Do květnaté louky můžeme vstupovat jen my, kteří ji modelujeme. Ale překvapení se koná právě tam. Z cesty to moc vidět není, působí rozkveteně, ale je to jen rám živého obrazu. Zabrodí-li člověk plochou, vidí před sebou učebnici stanovištních nároků. Kde byla půda ztvrdlá při setí a nebylo osivo čím přisypat, ujaly se plevely jiné, než v místech úrodnějších. Květin ovšem v tomto čase již ohromná paleta a opravdu přes východní hřbet Rachval k Markvarticím vzkazuji:“Jste odborníky na svém místě a dobře vám naslouchat„. Doporučený výběr i provedení sedlo dokonale a krajina pod bubnem může začít tak nějak odpočívat. Myslím, že zaslouží. Až budou příští rok na jaře znovu za kopcem pořádat Českou květnici, zajeďte zmíněné užít a dopochopit.
Prostředí vzalo za uši zajíce a do posledního usídlilo v ochutnávkovém ráji. Radost z toho kdovíjakou nemáme, vybírají kytky dle ještě nezapomenutých chutí a okusují před rozkvětem. Mlátit je za to nebudu, uši bych jim však vytahal.
Současné dny s vysokým slunečním svitem ukázaly, kolik lze přilákat motýlů. A je to jako s dobou vykvetení kytek – všeho do času! Vysoká škola návaznosti. Ve dne, večer, v noci. Za hmyzem se nastěhovaly ještěrky na výslunná stanoviště. A abych nezapomněl, všude vůní hromady. Ony jsou jemné, není to tak, že byste spadli na obličej, ale vanou zlehka. Zejména pak, přichází-li večer a sluneční žár polevuje. Některé zavírají výlohy před nocí, jiné se těší až rolety spadnou. Všechno se topí v obyčejnosti, fungujícím samospádu. A já mohu ze stránek číst, z všeho ochutnávat. Upřímně – mnoho jsem o tom nevěděl, to až teď v roli rolníka pobírám rozum. Chápu dar vody ze srážek, uvolí-li se k místu dorazit. Nevěřili byste, jak padá do rozpukaných rýh zemské skořepiny. A co přichází potom. Obyčejné fungování krajiny? Ano, i ne. Dávno jsme se na ni vykašlali. Nenasloucháme, nečteme, nechceme, neumíme. Pak si hned člověk považuje chytřejších, protože tací i po Česku jsou. Každý jeden vypadá spokojený. Ano, přinejmenším mají vše srovnáno k sobě. Chtěl bych k nim patřit, cestu jsem – zdá se – našel. Věřte, radost si v místech došla pro jméno! Za chvilku odjíždím makat, i do školy.
Sléz je focen v sousedství, v sektoru číslo jedna. V louce pro motýly je ovšem zastoupen též.
