Všichni slavíci a následně pochytaní rákosníci, budníček, ťuhýk a krutihlav byli dávno už znovu na křídlech, když se v síti objevilo překvapení. Samička vrabce domácího.
Je čas, kdy ptáci budou v pohybu. Někteří v dálkovém, jiní s cíli středně dlouhými, zbývající v nakročeních za humna. Všude to lítá. V noci to samé.
Znovu vybírám ze sítí jedince s prve vytrženými a nyní dorůstajícími ocasními pery, poslední byla samička rákosníka obecného. Jdou jim po životech, to je jasné. Jako oni vnáší děs do očí hmyzu, podobně sami jsou v hledáčku predátorů. Co „peří“ v ruce, to jasný příběh.
Noc byla tentokrát výběrová. Rosy, ani ne na boty, středně teplo. Je krásným pravidlem, když letos chytám paralelně svodnici s třtinou, jak rozdílné aktivity kol sítí jsou. Nejčasnější čas předranní patří v keřích slavíkům. Pak pauza ani ne na kafe pod jívou a v houští po slavících skáčí první pěnice. A taky rákosník, ten mazaný, co nechce čekat na oschnutí třtiny u potoka. Pak teprve začnou v rákosí na kanále houpat sítí opeřenci příznační – rákosníci a strnadi rákosní. Všechno ale teprve nastoupá, to dávno vím. Teď běží o slabě zahřívací kolo. I krutihlavové přidají v počtech, potáhnou také dospělí. V odchytech jsou i dva budníčci menší, je jich opravdu málo, i když jasně vím – mají čas.
Navečer pojedu dřív a budu látat děravost kapes. Síťových.
