Je to kumšt i náhoda, dostat se v terénu do jejich blízkosti. Řadu let již slavičí hnízdní dobu sleduji bez hledání hnízd, přehled lze získat jinak. I o tišších polovičkách z páru. Databáze kroužkovací stanice je na sledované slavice chudá, neví se o nich zdaleka tolik, kolik o zpěvácích. No, a má-li být vhled do problematiky celistvější, my takové bádat potřebujeme. Ona totiž možnost rozpoznání, kdo je on – a která ona, netrvá dlouho. Ano, pohlavní dvojtvárnost slavíkům chybí. Tedy v ošacení. Jedině potřeba hnízdit možnost nabízí, od zasednutí na snůšku až po zarůstání hnízdní nažiny zpět. Cenné týdny, kdy v ruce při německém držení odchycence najednou cítíte teplo do dlaně. Ano, máte chycenou mámu od rodiny. Pak nesmíte váhat a několik vteřin kroužkování prohnat smysly a přepsat uviděné.
Výše zmíněné je střípkem poznávání. Školy, co člověka baví a ze všech nejvíc i naplňuje. Už jsem to tady psal několikrát, hrnu se do třídy včas ještě před zvoněním, abych obsadil přední lavici. Než příroda mávne rákoskou ku ztišení a téma otevře. Přestávky k svačině nevyužívám, polykám za nich naprázdno. Jako tomu bylo včera i za stavu, kdy o tomto čase slavíci chytat příliš nejdou. Po několika technických machinacích, jež jsou potřebné, najednou v síti. Ta, s holým břichem! Odněkud znedaleka, tady u studánky, na svazích rohatských Hor. A pak – další rezavý pěvec, protože poučka: „Slavíků je na lokalitě většinou víc, než si myslíš!“ opravdu platí. A lze ji už navíc dnes výrazně ukonkrétnit, i tudy můj čas nad tématem prošel.
Specializování je ohromný vynález k těm, kteří vládnou houževnatostí a zájmem v nejvyšším definovatelném pojetí.
A ještě pár slov k potěšení: Vypadá to, že kosatec sibiřský v parku našel domov poté, co kdysi dávno jeho lokalita zašla. Vyrvaný kořen pluhem jsem sebral tehdy v poli za souvratí a držel doma v zahradě, kde se však trápil až vyslábl. Po prvním pobytu ve správné louce se konečně jeví živ a též zdráv. Obrázek zde.
