Za moc pěkných nocí

Žádné komentáře u textu s názvem Za moc pěkných nocí

Škoda takové prospat, a tak se v nich rozhlížím. Jsou jiné než ty v červnu, teď plné ptáků. Táhnou.

Už od půlnoci to v sítích bělá. Jdou rákosníci – čtyři druhy a pěnice slavíkové, zejména staří ptáci. A taky ťuhýci, tam už i mladí – tohoroční. Sítě jsou čilé, nemokré, nevyduté. Ze skleněné ložnice vycházím po hodině, abych z těchto nocí vše pochopil. Nemá si o nich člověk kde přečíst, tak je potřeba nabrat si k samostudiu. Je natolik viditelně, že čelovka je spíš pro stažení hlavy, aby netlakovala. Může za to tento fenomén. Právě se poroučí do zahrad okraje města poplácat po zádech, jak se vyznamenal.

Tentokrát jsem byl na chřástala chytřejší a už je v čekárně. Dostane kroužek a může pokračovat.

A pak tu jsou slavíci.. Ne, že by jich za poslední dny byly plné noci, ale konečně se objevil první zmixovaný. Tipuji na dědečka, že byl „neobecný“. Kdo má zkušenosti, rozpoznat jdou. Dávám fotku, jsou totiž mimořádně krásní.

Chytla se první cvrčilka říční, mnoho jich za prázdniny v parku nepřibrzdí. A hýbat se začali rehkové zahradní, táhnou skrytě. První ráno, kdy se nedostavil modrák, čekání jsem pořád protahoval a stejně nepřišel.

U cesty jsem objevil čekanku, nevěděl jsem, že je v parku máme. Čekají spolu se mnou.

Chytil se tmavý slavík se snad nejmenším rozdílem délek pokryvu křídla.

Buďte laděním předvíkendoví, hodí se to kdykoli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.