Autor: Pavel Kverek

Budík mne pobízí ven, ráno se v hloubce teprve chystá. Jestli se mám něčemu naučit ze slavičího odlétání, nemůžu vyspávat. Navíc – to napětí je velice zábavné a letní rozednívání si jsou podobná snad jen v tom, že výsledkem stojí mladičký den.

Letí opeřený předmět, síti se vyhýbá – kos to nebyl, na něj je to časné. Je totiž stále jen pološero. – A už se vrací! Ano, takhle se chovají vodní ptáci okolo pobídky v slavičích notách. Sítě jsou přesně na ně – ok větších, kapes mocných. Jdu pro něj a vím už, kým je. Tady obrázek.

Pak už je světlo, ale jen čerstvě rozprostřené. Na východě polovysoko zmizela zlatá průvodkyně, a na zadní tyči linie je v kapse objekt, který nemám úplně nakoukaný. Občas ale přiletí, když si cestu krátí loukou. Je samičkou a putuje k moři. Tedy další obrázek.

Pod poutky čekacích boxů plynou slavičí slova. Domlouvají se na hrušni mezi sebou. Pak tam je hlas, který nepatří slavíku obecnému a od té chvilky se těším. Bude-li tmavý, bude zas milo. No, ale není, i když milo se přeci jen dostavilo. V ruce mám (letos prvního) potomka rozdílných rodičů. Ovšem, z křížení až zpětného. Jistě, že člověk nepozná na sto procent, že verdikt sedí natvrdo. Bez laboratoře jsme v háji. Ale do určité míry se s obrazem před očima a zkušenostmi z let předešlých čarovat dá. Mám na tyto „vychýlence“ sehraný postup výslechu. A znovu říkám – jsou nádherní, každý jeden z nich!

A k okroužkování se dostavil konečně první dospělý slavík. Kalendářní číslo už na ně je.

Mám to tak každý rok, kdy tam prostě musím být. Odchyty slavíků už spotřebovávají v našem parku všechen noční čas, už dílem i denní. Je co obdivovat. Ptáci ze všech koutů poletují i letí. Teď spíše už letí. Proletují, chcete-li. U slavíků by to byl vele-svátek, ale třeba u takového rákosníka obecného – ti kroužky nosí. Předevčírem jsem z hliníku jistého vyčetl: SEO BIRDLIFE SPAIN. Až sem návratky dorazí, bude to zajímavé uvažování. Zrovna toto jsou badatelé, které sleduji v prostoru internetu. Jsou aktivní. Vždycky přemýšlím a porovnávám, co třeba dělám jinak, přeci jen – styl mnohých nás letitých je spíše z NDR. Neshazuji jej, jsem tak spokojen. Náměry by ve výsledku měly být v zákrytech.

Sektor pelichaniště v Slavičím háji píše mladou historii. A úspěšně. Využíván je naplno, dokonce se chytil slavík mně neznámý! Plně v procesu. Hned za maringotkou.

A jeden průšvih závěrem: zatím opravdu jsou louky bez vyhlíženého modráska. Jak to tak je, nechápu. Pořád se budeme učit, já připraven jsem. Už zvonilo. K těm nocím z nadpisu víc tedy až někdy jindy.

V mém pronásledování slavičích záhad před odletem jsou i situace, kdy by se hodila ve výsledku nula. Nula, potvrzující hypotézu. A to se včera před setměním málem povedlo. Do výjimky spadli dva slavíci, projektem již podchycení, čili – výsledek neohrožující. Mělo jít záměrem o nové ptáky. Úkoly jsou přede mne výzkumem kladeny atraktivně. Nemůžu si na nudu stěžovat.

Sleduji-li vývoj odlétání takových let v řadě, lze už místy souvislosti málem ukovat. I scénář časové osy. Až mne přitom děsí, v jakých chybách jsme prve pracovali. Třeba na horách…

K dnešní noci po pauze lze prohlásit: Byla jednou z velice obyčejných. I proto, že ostatních ptáků bylo pod průměrem podobně. Čekal jsem opak. Chřástalí klícka, alespoň ona předvedla, že vymyšleno kdysi předchůdci bylo zařízení dobře. Je spolehlivé. Mladý chřástal vodní přišel, aby označen za chvilku odletěl na druhý konec parku. Postavil jsem jej do louky a čekal, co se za těch několik týdnů života stačil naučit. K cestě na západ to stačí. Odlet byl pohotový, promyšlený.

Konečně máme vodu všude, stojí ve sníženinách i v louce. Je to příjemný pohled pro začátek srpna. Švestky modrají, na větvích těžknou. Bude k nim příznivý rok. Dnešní noc má být přes kopírák, zvědav jsem, zda i záchyt bude takový.

Že knihy a články odborné už všechno napsaly?

Tak jsme se po ránu zasmáli ze široka a můžeme vstávat! Slavičí migrace je dění neprobádané a čím víc se člověk jím zaobírá, tím více žasne. Například konec světlé fáze dne v čase jejich odlétání – ono, pokud tam člověk není s křídly natřenými rezavě a oplácaný tukem na cestu přímo mezi nimi, zjistit všechno nemůže. Ale indicie, co z dění vypadnou – to je radost. Cesta to určitě bude dál dlouhá.

Pršelo a noc byla k nechytání. Tak jsem ji nechytal. A je tu hned další otázka. V čase, který je pro odlety klíčový a vrcholí v něm vmícháno i poletování – jak vypadá taková pauza? Děje se, nebo ptáci prostě pokračují? Na každý pád déšť nasype do prostředí novou úživnost. Už bylo vše vypražené a zrovna pro slavíky výrazně „natěsno“. Chytali se ráno s běháky zatvrdlého bláta od běhání ve vysychajícím kanále. Měl jsem co čistit, pokračovat je tak dál nechat nemohu.

A chytil se kontrolou slavík tmavý, mnou předešle okroužkovaný. To už příliš nepřekvapí, prostě „dal pauzu“. Za takových situací pečlivě vážím a sleduji případné změny tukových zásob. Krom dokladu o prodlení toho asi víc ze setkání nevyždímám.

Závěrem bych rád připsal, že ne vše jde hladce. Jako v životě. Scházejí zatím vzácní modrásci, vůbec je nenacházím a kominíčky už kvetou. Mám nastudováno, že rodit se mohou v cyklech, ovšem už teď je jasné, že populace bude okrajová až slabá. Tolik jsem se těšil. Ještě však louky neprohrály. Ještě se derou ze země kytky další – a kdo ví – možná, že někde od mraveniště nějaký motýl vyleze křídla pro život vypnout. Na každý pád znovu navštívím zaniklou lokalitu „Matice“. Jako loni. A budu pozorný. Jen co se navrátí prohřátý čas.

Člověk si může přát, může oblohu proklínat, nic se nezmění. Oproti předpovědi začalo pršet dřív, už když se den stavěl na nohy. Práce bylo kolem pytlíků dost a ještě že „kancl“ má střechu. Malou, ale statečnou. Do maringotky to je odtud přes celý park, musí stačit přístřešek kousek od linií. Tam jsem sběr kroužkoval.

Vždycky se něco stane. Vzpomínám, jak přiletěl přes jezírko předloni po noci jediný rákosník obecný a měl kroužek centrály San Sebastian. Dnes vletěl do sítě před deštěm jediný a měl kroužek, co nešel pořádně ani přečíst. Oči to v pološeru vzdaly, ve světle čelovky se zas všechno lesklo, lupa se nadřela jako mezek, až všechno vyřešil obrácený dalekohled. Samička rákosníka obecného letěla z Belgie a protože určení druhu pro kvalitní znaky nebylo složité, divit se můžeme nad směrem cesty. Anebo to je jinak? Rákosník, kdesi odtud, letí tak vysoký oblouk k Gibraltaru, že vymete Belgii v tahu západním?

Začínají se ukazovat v rákosní síti modráčci, rákosník velký – ten už má roz-taženo. Ti se chytají pravidelně.

Letošní sezóna je trochu zlobivější, ptáci budou mít pro tah méně optimálních nocí. Jak to bude vypadat v praxi, uvidíme už brzy.

To nám to odsýpá, co? Červenec v háji. Jaký vlastně byl dobíhající měsíc ve Slavičím háji? Báječný.

Víte, nejde ani tak o čísla schytaného, jde o prožité. Vidět, poznat, i si zakroužkovat – to jistě.

Začal průtah slavíků tmavých, dejte pozor. Znát tak jejich původ. To bych chtěl darem. Až jednou mi dojdou myšlenky, budu už jen hádat. Kdybych měl tipnout původ těchto nádherných slavíků, bude od Dánska přes Německo po Švédsko. Teď ještě, kdyby se více kroužkovali, to by byla věc. Je to vždycky pralinka, mít tohle v síti. Je to opravdu jiný pták. S osobitou komunikací – ano, hlas je jiný. Jak čeká v pytlíku, poznáte ho předem.

Rákosí se dnes rozjelo fest. To je klasika, proto většina akcí velkoodchytových kotví právě v tomto časovém výměru. Teď to lítá. Ani ty hvězdy vypisovat nebudu, však ona se některá ozve později na kartě. Sázím opět na velkého rákosníka, to je favorit. Ty po Evropě chytat umí, hlavně „dole“ u Jadranu. A tenhle pták opravdu umí letět. Však taky vlastní dispozice. Stejně je skvostné, jak rákosí umí něco podobného zrodit, jako je rákosník velký. Když jej necháváte odletět, teprve vidíte, kým je. Znám je z horských sedel za nocí na přeletu. Plave podobně jako slavík, ale rozpoznat to od sebe jde.

Ještě sem pak dám alespoň toho slavíka, až bude chvíle.

Druhy, které jsem podle kalendáře vyhlížel, protahují parkem od dnešní noci. Mohly i dřív, ale co nevidím, nepočítám. Takže – ode dneška.

Cvrčilka zelená, rákosník velký, pěnice vlašská i slavík tmavý. Jako na povel. Zdá se ovšem, že pěvců je na cestě nějak málo. Třeba je to opravdu jenom zdání, uvidíme.

Jen sotva mne omrzí nežasnout nad milými hosty. Kde posedávali včera? Kde budou po noci další? Co s nimi bude dál, a kdy doletí do cíle?! Prohlížím je pod peřím, abych se dozvěděl přeci jen o něco víc. Nenapadá mne lepšího, než dodat: Je to fascinující!

Zvedli se k cestám i slavíci tmaví.

Pobyt slavíků u nás končí. Přeměna opeření jde do finále, ptáci se zvednou a zmizí.

Adultní slavík z dnešního rána v parku, kterému do odletu zbývá jen několik dní. Bude-li chtít, pak tedy tři.

Chtělo by o této problematice zvědět víc. Moc se mi ale nedaří. U mláďat ano, ovšem ta se chovají výrazně jinak.

Jeví se téměř neuvěřitelné při proznačenosti oblasti, že jediný výsledek na odletu dospělce nezachytím. V houštinách kde pelichali, zůstane jen odřené nepotřebné peří. Jako lze vidět ve Slavičím háji v těch nejtmavších houštinách. A začne se odměřovat dlouhý čas jejich nepřítomnosti, čekání na jaro.

I vedle v rákosí už pohyb nastal. Ano, nejeden z rákosníků má tukové zásoby vytvořené k cestě, či spíše odněkud s nim protahuje. K zpěvným rákosníkům obecně přibyli adultní dospělí obecní. Mladí od tohoto druhu ještě příliš zásob nemají. Největší aktivita je brzy po ránu, jakmile začne osychat rákosí, k poledni přechází v klid. Večer z daného tak 10 %, možná i méně. Hlavní fofr ovšem teprve přijde, přivede jej k nám srpen. To už ale opravdu bude většina ptáků cizích. S prázdninami se prostředí zklidní, ukážou se v něm více strnadi.

Chodíme se dívat i poslouchat. Pořád jsou v krajině ptáci. Byli tam včera, budou ještě určitě zítra. Pořád v rákosí všechny ty borce vidím. Kolem dokola je to stejné. Ovšem jen do doby, než člověk natáhne síť a začne kroužkovat. Blíží se chvíle, kdy pochopí, že jím sledovaní borci jsou pokaždé jiní. Ano, takto probíhá tahový odlet. A zatímco biotopy obrazy drží, modelové se na scéně mění. Když nad tou letní projekcí vydržíme, stane se, že jednoho dne, kryti průtažnými, zmizeli naši domácí. A bude po legraci. Pak listy rákosí zašumí o mladém podzimu a nám zbydou notýsky s čísly těch setkání. Byli jsme obelstěni.

I pohyby slavíků natahují rádiusy – ano, ještě se vrací, ještě ukládají. Jistě ne všichni, většina. To je výjimka, která je přítomna snad v každém nakládání s živou přírodou. Je báječné dívat se za odlétajícím slavíkem parkem napříč a potvrdit si, že opravdu ke kdovíjakým letcům nepatří. Na Afriku mu to ale stačí a v noci styl „plavmo“ není vidět. Za letu každý jeden z nich působí větší než ve skutečnosti je. Zásluhou výrazných křídel a zejména rýdováku.

Červenci dochází dech, což ovšem na odchytových místech znamená opak. Teď se to bude točit, pulsovat. Letos – musím říct – že na větší překvapení se teprve čeká. Vše běží v okoukaném standartu. Loni, i před tím, už nějaká ta senzace byla z oblohy na papíře. Třeba se nic výrazného nestane, i tak to může být. Rozšířené úkoly však na podobné nehledí. Senzace u nich neznamená nic. To je spíš k aktérovi, aby nad zážitkem roztančil tepny. Tak uvidíme. Ještě čas nějaký zbývá. Srpen je ovšem potvora, přinese právě to, co jsem před chvílí napsal. Než přijde chvíle, kdy pod linkami nesených pletiv zavládne slavičí nuda napořád.

Je to nádherné. Mimořádně nádherné, napínavé! Jsem z těch, který se stále někam otáčí, zdržuje v životě „nepostupem“, vrací. Perspektivní to není a otravuje dost hlavu. Ovšem ve výzkumu, tam to je opravdu žádoucí. Tolik let jdu se slavíky v otázkách, tolik pořád nevím! To myslím docela vážně a je to sdělení k těm, kdo by si myslel, že jsem pozbyl pokory. Mám jí většinou víc než ostatní. A tak mohu i teď narovinu mluvit o zdi, před kterou doputuji při nejednom nakládání s tématem. Ona je stejná, prostě dál nevidím, kdybych se rozkrájel. Zatím. Ale protože opravdu umím s časem hazardovat a utrácet hodinu za hodinou hledáním skuliny, buď najdu, nebo nakonec přelezu. Jednou.

Takto přibližně mohu definovat svoji ornitologickou práci zvolna se završujícího půlstoletí. Pořád mne to však baví a visím v jistotě, že jednou limit přejedu. Je to podobně třeba s biometrikou. Tisíce náměrů z tisíců slavičích těl – má to dál ještě smysl dokola opisovat? Jeden by se až divil, k extrémům dochází i v tomto čase. Navíc jde o povinnost na kroužkovací seznam. Stejně tak dávno o určitou rutinu. Jenom si stále víc hlídám, aby vše bylo předpisově, jako bych opravdu pomáhal ve směně alpského sedla před zraky tamních profíků. Jako bych čekal, že jednou video vyjde i zpod bousovských švestek. Třeba.

Dneska jde déšť. Zatáhl jsem to, jako se o jihozápadu před chvílí zatáhl obzor. Mohl bych napsat, jak za podobných stavů funguje noční slavičí poletování – jestli vůbec, ale spíše se zaměřím na tu vodu.

Je zvláštní, jak o pár metrů k nám nedoteče. Posledně jsem to po kanále vystopoval. Rybník nad námi schlastne většinu, a co by steklo níž, nedoteče. Zem stačila vyhládnout. Po lijácích ale nevolám, to radši ať jsem v blátě. Teď věřím v léto, v noci jaké znám. Sice někdy o mlze, ale to odchyt nenuluje. Musí se kapky oklepávat, protože jinak jsou sítě jako pěst na oko. I v šeru. Nazítří voda končí a noc měla sednout. Míříme k přelomu prázdnin, a to voní dálkami už i pro slavíky. Rok na jejich hnízdění tady mizerný nebyl. To už jde číst. Záleží dál, jak dobře dokážou letět. Jak do nich foukám, kondice mají výborné – a to nečernají bezinky!

Čemu všemu v nadpise zmíněná zeď brání – je toho dost. Nejeden otazník jsem přivezl z chytání z hor, a ani dole pod kopci řešení nemám. Ale každou chvíli po okružních drahách souvislostí mne k zábraně hlava přivede. Není ovšem právě stav tento, vědeckým experimentováním?