Alespoň na chvíli chtěl jsem tam být. Náhorní plošina se starou startovací dráhou pro Čmeláka a Andulu. A vidět dokola. Jedu na slavíky do prostředí vyprahlého, netypického. I taková slavičí hnízdiště mám a navštěvuji.
Půda je natolik rozpraskaná, že by v ní jeden zul botu. Kam oko dohlédne, samý nazrálý jahodník. Pásy keřů mezí jsou dokonale neprostupné – a přeci se dovnitř musím dostat. Jakmile zahradnické nůžky naruší křovitý háv, člověk neznalý stane v úžasu. Jde o jakýsi keřový tunel a zvířata s tím součinovat umí na výbornou. Dlouho až předlouho do těch míst lidská noha nevkročila. Kráčí tu ovšem o silně podivný svět. Tu a tam z tunelu vyčnívají kornatí veteráni a takové společnosti si považuji. Tady to jsou divoké hrušně – polničky. Když už jsem uvnitř, chci se jich dotknout v čistě osobním rozhodnutí. Od zimy do podzimu, a dál pak do jara, se tu jiného nedělá, než žije. A připisují letokruhy, které však aktéři vážně neberou. To spíš k romantikům. Až to bude mít o jednom špatném dni přijít, přijde. Kořeny odumřou, obloha bude mít na chvíli díru. To tu ale teď před létem opravdu nikdo neřeší. Roste se, na stopkách chystá zrání.
Slavík je v ruce outfitem starý, hodně starý. Ovšem bez kroužku. Vybírám věci z přenosné kroužkovací stanice, proces si užívám. Mistra prohlížím ze všech směrů a sebe se natvrdo ptám, zda můžu něco nového ještě nalézt. Tak určitě, třeba kombinaci znaků. U základního měření velkého peří se ukazuje, že poměr křídla versus rýdovák je proměnlivý a škatulek by šlo vytvořit hned několik. K tomu lze přihodit výšku postavy podle nohou a už je možností docela dost. Doplnit prohlídkou vztah první letky ke krovkám a jsme zas docela jinde. Ještě i stupeň opotřebení peří a zábavnost může slavit. A když k tomu prolistujeme vrcholek křídla, známe hodnoty další. A ještě u čtvrté letky prohlédnout zářez se zúžením. Přitom jsme dosud nevzali do ruky váhu! V závěru sběru dat – tukové zásoby zbytečné pod peřím hledat, ptáci jsou hnízděním zhuntovaní. Pátrat by ještě se dalo, ale pokud nám sběr takto dostačuje, může už slavík letět. Až všechny pocity za setkáním rozdýcháme, můžeme na chvilku ještě k té hrušce. Neutekla. Mnohokořenný strom, co řekl si u mne o věty obdivu nesamozřejmě. Tiše.
