Stojím na tom nádraží s jízdním řádem v hlavě. Sítě pomocně rozprostřeny, zanedlouho nakročí ráno. Netopýři končí překrmování tradičně nad jezírkem, kde večer začínali. Je nově prostřeno. Kohout od města velebí blízkou budoucnost a vybízí park k aktivitě. Po opravdu dobré noci se dnes potáhne. Dávno není první taková mého chytání a zkušenosti sčítám.
Srpen se rutinně rozkročil nad krajinou a formu nabral slušnou. Pták, mířící do sítě od rozhrabaného zemního mraveniště, je krutihlav. Na průtahu přesný. Už budou lítat.
Pak jdu s kleštěmi od jedněch narezlých křídel k druhým, až mne to v práci zastaví. Další časová jistota – táhnoucí dospělý slavík! Je prvním a nebude jich tradičně moc.
Mají to na cestách nějak, jak nedosáhneme. Zkušenost jim to dopředu zařídila. Je neuvěřitelné, jak tyto vlaky prosviští v nádražích na čas. Semafory v respektu pozvedaly ruce, svítí zelená, a bude to znovu rychlé. V rákosí vedle jakbysmet.
Výzkum po noci připsal v posledním slavíku pořadový kroužek 4007. Přesně tolikrát jsem věřil, že pochopím nad kleštěmi zase o něco víc.
