Hledání fotky je nesnadné. Je jich ohromné množství v sezónách a jsem teprve v roce patnáct. Uvidíme, jak vše půjde dál, možná jsem měl opravdu velké oči.
Pojďme ale k obrázku, který jsem vylovil a můžeme k němu pohovořit.
Tento jedinec zaujme z několika úhlů. Předně, má tmavý až černý zobák, což se často nestává. Ve Španělsku píší, že tací jsou staří – možná tento ano, ale dojem neplatí. Nicméně, tady jeden takový je. Pak je hned třeba poznamenat, že slavík je v procesu, působí tedy šatem „flekatě“. Dále je znatelný šedý límeček, což ovšem (občas zmiňované) jako znak čehokoli neplatí. Úkazu se též říká námrazový efekt. No, dále pohledem na krovky, které jsou v řadě nad velkými, jsou zajímavé světlé lemy (lépe vidět na fotce jiné, kterou jsem nepověsil). Konečně pozoruhodnost největší – protažený a poměrně světlý nadoční proužek, začínající v podstatě nad zobákem. Mám ovšem pocit, že pořád nejde o hledaného slavíka. Nicméně, z tisíců exemplářů tento nadočním proužkem zaujme. Jedinec byl i v horní rovině dvou hlavních náměrů. Nevím však, zda nevyvolávám úžas za každou cenu. Budu ještě pokračovat do současných ročníků a uvidíme.
Při hledání jsem objevil jiné slavíky, které stálo zato zvěčnit. Z let, kdy jsme o proměnlivosti věděli skutečně pouze okrajově. Největším nepřítelem rázných přiřazení někam je fenomén zpětného křížení mezi oběma hnědými druhy. Ale ano, ať si báječné téma některé tajnosti dál ponechá.
…………………………………………………………………………………………………………
Krajinu čeká poctivá zkouška na jaro. Teploty budou na opatrnější opalování, co to vyvede se sněženkami, lze už dohlédnout. V Slavičím háji mají poupata, půjdou do krásy. Co den se stavují v loukách jeřábi popelaví, asi je dovedou stáhnout ti dva, co máme přes zimu. Jsou to úžasné chvíle. A pokračuje pospolité nocování kvíčal, přibyli dva špačci. První. U nás ovšem nehnízdí, pokud vím.
Za měsíc bychom měli mít doma modráčky, možná se ukáže i ten z ostrova Korsika, pokud úspěšně přezimoval. Je tříletý. Slati jsou bez přehánění nádherné. Plné vody – a tím, že jsem je o pozdním podzimu z dvou třetin vysekal, voda je vidět zdálky. A vím, že vydrží, i když prý březen má stanout sušším. Nejnižší část parku umí vodu podržet do pozdního jara. I proto tam modráčky máme.
Dny tam nyní patří šplhavcům, jako všude po republice. Oni prostě nevydrží čekat, bubnují, pokřikují. V zimě hostíme i pěnkavy, na ty jsem tady zapomínal. V hnízdní době jsou ovšem vzácné. Takový to byl běžný druh.
A ještě docela odjinud: skokani hnědí už v potoce jsou vidět. Jaro i letos přijde!
