Večer jsem si myslel, že se zastaví. Byla zatím sice jen testovací, ale sítě vyzradila.
V noci se chytil starý ťuhýk, viděl jsem ho sletět z oblohy přímo do sítě. Překvapivé to není, občas se tak chytají. A ráno, jakmile přestanou slavíci – pět minut čas na výměnu kroužků – a začne to vedle na kanále. Dva druhy táhnou už několik dní. Zpěvný rákosník a proužkovaný. Vždy se přichytí alespoň jeden rákosník velký a mezi stromy po oschnutí byla první pěnice slavíková.
Pěkný moment rozdílu v krycích krovkách u per, měněných v částečném pelichání (uprostřed fotografie).
A zde nešťastník, který přišel o část pokryvu křídla při útoku predátora (v levé části snímku).
Měl spíše ovšem štěstí. Někdy útočník „promáchne“. Možná pomohla i figura slavíka, byl z velkých. Měl tak víc síly vyškubnout se. Za deset dní se díra opraví a zůstane zkušenost.
Jsem nastaven jako pozorovací typ, moc mne dění baví i fascinuje. Dokázal bych v pruhu rákosiny mezi loukami vyžnout místo metr na metr a sednout na židli do koridoru na pár hodin. Jen tak, s uvažováním. Všímat si všeho, co stěhování formuje v čase i místě.
Děje se už dost dnů veliká věc, jejímž výsledkem bude srpnové poloprázdno. Některé druhy prostě už nebudou. Tak, jako dávno chybí kukačky. Je to síla a křídla dostávají znovu příležitost jaksepatří letět.
