Mokřadní ráj

Žádné komentáře u textu s názvem Mokřadní ráj

Krajinou prošel mráz a nešetřil ji. O to víc bude vítáno slunce, které už kvapí s obvazem. K poledni tabulky ledu zůstanou už jenom v místech, kam se paprsky nedaly ohnout. Znám tyto chvíle velice dobře. Od roku šestaosmdesát. Holínky prolamují bio-kanálky v rákosině, tašky i náčiní válí se na břehu.

Jsem tu po dlouhém čase, ale všechno poznávám. Až budu končit, netroufnu si napsat, že na močále žádný modrák není, jenom jsem žádného nezjistil. Odsobečtí-li se člověk až k smíření, že nemusí každou vycházku namotávat kroužky, čeká jej fůra příjemných momentů. Husy vylétly z obilí, bílé volavky ustoupily z orobince na pole, zaječel chřástal, hřivnáči se hrnou podivně k slunci. Doupňáci jinak, ti už poctivě na sever, do svých lesů. Čejka nad močály v jediném exempláři! Už také mizí.. Na vodě čírky, znám jejich zpěvy od chytání. V mokřině ještě nic nekvete, je brzy. Smrčina odepsala několik veteránů, co pažemi nevelkými snadno přemohl kůrovec, souputníci však kondici drží. A mají vyhráno.

Potom se dívám k olši na zemité muldě mezi jezírkem a přepouštěcím kanálem. Umím vyklopit rok, kdy v semínku po vodě dorazila, spočítal jsem to z tenkého proutku. Čerstvě dospělá. Visel na ní první kazeťák na modráčka. Pták zájem neměl, ale jak v bedýnce zeslábly baterky, zmačkaná páska zpěv bizarně pohmoždila. Než ovšem systém zkolaboval, zvukový paskvil chytrého modráka nalákal do sítě. Doba kazeťáků je pryč a strom připsal letokruhy.

Potok mezi rybníky je čistý, opravdu čistý, pyl na hladině klame.

On a drenáže v mezích sytí centrální bažinu, vodou se tady nešetří. Semínka rákosu slétají do proudu a věří, že je kus cesty sveze.

Mikrosvět mokřin, v němž hlavu mám skloněnu málem až v kuse. Tolik je všude událostí! Na modráčky jsem chvíli docela zapomněl. Už ale přehrávám z opačné strany, aby tam vítr produkci vnesl. Vidím jen strnady po rákosí, je jich zatím jen hrstka. Nenalíčím.

Slunce je za polednem, pomalu půjdu. Nechci už ornitologii dělat jinak než takto, v pohodě. Nebudu psát, že jen kousek dál už zase zničili hnízdiště slavíkům. Že letos k Býčině přiletí poprvé do zavážky. Přitom jsme v místě před lety vysazovali listnáče v rámci dosadby lesních ploch. Nerozumím tady už naprosto ničemu. A nenadělám už s podobným nic. Jedno to se mnou však určitě provede – až sem do bláta dorazím příště, budu si každého brka rákosu vážit dvojnásobně. V oslavě prostinké, že ještě tu přeci jen jsme.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.