Chce to čas a píli. V létě vstávat do nocí, na jaře pak chodit schytávat slavičí krajinu. Ale sílící vhled do problematiky opravdu stojí za to. Podobné „koláče“ opravdu bez práce nepoberete. Po hybridizaci je to nyní pro mne hlavní náplň činnosti.
Dohledaný slavík – samička z nočních odchytů loňska.
Druh je v oblasti v současnosti na nejvyšším stavu od kraje 80. let, co jej sleduji. A s chutí opět sahám pro superlativ – neskutečné! Předpovědět takovou věc nešlo, ale chodí se mezi keři příjemně. Takový Dolní Bousov je po včerejší vizitě slavíků vrchovatý a může se stát, že hranice rozšíření povolí a půjde víc k horám. Tam ale by slavík obecný muset slevovat opravdu hodně. Krajina počínaje Českým rájem je docela jiná, nevhodná. A k horám jizerským směrem do kopců? To samé! Naučil jsem se ovšem i opatrnosti a „nikdy neříkej nikdy!“ držím raději v šuplíku.
A když jsem zmínil město na Klenici, někdy sem pověsím obraz z odchytů kolem vlakového nádraží. Stojí za zpracování.
Kdo posíláte zpěvy na určení, slavíky tmavé, případně z toho vzešlé, prosím, překlápějte krom osobní radosti i na Avif – pozorovací web. Ať se o vaší klice ví, a ať má zástih kotvu pro jiné.
Napršelo, to jsem si přál. Puklinami voda zatekla do „podlahy“ parku, jen to zasyčelo. Až měla v jeden moment dokonce rysy plovoucí podlahy, v nejvěrnějším slova smyslu. Létají k nám početně špačci, přestože v místě nehnízdí. Člověk by z minula myslel, že je čas třešní, ale trošku jsme se mýlili za stavu, kdy jsou větve prázdné. Vidíte v názorových rotacích člověk páchá chyby.
Pokud vás slavičí stránka drží či vrací do nálady, vězte, lepšího si pro dny na šňůrách nejde už přát.
