Ohromnou školou jsou noční odchyty slavíků i přesto, že dávno nelíčím prvním rokem.
Šly bouřky před půlnocí a nebyly mazlivé. Přešly půlnoc a doznívaly. V srpnu bych žádný plán neměl, takové události noční pohyby táhnoucích slavíků zbrzdí, přetrhají, znemožní. Nic bych neočekával. Úvod „sezóny“ ale postihuje ptáky oblastní a mladé. Těm v lokálních pohybech podobné nevadí, nikam doletět neplánovali, nikam se nechystali. Jen „ukládají“ a „zapisují“. Pro jaro. Výsledek nad sítěmi byl ten, že prostě slavíci byli a už se těším, kde některé – mnohé(?) – najdu příští rok usazené.
A byla hezká i další věc.. První nachytaní obsadili komfortní vaky s černobílými proužky a podlahou, zbylí museli do pytlíků po kuličkách. Při kroužkování pak bylo úsměvně podezřelé, jak náměry tělesných dispozic byly jiné u časných, a jiné u později dochytaných, často získaných „na ticho“. K odlišování pohlaví rázem napovězeno z možného nejvíc.
Večer před nocí se konečně podařilo kontrolou najít jednoho prodleného z noci předchozí, vypuštěného ráno. Zaznamenán byl u něho i zajímavý nárůst hmotnosti. Každá šance má cenu ve využití.
Z rákosí byla okroužkována první cvrčilka slavíková a nemůže být výraznějšího sdělení – že už to frčí. Zpěvní rákosníci obou věkových dimenzí to opět rozjeli. Ano, chytání pro kroužkování naučit umí. Pozoruhodnost za pozoruhodností využívá Slavičího háje pro transfer někam. A stalo se ráno, že jezírko s nízkou hladinou zlákalo z oblohy vodouše bahenního. Když mne viděl na dotek pod sebou během přistávacího manévru, z vyhrknutím v hlase nápad přehodnotil. Táhne se krajinami a kdo musí u toho být, je.
Fotograf ze mne nebude ovšem nikdy. Černý čáp nad hájem.
