Až na sektor Boleslavský, mám po jedné návštěvě míst. To bývá příležitost ke kuriozitám v chytání, k aktivitám, na které nezbývá jindy čas. Imponujícím pro nezvyklost.
Mířím do Slavičího háje užít horka a pracovat. Jedu pověsit tabulku. Musí to být, protože eráru tak nějak odzvonilo. Ničí nám rostliny ve vodě, kalí hladinu.
Předtím se stavuji na těžkého slavíka, který je po akci o další pokus těžší. Nechytil se on, i nikdo kolem. Přesto tam je. V mezičase jdu po cestě pravěkým třešňovým sadem až kamsi opravdu vysoko, k pláni u rozhledny. Lem keřů je úzký, sycený více lesním společenstvem dřevin, nikdy jsem u něj nebyl. Pohybuji se na samé hranici rozšíření, spíše za ní.
Ač sám nebyl, slavík tu je. A já vím, bude to hezké zachytání. Dálkové pohledy z plošiny mi dělají dobře. Je to tu jiné, než dole po hnízdištích. Voní bor v ostrém výsmahu, což žádná parfumerie nedohoní, i kdyby esence tabáku s vanilkou vmíchala trakař. Pojďme už ale pod větve..
Pastičku se zpěvem ignoruje, nablízku však je a zpívá. Kolem pod klenbou dávná vozová cesta, na starých mapách ji vidím. Přes ní by slušela síť. A jestli ji z auta přinesu, pak se slavíček chytí. Má totiž nadějné pohyby místem. Přestože nespěchám, je to raz dva. Pod košili mi šípek ryje značku, jsem za ním přikrčen. A už můžu jít, je v síti! Vidím „osmičkový“ kroužek a už je jasné, že držím dalšího mistra z nočního parku. Tentokrát od loňska. Vzorně dvouletý.
Až to zabalím, budu mít báječný materiál k přemýšlení. Nad fůrou signálů. Nad krásnou krajinou, slavíkem zeza čáry – dalším usídlencem. To se to po regionu stopuje, když jich je nakroužkováno z pod tmy takové číslo! Ano, výzkum už ke mně mluví, a já sdělením za pochodu v nadšení uvěřuji. Zasloužím si znát, protože jsem se přičinil. A kroužkování? Tomu připínám rozměr kamarádského našeptávače. Vůbec mi nevadí, že nenavyšuji číslo okroužkovaných slavíků. Že souhrn o podobné bude hubenější. Toto jsou výsledky, co u mne váží nejvíc. Sdělení od krále pěvců k mým uším. Ke Kroužkovací stanici – i k lidem, co si sběr od ní vypůjčí pro cíle své, navazující.
Dobrý den pane Kverku, srdečně Vás zdravíme ze Skuřiny u Markvartic. Občas s potěšením pročítáme Vaše řádky a skoro vždy, když se u nás letos na jaře ozývá slavík, na Vás myslíme, že bychom Vám to rádi sdělili. V tuto dobu se ozývá již méně často, ale před nedávnem zpíval za nocí i během dnů. Jsme za to moc rádi, před dvěmi lety tady byl na jaře jen chvíli, poprvé, a přáli jsme si, aby tady i zahnízdil. Možná se to letos povedlo. Kdyby jste se chtěl u nás na svých pochůzkách zastavit, budeme moc rádi. Přejeme vše dobré,
Luboš a Michaela Pelcovi
Dobrý den, Pelcovi.
Ano, vzpomínám si na vás a jsem rád, že jste se připomenuli. Nemám z těch míst vůbec představu o hnízdním rozšíření a informace to je zajímavá. Kdy jindy, než letos – a čas je nejvyšší! Rozjedu se k vám. I kdybychom slavíka již nezastihli, alespoň se potkáme.
On toho již moc nenazpívá, to vše tady na blogu visí. Vyvádějí, pokud hnízdili. Pokud ne, ještě chudnoucí repertoár na chvíli podrží. Teď sice jdou deště, ale po nich do Skuřiny zajedu. Zkusili bychom slavíka chytit v té okrajové zóně. Takoví ptáci jsou pro výzkum velmi důležití v budoucích pohybech, přežijí-li.
Děkuji i za blog, že jej čtete. Přesně to je jeho posláním. Držet nabídku k těm, co v zájmu přicházejí.
Pavel Kverek