Protože na čihadle bývá dost času k přemýšlení a podnětů chodí málem po vteřinách, včera se jeden naplnil.
V parku jsou v travinách vysoké stavby mravenců, až by jeden hubu k nim pádem vpíchl. Přesně takové prostředí travnatých sadů miluje krutihlav. „A už by mohli letět“, říkám si, když znovu zakopávám. – Nu, a jen maličkou chvíli, a v síti za jezírkem je kapsou zachycen! Jo jo. Tady stačí si přát!
Šel jsem lukami s aparátem, slunce se právě loučilo. Počítal jsem druhy motýlů a pak to zkusil znovu víc po západu. Na jiné, podvečerní. Tady tak v noci u plátna rozsvítit! Prostředí čisté, bez chemie, listy klíče by jen šustily. Ty louky jsou prostě nádherné. Kvete, co si vymyslíte, teď převládá sléz a starček přímětník. Motoráček celý den k Sobotce převáží vzduch, musím jej užít, než ho z kolejí pro nerentabilnost sundají. Je v barvách, jakou přidávala Jawa k motorkám.
Pak zkouším „čistit“ prostředí před nocí – a jeden vzadu je! Letos nejmladší. Ale hmotnost pořádná. Koukal jsem třikrát.
Fotkami bych mohl vytapetovat. A to jde o kratičkou vycházku loukou.
Jo, a ten dudek u nás nějak drží.
