Odhad vyšel. Přilétají mladí.
Byl jsem v háji. V podvečer po práci a bylo to léčivé. Nádherný čas.
Konečně se tam usadil vítr, spíš odtáhl pryč a prostředí nabídlo laskavou tvář. Takhle tam chci pobývat až budu stár.
Poslyšte: Slivoně opadaly, ale nastoupily trnky. Jede to dál. Slunce dohasínalo pod bouřkovými mračny nad rachvalským hřbetem a já věděl, že přes noc se něco změnilo. Přilétli slavíci.
Jeden tam byl stranou za sběrným dvorem už dřív, toho počítat nebudeme.
Zajímá mě ten od cesty. Do včerejška tam nebyl a měl jsem o něj obavu. Dneska tam už je, viděl jsem ho a poznal. Nezpívá ještě, jenom pokřikuje.
Zato naproti se ozval trochu „zmačkaný“ popěvek a já věděl, táhnou mladí.
Pak už jsem ho fotil a kroužkoval a taky v něj vložil naději. Zpíval totiž i potmě a sděluje místu, že chce zůstat. Byla by to taková záloha.
Tak nejprve ukážu, jakou chystáme informační tabuli.
Je z tvrdého dřeva a okovaná. A taky zabetonovaná kvůli povětří. Vydržet by měla dlouho. V konci sloupu je dutina s okovaným vletovým otvorem pro modřinky a neusadil se ní nikdo jiný, než modřinky.
Tak a tady je ten slavík. Jen jsem chtěl vyfotit plošné obrusy. Trochu vidět jsou, ale bídně.
Nebyl těžký na určení, takhle kdyby vypadali všichni předroční.
…
Přišel mi obrázek slavíka od Piešťan, velké peří mu chybělo v křídlech i ocase, místy.
Rozdiskutovali jsme ten problém včetně chytání na lep na jihu u moře. Spíš to ale dělají kočky v zahradách, slavíci jsou při tahovém odpočinku docela naivní. Z Afriky to mají totiž zapomenuté. To je jako se silnicemi, našimi frekventovanými. Taky jich tam po příletu zahyne dost. Než si to nebezpečí okoukají.
