Myslím, že ano. Poté, co dorazili hnízdit zpěvní rákosníci, se už čekalo pouze na hrdličku divokou, zdali se k centrální cestě Slavičího háje ještě i letos dokáže vrátit. Chyběl by nám její hlas, upomínající na dávnou atmosféru okolo Máchova Máje. Člověk by o ni nemusel obavy mít, kdyby se do ni na mnoha místech nestřílelo. Dojde ta zvrácenost nejspíš až k vyhubení.
Včera jsem ji v místě uslyšel a snad i zahnízdí, zdali se sejdou. K máji to opravdu patří a i my jsme tak uvyklí. Hned vedle hnízdí hřivnáč, možná na sebe uvidí. Jde letos o dobré návraty..
…………………………………………………………………………………………………………………
Vyšel Ptačí svět a své řádky v něm pobrali také slavíci. Autorovi děkuji, jsou osvěžující. Časopis se mi líbí, česká ornitologie má v něm reprezentanta jak víno! Někteří ze společnosti vystoupili, já ji mám rád a jistě ne proto, že mi kdysi „pověsila metál“. Kdyby nade mnou v rámečku na zdi tady nevisel, vztah by nebyl jiný.
Pro toho, kdo se nikdy nedostane na cestu alejí k Horce a nezažije Poeziomat, dám nyní alespoň poslední oddíl „ptačího“ vstupu:
„Kdybych jmenoval všechny další opeřence, ze sov třeba kalouse ušatého, z dravců pak tažného včelojeda, lejsky nebo lelka lesního a ze sadů hrdličku zahradní, třeba byste mi to už ani nevěřili. Máte-li ovšem čas, zkuste na vycházce pohledat sami. Chtěl jsem jen tímto polovýčtem ujistit, že i koukání kde co lítá, může být o radosti – a nejen to! O hrdosti. Že pořád můžeme obdivovat. Že je čemu naslouchat, k čemu přivonět. Že i naše krajina před rájem – takovým menším, pak tedy spíše „rájíčkem“, může přeci jen být. Takovým kapesním, který můžeme nosit pořád při sobě. A kdo má kapsy snad plné, nechť si jej uloží do srdce. Já už to tak mám půl století, co zdejší krajinou chodím za slavíky.
Šťastné kroky po Horce a i ty k domovu! Ať si sem můžete brzy vyšlápnout znovu.
