Jako mezi lidmi

Žádné komentáře u textu s názvem Jako mezi lidmi
Je 18. 4. a právě jsem se vrátil z terénu. Jak postupně prohledávám další hnízdiště opravdu lze říct, že skoro na každém druhém už slavík je.
Jsou ale za normálních okolností potichu.
Nadpis míří k problematice slavičího vzrůstu, je tomu podobně jak u lidí. Jsou slavíci drobní i mohutní. Nepočítám křížence.
Po první nedůvěře kdysi teď se mi zdá, že měřit rýdovák je dobrá stopa. Lepší, než co jiného. Slavíci si totiž na vějíři zakládají. Budou výjimky, ale platnost znaku nebude nízká.
Samice mají rýdovací pera převážně krátká.
Tehdy mne dřív zmátlo měření v kontrolních odchytech po letech a zjištění, že hlavně u prvního peří dvouletých či jednoletých se nedá míře věřit. Optimální by bylo započítávat jen ptáky starší.
Dnešek znovu ukázal na extrém, první chycený slavík byl opravdu drobný. Kdybych ho neslyšel krátce zapět v odpovědi a kdyby bylo o týden později, mohla by to být samice. Ale není.
Co všechno definuje slavičí postavu? Křídlo, rýdovák, běhák. Ale aby ani tady nebyla věc snadná, slavík s krátkými rýdovacími pery na nízkých nohou nemusí mít nejkratší křídlo. A opačně.
Co je rutinou? Když vybírám z pod síťky slavíka a vidím, že je drobný, jako dnes u Klenice. Když před rokem chytnu jiného u Jizery a vidím, že to se jen tak nevidí. Osmasedmdesát proti pětašedesáti! Je to třináct milimetrů, ale jsou to úplně jiní slavíci!
Poznatek z odchytů: Na zpěv ještě vůbec nejdou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *