemá spolehlivou váhu (pro staré ptáky). Je proměnlivý.

Jsou ti první víceletí úhlední zvláště pak, posvítí-li jim do peří sluníčko. Vidíte, že i nadoční proužek je tady výrazný.

A styl odchytu, který upřednostňuji, zachovává peří pospolité, dobře identifikovatelné.

I tito slavíci od Jizery si musí dávat pozor. Lišky tady sice nejsou, ovšem do sítě mi vletěl tenhle predátor. Je pravda, že ho ptáci hlásili už pár vteřin předem, věděli o něm a „posílali si ho“ prostředím, ale tihle drobní samečkové jsou dokonalými mistry v lovu (právě) drobných ptáků.

Když vletěl do proluky, netušil vůbec, že tam přibyla síť. Při tomhle jejich kopírování terénu a překvapování kořisti rozdílem vzájemných rychlostí bohužel často hynou pod skleněnými překážkami. Nemají šanci je vyhodnotit. K smůle.

Drápy měl rudé od krve, jistě ptačí. Dal jsem mu krahujčí kroužek, a jak stoupal nad řeku, vrhly se na něj migrující vlaštovky, co se občerstvovaly nad vlnami. Byl docela rád, že zmizel.

Zjištění slavíci jsou všichni starší, loňská mláďata přilétají později, tohle jsou jejich rodičové.

Musela proběhnout v noci první tahová vlna. Ptáci včera nebyli. Dnes se obloha zatahuje, přiletí další.

Každý z těch dvou samců byl jinak tučný, jeden středně, druhý málo – spíš zbytkově. Jednou na to téma napíšu práci. Jarní tukové skóre neplatí podle používaných tabulek. U slavíků.

Dnes večer už budou všichni tři zpívat. A stejně i mnohde po oblasti.

Kolosální návrat slavíků je tedy skutečností!

Výhledově se zaměříme také na tvar křídla SO. Jak léta hledám v peří, i tady jsou velké zajímavosti. Když se to pak dá do řady k porovnání, nechce se ani věřit, že toto téma zatím specialisté neřeší.

Nabízím „čerstvý“ obrázek prvního z chycených slavíků, kde 2.RL je natolik redukovaná, že se jí vyrovná málem 6.RL.

A když už jsem vstoupil do vzduchu, nastíním zítřejší plán.

Pokud slavík na místě dnešního výskytu (14.4.) nebude, a potvrdí se tím pouze zastávka na tahu, napíšu o tom krátké pojednání.

Jinak – přichystán je webový materiál k určování věku chytaných slavíků s řadou fotografií. Jsou tam i opravdové krkolomnosti. Situace, které jste asi v peří neviděli. Na určení těžcí ptáci. Až bude spuštěno, dozvíte se.

Jedná se o podregion Dolnobousovsko a úplně přesně – o Horní Bousov.

To kdyby mi někdo řekl před týdnem, že v Horním Bousově zazpívá takhle slavík, neuvěřil bych. Dnes zásluhou pozorné kolegyně, která tam bydlí, stalo se skutečností. Sledují ti mladí manželé slavičí blog a správně rozhodli, že mne údaj bude zajímat.

Zaujal, že jsem se tam po poledni rozjel. Hned z práce.

Celou dobu člověk jezdí okolo, ale že se tam za živým plotem skrývá takový slavičí ráj, to mne nenapadlo. I když při setkání na místě pak zaznělo, že se tam slavík zastaví snad každým rokem. Já bych to klidně viděl i jako hnízdiště i když rozumím, odborník by to nepřehlédl.

Tedy podle vyjádření – nehnízdí se tam a já dodávám „zatím“.

Sám jsem tam při popolední návštěvě slavíka potvrdil, ale chytat jsem se v zahradě obával. Je ale opuštěná. Pokud by se slavík zdržel přes noc, ráno se tam podíváme. Pokud se nezdrží, půjde tím spíš o skvělý údaj o zastávce v příznivém prostředí. S touto cennou indicií se pak můžeme tázat: Jak tedy táhnou staří slavíci obecní na jaře republikou? Sám z tohoto času – a bude to možná k neuvěření – mám jediný doklad. Ony se totiž takové těžko pořizují, vědět, který slavík byl kterým, pakliže opravdu zmizel.

Pojďme si konečně vrátit ten film do úterního rána.

=Horní Bousov, před desátou ranní=

Slyšet je opakovaný kratší slavičí zpěv z protější zahrady, který vzápětí umlká.

Na základě informace přijíždím k zahradě za půlkou dne a prostředím jsem doslova omráčen. Takový ráj!

Testuji signálem a nic. Ticho. Všiml jsem si ovšem v protějším pruhu keřů mírně stranou, že prolukou spíše jen „prohoupl“ (toť pro slavičí hledání trefný termín) hnědý opeřenec „s úmyslem“, opticky „delší“, než jsou běžní ptáci daného typu prostředí (červenky, pěvušky, budníčci). A chvilku na to, kdy pták musel křovím ještě postoupit až proti mně, ozval se několikerým zahvízdnutím. Potvrzeno, ale zpívat nebude, byl jsem prozrazen. A navíc, první příletoví jen málokdy „rozbouří“ křoví. Třeba poslouchat, být pozorným.

Podtrženo – sečteno: Slavík z Horního Bousova je prvním letošním v sledované oblasti.

Je třetím evidovaným v republice. Před ním je vykázané pozorování od Hradce Králové (10. 4.) a pak od Znojma (13. 4.).

Děkuji pozorovatelům a těším se s nimi už tradičně v květnu při společné vycházce za ptačím zpěvem.

Nadto: Prověřeno dalších 12 hnízdišť v podregionu Březensko. Dvě zbavena podrostu, jinde zatím nula.