Včera jsem skončil v bažinách, o sobotě pak v háji. Pojďme nejdříve do močálu, modráčci nejsou.
Donesl jsem několik berliček z dlouhých jasanů a obnovil posedy v mokřadu číslo 1. Z laguny vzlétli ptáci a já věděl, že tolik ladnosti většině křídel chybí. Čírky modré. Mnoho let jsem neviděl tolik strnadů rákosních, co na zasévaném poli. Tahová koncentrace atakující stovku jedinců. A všichni se plní červeně mořeným obilím. Kdo přežije, může za odměnu odtáhnout k severu.
Na staré berli sedí dva bramborníčci a já se vracím k autu. Zavadím po roce znovu o řemeslo dávných chytačů – sklopkařinu. Kvůli chřástalům volím plátěnku.
Už snáším podťaté drny z panelky, rubová strana bude v bahně pláckem. Šutr z pole – zvaný „kočičí hlava“ – dávám na odsednutí, bramborníčci to mají rádi. Čedič má opravdu jednu strany ohlazenou, možná tudy od Žantova vedla páteřní cesta. Takové se, když nebyla pro lidi práce, průběžně dláždily. Pak ovšem podle vzoru země, kde zítra znamená předevčírem, všechno se bláznivě rozoralo, krajina zcelila. Ten kámen u toho nejspíš byl.
Ze sklopky dělám stan, usazuji, natahuji, přimaskovávám, tři červíky podkládám vyždímanou mokřadní prstí. Kroužky svých těl poblikává nástraha k berličkám. Přiletěl posedět s límečkem strnad, nejrychlejší však byla samička černohlávka. Ostatně – taky s límečkem. Za krátký čas poletí touto starou migrační trasou bramborníčkové hnědí a s nimi bělořiti. Vzpomínám nádherných nalíčení vedle pyramid, skládaných v poli. Panely hřály sedícího, dalekohled chytání přibližoval. Uvědomuji si nyní, že létali otevřeným prostorem stejně jako slavíci. Tedy obráceně. Slavíci jako oni, protože to jsem měl možnost zažít až mnohem později. Takový bramborníček usedl na kštici z pelyňku a hned k zemi! V dalekohledu bylo nutno vyčkat, zda pták nepřijde zpět. Nepřišel nikdy. Potom přichází, co jsem žil nyní vedle kočičí hlavy. Pinkání do plátna velmi drobné, slavíci pod stanem fungují jinak.
Povoluji kličku v hřebeni sklopky, obracím síťovým dnem. Pak už jen šmátrám směrem ku kroužkovatelskému chvatu a vytahuji. Mohl bych otestovat pytlíky na noční pospolité chytání v létě, navrženy snad konečně tak, aby se ubytovanci dali pak ještě vyfotit, ale tady je zbytečné cokoli zdržovat, i tak bude práce na sběru dost. Ověřuji, jak rozdílné jsou výsledky měření rýdováku způsobem mým (německým) oproti jinému, které užívají více v Anglii. Rozcházím se půl milimetrem a jsem nad téměř shodou rád. Pak ještě hmotnost, zásoby tuku, věk a pohlaví. Hodnotu přimknutého křídla, číslo přiděleného kroužku, datum, čas a místo odchycení.
Strnad z „antény“ zmizel, ale barevný sameček bramborníčka sympaticky počkal. Pak už šlo všechno rychle, byli na útěku.
A protože příběhem „přetékáme“ do Slavičího háje, z něho pověsím už jen kousek hladiny.
