Docela to trvalo dlouho. Až dnes, při posledním výběru ze sítě jsem si to po čase znovu uvědomil. Jak je možné, že slavík co v místě zpíval loni, je tam po zimě znovu? Kde mi to vysvětlí?
Co je k migraci napsáno mnohde, hlavě nestačí. To retrap, co už zase odlétá, nevysvětlilo.
Chtěl bych u toho být, když přiletí. Jak to ale zařídit? Prohlížím kroužek, který před pár měsíci tady přistál. Ten pták to dokázal! Pak hnízdil, a už zas obnovuje křídla k cestě. V srpnu odletí. Geolokátory k tomu nemají zhola nic, vysílačku slavík neunese, kroužek je před zraky němý. A já po čase konečně znovu vykolejený. Už zase poctivě žasnu. Obdivuji, jak v letech začátků, kdy jsem kontrolní odchyt žil prvně. V mladičkém výsledku kroužkování.
Krom toho retrapu by šlo vyzvednout klidně až deset zajímavostí z dnešní cesty krajinou Března. Některé k poučení, jiné k podivení. Tvrdohlavost dostala za uši, když jsem na hrázi rybníka pět hodin kombinoval líčení a všechno špatně. A stejně bych příště nebalil hned a věřil podobně, že se splete. Musel jsem nakonec dál.
V kolekci novookroužkovanců je i tento pták. Jako bych jej lapil někde daleko kolem Kavkazu. Už jsem se s takovou tváří setkal, jsou tací slavíci, aby chytání nenudilo.
Včera jsem se vracel z předchytání v oblasti a stihly mne kroupy ledu, jaké jsem pár let neviděl. Autu nástřely nevadí (nádrž nerozbily), strach jsem měl ale o slavíky. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel, ale když takový rachot proklepe křoviny – přežijí to ptáci bez úhony? Dnes to od děravých lopuchů v odezvách na playback vypadalo dobře. Asi se prostě skryjí. Já tu cestu domů ovšem vidím i teď. Kupte si kokosky, oni je nově šidí (jsou menší) – přesně tak vypadaly kroupy po dopadu na sklo před volantem. Bílá tma. Ovšem předpovězená, a tak jsem krásně měl na hrázi zabaleno a čekal na zdvořilé zaťukání průvanu. První bouře se ještě protáhla podle Chlumu zničit něco jinde, následující už ale udeřila. Topolům zachrastilo v kostech, jaképak zaťukání? To už jsem dovíral páté dveře a šněroval pryč.
