Nakonec z toho mám zážitek z velkých. Včera jsem to moc neřešil, prostě je léto, tak jsou. Ale ono tomu je jinak a nad nepozorností jsem se bavil, i sobě domlouval. K polepšení.
Dny jdou učebnicové z babího léta a krajina se třepotavě bělá. Ano, jsme svědky monstrózního přesunu bělásků řepových, oni migrovat umí.
Až dnes jsem si všiml, že všichni mají jeden směr a z něj se nevrací. Tak jako jsem jednoho jara viděl babočky bodlákové, které jsou ovšem v přesunu svižnější.
Nádherná Formanka – stromů, jaké jen člověka mohou napadnout, vedle do kopce čerstvě povláčený lán…
Za blízký horizont motýli nemohli vidět, ale stálo v něm slunce. Utahaní, občerstvovaní po kytkách úhoru, vlétali do oranice. Pochopení jedinečnosti mne posadilo k patě směrovky. Po chvilce jsem v nadšení, znovu jsem si od přírody tolik zasloužil. A bude to nadlouho. Podobné příležitosti jen tak nepouštím z ruky. Vidím jednoho se zdeformovanými křídly z poškozené kukly. Letí všelijak, častěji odpočívá, ale postupuje. Pro něj je jižní slunce o hodně dál, ale bude se s osudem rvát!
V poli posedávají někteří, aby zahnali krizi. Slzy u jediného nevidím.
Vítr od jihu postup brzdí, ač není silný. Jde spíš o prohřátý průvan. Včera jsem divadlo pro spěch nepobral, nebo jsem potřeboval uvidět tu jalovou pláň. Jednosměrně. Znám jejich pohyby z hor, ale pod kopci jsem je podobně nikdy neviděl. Cestují oni i ony. Kresba křídel o tom vypráví. Když člověk pochopí příležitost, najednou je umím najít i v lese. Pod korunami stromů, a to je opravdu síla. Férový plakát vitality. Přemýšlím nad jejich hlavou, kde tam tu mapu Evropy asi tak mají rozloženou..
Dostal jsem po dvoudenní lekci, ale nakonec odnáším, kolik jsem jenom dokázal pobrat.
