Nejde jen o slavíky, jde i o pěvce jiné. Takový úprk k jihu, který se odbyl přes čihadlo Slavičí háj, bývá vzpomínkami na dlouho.
První slavík tmavý přišel z noci a naznačil, co může za vším být. Ještě z noci dále rákosníci velcí a nad stokou v kapsičce modrák. To už zavání jízdou. Pokud šlo podobné v celorepublikovém prostoru, budou slavíci pryč co nevidět. Nejspíše jen sotva si dokážeme jejich migrační kvap představit zejména, táhnou-li mezi nimi zkušení ptáci. Ti umí Evropu od shora opravdu svižně.
V slavičím hloučku byl i hybridní jedinec, konečně letos první. Jindy se ukáže dřív. Byl to ovšem slavík nikoli z přímého křížení, ale z následného mixu. Poznají se ale ti ptáci s určitou zkušeností. Jsou vážně jiní. Zejména, když je možnost brát jednoho za druhým. Pak takový – jak říkám – v ruce „přidrhne“. A měření v závěru dýchne na razítko.
