Slavičí setkávání

Žádné komentáře u textu s názvem Slavičí setkávání
Jak jsem v diskusi napsal, přiblížím vám teď chvíle příletu samic do samci čerstvě obhajovaných teritorií.
Je duben, jeho III. dekáda, někdy za její polovinou, jinými slovy, před koncem měsíce. Neskutečný čas.
Prostředí jsou už v běhu (lepší slovo mne nenapadá). Samci, kteří přilétli mezi prvními, už zpívají i v noci, vědí, že se to vyplatí. Mají v okrsku několik pódií která mění a z nich přitom hlídkují.
Samice jsou v příletu tiché, ale zpěv je okamžitě zaujal a dál přitahuje.
Trefil jsem to odchytem před lety přímo na minutu. Byla chvilka po ránu a na dohled sítě jsem zrovna vážil kontrolou chyceného slavíka. Pustil jsem ho a on se hned za mými zády rozezpíval. Tence jsem to dění podkreslil šotem a viděl, jak z druhé strany střemchovým podrostem topolového háje (ještě průhledného) těsně nad zemí, jen kratičkými přelety, postupuje ke zdroji slavík. V tichosti, ze zaujetí. Ovladačem jsem stopnul produkci a díval se po něm, naplácnutý kabátem v hrubé kůře. Slavík dál přískoky hledal zdroj, bylo ticho, protože samec v místě zmlkl. Slavík přede mnou byl „kulaťoučký“ a působil líně. Přidal jsem jednu umělou strofu a on aktivně popolétl nizoučce až vířil listí, do spodní kapsy sítě. Kontrolou kroužku jsem věděl, že se tak v místě sešel pár z loňska. A myslím, že jsem byl u toho přesně v tu chvíli. Měl jsem jejich čísla kroužků, biometrické údaje, od samice i dvě klíšťata v lihu pro determinaci a vyšetření na borélie. A dál pak už, jako bych tam nebyl. Jak jsem ji pustil po zvážení, laxně odskočila pod keř a z druhé strany už byl u ní zpěvák! Začala v hrabance sbírat potravu, on ji provázel a velmi, velmi tiše se rozezpíval. Jen pro ni. Křídla měl svěšená, ocásek chvílemi do vějíře. Vypadalo to, jako by ho vyhladovělá nevnímala, on však věděl své.
Když kvíčaly nad hlavou spustily kravál kvůli kalousovi, kteří tam hnízdí v stračích hnízdech a chtěly ho trusem zohyzdit jak umí jen ony, slavíci se přesunuli jinam. Když jsem si zážitek odnášel do auta, zjistil jsem, že není zadarmo. Jak byli ti drozdi v ráži, vzali to z jedné vody načisto!
No ale, kde to člověk zažije…
V dalších chvílích slavičího setkávání už vše běží podle zažitých scénářů.
Samec samici hlídá před jinými, jsou-li na okolí tací, provází ji po hnízdišti, chvílemi zpívá. Následující noci pak už pevně koncertuje, zadaná samice se rychle začíná starat o hnízdo. Vybere místo a chystá se stavět. On ji hlídá a zpívá. Samice si tento „bezprostřední zápřah“ mohou dovolit, zjistil jsem totiž, že z poslední tahové zastávky jsou vykrmené a vysoce tučné. Samci povětšinou v takové kondici nepřilétají, zásoby mají „spáleny“ dočista, snad je to tím, že spěchají a pobyt v zastávkách blíže hnízdišti zkracují na minimum. Zbytné z nich vynechávají, jak vypověděly přístroje o slavičím návratu z projektu kolegů v Bulharsku, Francii a Itálii. Některé totiž (konečně) vydržely i cestu zpět a schéma postupu zapsaly.
Já tady mohu ukázat, jak taková samička vypadá v čase příletu.
Jen poznamenám k obrázku, peří je pouze navlhčeno a rozhrnuto pro účel vyfotografování. Mimochodem pro ty, kteří to nemohou vědět, právě tyto partie těla si samičky záhy vyškubávají pro vznik „hnízdní nažiny“. Proto, aby mohly zárodky ve vajíčkách teplem těla začít inkubovat. A tak trochu i pro nás, abychom mohli právě podle tohoto znaku stanovit pohlaví jinak téměř neodlišitelných slavíků obecných.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

css.php