Teď nesmí nikdo dlouho spát! Dějí se věci jen tak hned neopakovatelné a k „dětem přírody“ budou vyprávět.
V Slavičím háji lidé fotili petrklíče. Souhlasím, moc se podobné nikde nevidí. A nabíral jsem i další pěkné názory, proto na podobné nabídky pokaždé kývnu. I když to stojí dost času i strachování se o počasí.
Jindy zas, den na to – vlastně dva – jsem v doprovodu malých pokračovatelů mířil okroužkovat slavíka. Zážitky podobných chvil, kdyby šly nacpat do tašky, utrhnou se jí uši. Oči dětí jsou strašně rychlé, zájem je totiž v příležitosti ovládá. Kdyby snad bádání co vedu, mělo mít smysl poloviční, předchozí sdělení hustotu má. A může se planetě vyplatit.
Kopřivy letí blíž slunci a slavíci v to už po cestě od moře všichni věřili. Samičkám po dřině s kvartýry začalo padat peří a kolem ze spřízněných zobáků se v kuse jen zpívá. Však ono dojde na každého! Hned zkraje června spadají noty pod nejnižší větve a tam už zůstanou.
Navařili jste sobě med z pampelišek? Jestli ne, tak to udělejte a kousek jara se povede zastavit. Beru si pak tu nejmenší lžičku ke skleničce s sebou do krajiny a jen se cukroví lehce dotýkám. Je zlatým hřebem mých putování krajinou.
Tento text bych rád věnoval účastníku výpravy do parku slavíků, který mi v závěru pochválil výpravnost vět. Je tato chvilička blogu především tedy Vaše.
Nenechme se zpanikařit tím, co se za okny děje – na druhou stranu – buďme co nejrychlejší. Jde to vůbec dohromady? Pokusme se o to každý ve vrozené zvědavosti. Knížky otevírejte v zimě u kamen, teď je v krajinách divadlo trojrozměrné! Pospěšme k němu zasedat.
