Nejde ani tak o čísla pochytaných ptáků či slavíků, jde o letní obrazy nejvyšších kvalit. Hvězdy padají jako vysílené, co viset už vážně nesvedou, táhnoucí ptáci – považte – jsou i tady, v rámu Polabí, vidět za noci při čelovce! To je neskutečnost přinejmenším úplně nečekaná. A dnes to bude výsmah´, ani do spacáku nepolezu – ba, ani nepůjdu spát! Leda, že bych byl hlupákem.
Váhám, chci se držet zavedeného scénáře, ale možná, až přijede kempovat naše dětská pětka, že zkusím do noci přidat přehrávkou lelka. Zalelkovat.
Chytací akce už vidí pomalu do nádraží, v září zamíří v depo. Snažím se poprat se slavíkem tmavým, úkol vydaný předem. Naštěstí studijní materiál přilétá. Potřebuji adultní ptáky, mladí neřeknou nic, to by bylo jen takové kroužkování. K mému potěšení se tu a tam ukáže v čekacích boxech i starší slavík obecný, to je panečku docela jiný outfit!
Přiletěl slavík už/až za světla, jako poslední. To často bývají tací, co už pobrali někde zkušenost. Ohlédnu-li se do historie, snad úplně vždycky to podobně bylo, i kolegové mluvili stejně. Často takový mazák přišel do leče až „na ticho“. Jenom se ubezpečit, že jde o stejné, co zná. A byl to on, zkušený: N.Museum Praha NA 24101. Nejspíše bude někde odtud z okolí, ovšem i takový výsledek váží sakramentsky dost. K látání síta představ.
Oslavovaná noc začala takto: nahoře rogalista, vpravo od něho a níže slunce, a ke všemu do scény vjíždí lokální „Dráha“ na Sobotku a dál.
