Sledované hnízdiště v našem parku má několik dní po změně. Mladí zmizeli. Říká se tomu v ornitologii rozpad rodiny.
Najednou se juvenilní potomek vzdálí víc, než jsou rodiče či jeden z nich schopni obsloužit – a – začalo vzdalování. Nyní se ještě zhruba měsíc mohou někdo s někým potkat, pak už bude jinak. My ale nevíme třeba, jak to mají na první své cestě sourozenci, často se zdá, že mezi nachytanými po noci jisté vztahy existují. Jako by v čekacích boxech tu a tam skončili tací, co se znají. Pro tyto důkazy bych musel znovu přejít na značení sourozenců v hnízdech, tu kartu už jsem však odložil.
Mladí se k pohybu po krajině vydávají už v kropenatém šatě hned, jak doroste velké peří.
Zejména po ránu sletují do volných prostranství za potravou, kterou si vyhlédli z křoví. Na dálku jsou od adultů k nerozeznání, vystupování je přísně slavičí. V tomto oddíle věku dochází k značným ztrátám na životech, jednak pro všudypřítomné kočky a také pod koly aut při sotva nadzemním přeletování. Doprovodné křoviny liniových staveb jsou pro slavíky značně atraktivní, splňují z představ vše – úkryt, hmyz, ovoce. Čím dál častěji „potulkář“ vzhlíží za dnem k tmavnoucí obloze, aby zanedlouho do takové prvně vletěl.
Začnou prázdniny, třeba nachystat čihadlo.
