Nadmíru jsem s posledním modelem spokojen. Slavíci z nich jsou konečně krásní.
Slunce prolezlo kopřivami ke stolku, kde pokuřovalo kafe. Doběr z noci končí, chytat začne síť v rákosině. Oschlo, a začíná se hýbat.
Zdá se, že slavíci do noci začínají konečně vstupovat na přelety. Mizí u nich kropenatost, převládají klasičtí. Vpravit se po roce do odlišného stylu kroužkování pěvců není nijak složité, vše běží. Uvidíme také, co odchyt večerní.
A rákosí při vodoteči se jenom klepe. Rákosní společenstvo pěvců přeskakuje z brčka na brčko při hledání potravy a po chvíli už lze říci, že obraz se zatím nemění, naprosto vládnou oba dříve zmíněné druhy. Ale práce s nimi je zajímavá. Dopřávám si letos rozšíření záběru rád. Chytání na jednu rákosní síť lze zvládnout dvěma rukama, až tah zesílí, nepůjde to. V síti skončila adultní samice rákosníka velkého a tuk na cestu drží ukázkový. Jeden skandinávský projekt poodkryl, jak to na cestách mají velcí rákosníci. A já k dotčené okroužkováním připojuji svoji zvědavost. Pak už na poměrně nepěkném peří odlétá a člověk žasne nad ptačím zjevem v třtině.
Děkuji za nocí, i k sítím byla přátelská.
