Furt se něco děje…

Žádné komentáře u textu s názvem Furt se něco děje…

Televizní hláškou uvedu kroužkovací zvláštnost dneška. Zdá se, že odchyty ani přes dlouholeté trvání nechtějí být fádní, nudné. Běžící zavírání kroužků najednou zastaví úkaz a obsluha kleští by měla poslechnout, chce-li se naučit víc.

Ve světle svítilny se chycený jedinec zdá víceletým. Prohlížím křídla opakovaně a než sáhnu po znacích pomocných, jistota je na světě. Dorůstají letky lokte, ale jak! Tolik milimetrů ještě schází a je jasné, že se k pelichání dospělých budu muset v archívu vracet a mít dnešní nález na paměti. Jednoznačně slavík není místní a ukazuje se, že dovedou vyrazit do prvních (méně náročných) etap s výrazně neukončeným procesem. To je věc, kterou bych před objevením nočního chytání nevyslovil ani na samotce. Když jsem jej pouštěl od foťáku, zajímalo mne, jak křídla zvládá. Odletěl spolehlivě.

Mám letos pocit, že pod tlakem nového budu muset ještě oslavnou horlivost brzdit, abych nevyprodukoval hloupost. Tohle už nemohl tušit ani Jirka Formánek při v čase dotknutí razítka do mé průkazky, kdy řekl, že slavík je těžký druh.

Přidám lišaje topolového. Nedávno tdy o něm bylo.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.