Stojí nás tady zase už pořádná řada. Léto obdarovává. A předběhly mne, mám takový pocit, maliníky. Chtějí mít nabídku, než půjdou pěnice k jihu. A taky se to kolem pořádně hýbe. I slavík se ozval – vím, chodí tam každoročně, ale představená síť v ústí od Piváku na něj prostě nemá. Pelichací proces už mu nedopočítám. Beru z ní zelenou žlunu, letěla na mravence. Je mladá a místní. Pak slyším zepředu, že na každého i letos vyjde, ať bez paniky. Mám lístky tři, i za kolegy. Jsou na překvapení. Sobotní obloha hoří a neděle má být k nepřežití. Ono nějak bude, možná, že zase kecají. (Kecali).
Ten večer včera jsem do sítí začal pozvolna hrát. Slunce ztratilo údernost a kus za hřbitovem zalezlo pod zem. A pak byl tady! Zničeho nic naspodu sítě a já už znovu čtu z peří. Z toho, co se někde nedávno krčilo v hnízdě pro přežití. Někde nedaleko.
Svírám v ruce ty poukazy k překvapením a nemyslím, že přišel čas. Toto se přeci odhadnout dalo, je patnáctého. Denní světlo se klidí od háje a v síti příčné, na kterou nově opravdu sázím, je při dně vrby nález číslo dvě. A to už se konečně divím nahlas. Tak už to začalo, to zase bude! Starý slavík, co mu čtyři dny zbývají do odletu podle pelichání – a úplně bez kroužku! Všechny je mám odtud pod čísly, kromě mláďat. Vysvětlení záhady může mít podoby dvě. Třeba to jednou rozhodnu. Senzace vtrhla hned zkraje na stanici..
Letěl dudek, úplně první odtud. Pochop rákosní prohlíží pšenici, co život už sčítá na hodiny. Vodouši šedí sedli do mělčin a neskutečnost přijímá konkrétní tvar. Kdo nemá rád přírodu, měl by jít život vrátit. Planeta nás tím učí šetrnosti, ohledům. Vy, i já, se ani nepohnete za páteřní cestou. Takový obraz se ze zdi prostě nesundává!
Pak už je noc, úplně světlá a s výrazným profukem. To si po ránu kapsy neškrtnou. A přeci hraji. A pak i vyhrávám. Připisuji tři mladé slavíky – a myslím, že už to půjde.
Po sedmé hodině do avizovaného veležáru vrazily mraky od kostela. Lítal jsem loukami a tahal za osnovy. Motýli byli ve spěchu, já před zálivkou. Co na tom, přeci. Hledal jsem po dlaních, jestli i na čerstvě žité mám lístek. A od vrb, co postavy drží v bochnících, se přátelsky ozvalo: „Už padej, máš to grátis!“.
