Vůbec to nechápu. Obsazenost po dalším monitoringu (19. 4.) je taková, že na každé druhé nějaký je. Ale nechápu jaký? Tedy jasné je, že jsou všichni přes dva roky věku (alespoň si nafotím spolehlivá křídla), ale co je to za ptáky?
Na dvou lokalitách jsou určitě místní, ale na ostatních zatím pro mě neznámí. Nemají kroužky ani zkušenost, radostné kroužkování.
Co přijde? Dotáhnou ještě kroužkovaní, nebo přišli o život a už nepřiletí. Vše ukáže návazný průzkum v hnízdní době.
Daří se mi u nich sledovat řadu věcí, dávám pozor na konce nekrytých ručních letek a snažím se od poznaného vyhmátnout nějakou odchylku. Zatím není, klape to až podezřele.
Sleduji tukové skóre i kloaku. Zatím jsou pohlavně klidní až na dnešního. Ten ovšem zas téměř nezpíval, jako kdyby byl v místě čerstvý.
Není mnoho pěvců v jarním slavičím prostředí, kteří by se chytali na nástrahu. Rehkové zahradní ještě nejsou, ale početně táhnou červenky. U nich se zdá, že konce nekrytých ručních letek prvního peří (kat. 2K) jsou plošným obrusem poškozeny výrazně. Takto:
Pokud by úkaz platil, bude pojistkou pro určování, protože právě červenky mají v znacích na krovkách značný nepořádek. Především ve výskytu skvrnek špice LK („tips“).
V tuto dobu začíná skrytý průtah lejsků černohlavých slavičím prostředím a ti chytat jdou. Tady je ona.
Nejde si nevzpomenout na podzimní Jeseníky, kde těchto pěvců táhnou za dobrých nocí v optimálním datu roje. Z ruských dálav dolů tak trochu stranou Pobaltským tahovým obloukem. A takhle kradmo se na jaře individuálně vracejí. Ztučnělí, s pořádným kusem cesty v křídlech a nemalým před nimi. Jistě, mohou letět i do Skandinávie, ale to taky není za rohem. Obdivuhodné. Na podzim se jich spousta pomlátí o sklo, mám informace z jedné skleněné fabriky.
Jak na ty první slavíky koukám a jak přibývají v zápisníku, troufnul bych si „po ptáčnicku“ určit stáří ještě o trochu výš, alespoň u samečků. Starý mistr je starý mistr nejen notami, právě i ve fraku. Poslední chycený takový byl.
A ještě jeden poznatek jsem učinil. Když se motyčkou rozkopou mikrotény a kelímky od jogurtu, zem pod nimi voní stejně jako jinde. Přitom překvapí, jak snaživý sanitář podzim ten hnus ještě poukrývá. Jen aby mu stačilo listí!
